Návštěvníky supermarketu překvapil silně krvácející muž

11. 3. 2018

Beroun – Nechte mě bejt! Takové výkřiky se v sobotu před půl šestou večer ozývaly na chodníku v Plzeňské ulici na průtahu Berounem, kde blikající majáky vozů policie, strážníků i záchranné služby poblíž autobusové zastávky Delvita přilákaly pozornost kolemjdoucích i zvědavců z okolních domů na sídlišti. Ozývalo se toho, pravda, víc – to už jsou ale výroky nepublikovatelné. Právě křik pacienta, jehož ošetřování se neobešlo bez aktivní asistence policejních uniforem, dával tušit, že provoz na frekventované ulici nepřibrzdily následky dopravní nehody (jak zprvu mínila většina přihlížejících domnívajících se, že nejspíš auto srazilo chodce).

Silně krvácející muž vylekal v sobotu v podvečer návštěvníky jednoho ze supermarketů v nákupní zóně v Berouně.

Kliknutím zvětšíte

Silně krvácející muž vylekal v sobotu v podvečer návštěvníky jednoho ze supermarketů v nákupní zóně v Berouně. | Foto: Deník / Holakovský Milan

Drama se začalo odehrávat čtvrt hodiny po páté odpolední v jedné z provozoven nákupních řetězců v nedaleké obchodní zóně. Tam zákazníky překvapil nejprve pohled na muže s jednou rukou pokapanou a druhou zcela zbrocenou krví – a následně na poměrně masivní krevní stopy v prostoru vstupních dveří i kolem pokladen.

Na parkovišti před obchodem bylo sice možno zaslechnout spekulace o potyčce mezi zákazníky, podle informací Deníku se ale události odehrály jinak. Co, jak a proč se stalo, zůstává předmětem šetření; zdá se však pravděpodobné, že zraněným mužem byl někdejší parter jedné ze zaměstnankyň. Ten si zřejmě se ženou přišel promluvit na její pracoviště a neúspěšně se domáhal toho, aby se k ní dostal.

Do auta strážníků odklánějících provoz před nehodou narazilo další vozidlo

Vykřikující muž v červeno-černé bundě s flaškou v ruce se nejprve dostavil k jedné z kas a požádal pokladní, aby přivolal konkrétní kolegyni. Vzápětí ho vyvedla ochranka na vzduch; její reakce poté, co vstoupil na prodejní plochu a odtud se pokusil proniknout do zázemí prodejny, byla velmi rychlá. Nepřineslo to však konec rozruchu: tohle byl teprve začátek.

Červeno-černá bunda byla vzápětí zpět. Láhev už muž nedržel, zato se v prostorách prodejny pohyboval se zkrvenýma rukama. Co se stalo, dával tušit pohled na střepy ležící na zemi nedaleko vchodu, od nichž se dovnitř táhla krvavá stopa. Záhy však prodejnu opustil; přivolané složky integrovaného záchranného systému ho zastihly až opodál.

Událost, jejíž následky zůstávaly až do úklidu skutečně nepřehlédnutelné, vyvolala řadu úvah o možných souvislostech či pozadí. Jednomu z pozorných nakupujících například neuniklo, že ženský hlas z rozhlasu v obchodě vyzýval jednu ze zaměstnankyň, aby se dostavila k pokladnám – a to s dodatkem, který zněl skoro jako povzdech: „Návštěva“. Vzápětí se prodejnou rozeznělo hlášení, že ona nikam nepůjde. „To vypadá, jako kdyby něco tušila,“ svěřil se zákazník se svým postřehem.