Tahle škola je zásadně odlišná od všech ostatních. Vyrostla v roce 2019 na okraji Dolních Jirčan, které jsou částí obce Psáry ve středních Čechách. Jde o první plně organizovanou školní budovu v České republice, která splňuje pasivní energetický standard.

Psárská škola byla navržena jako takzvaně klastrová, kde nejmenší jednotkou (klastrem) je skupina tří učeben, které jsou propojené halou a mají společné hygienické zařízení a prostory pro učitele.

Zdroj: se svolením MMR

Tento objekt není zajímavý pouze svým příspěvkem k ochraně klimatu. Netradiční je třeba také tím, že zde žáci neuslyší zvonění připomínající začátek a konec vyučovací hodiny. Nebo že mohou klidně přejít z jedné části komplexu do druhé po střeše. Jsou tu i oddělené vstupy pro žáky prvního a druhého stupně.

Ve třídách pak nejsou lavice umístěné klasicky v řadách, ale seskupené do pracovních hnízd. Celý areál slouží jako komunitní centrum obce a je využíván i mimo školní výuku. Mají tu knihovnu, dvě tělocvičny, taneční sál i horolezeckou stěnu, které využívá veřejnost.

Budova, která pomáhá chránit klima

Škola byla slavnostně otevřena na začátku září 2019 a celkem stála 420 milionů korun. Ekologický projekt financovaný z fondů EU z toho představoval 272 milionů korun.

„Výstavba školního areálu byla hrazena z více zdrojů. Ministerstvo školství poskytlo 238 milionů korun, deset milionů pak Středočeský kraj a významná byla dotace z fondů Evropské unie. Ta v rámci Operačního programu Životní prostředí podpořila výstavbu školy téměř 50 miliony korun. Zbytek pak zaplatila obec. Významný příspěvek z fondů Evropské unie byl pro nás zásadní, protože bez něj bychom tuhle stavbu nemohli uskutečnit,“ uvedl místostarosta obce Milan Vácha, který byl v časech projektování, výstavby i otevření školy v obci starostou.

Vesnická škola v Malém Újezdu je moderně vybavena a také moderně vyučuje
I vesnická škola může být moderní. Malý Újezd je toho důkazem

Navíc z dalších několikamilionových evropských dotací byly vybaveny odborné učebny. Vznikly tak laboratoře chemie s veškerým vybavením, ale i multimediální laboratoř. Škola získala rovněž výukové vybavení pro robotiku a 3D tiskárny. „Multimediální laboratoř umožňuje na poloprofesionální úrovni pracovat s videem, natáčet kamerami, stříhat videa, a nechybí ani klíčovací stěna k přípravě vizuálních efektů. Prostor zbyl i na zvukové studio, které umožňuje vysílání školního rozhlasu,“ popsal Milan Vácha.

První pasivní škola v ČR

„Po neúspěšné architektonické soutěži na novostavbu na návsi v Dolních Jirčanech se hledal vhodnější větší pozemek. To se psal rok 2009. Do tehdejší budovy se naše představy prostě nevešly. Už v roce 2013 jsme usilovali o dotace, ale ty byly omezeny horní hranicí 30 milionů korun, což bylo určeno spíše pro drobnější přístavby a vestavby. Do toho jsme se nemohli vejít. Pak se ale objevila výzva, do které jsme se přihlásili a finance z fondů EU získali. Bez dotací bychom se do stavby školy pustit nemohli. I tak jsme si jako obec museli vzít osmdesátimilionový úvěr, což bylo tehdy na hraně možné zadluženosti obce,“ vzpomíná místostarosta Vácha.

„Pak se ale objevila výzva, do které jsme se přihlásili a finance z fondů EU získali. Bez dotací bychom se do stavby školy pustit nemohli.“

Psárská škola je první školou v republice v rámci pasivního standardu. „Pasivní domy jsou poměrně náročné na technologie, umístění a zohlednění orientace a k tomu navržené i zateplení a zastínění. Budova je primárně vyhřívána tepelnými čerpadly, větrání je řešeno rekuperačními jednotkami, které využívají zbytkové teplo odvětrávaného vzduchu k ohřevu vzduchu čerstvého. Dešťová voda je využívána k zálivce i ke splachování záchodů,“ dodává místostarosta Milan Vácha.

Zdroj: se svolením MMR

Právě soustředění všech těchto technologií dělá ze školy v Psárech patrně „nejzelenější“ školní objekt u nás. A proto sem míří pro inspiraci také zástupci samospráv z celé republiky, kteří uvažují o vybudování podobného školního objektu.

Prostředí naší školy pozitivně tvaruje žáky, říká ředitel Daniel Kohout

Ředitelem Základní školy Amos Psáry je Mgr. Daniel Kohout (44 let). Vyhrál výběrové řízení a do školy na návsi v Dolních Jirčanech, které jsou součástí obce Psáry, přišel ve chvíli, kdy finišovala příprava výstavby nové školy jen pár set metrů od té bývalé z roku 1692. První žáky přivítal ředitel se svým týmem v nové škole po prázdninách v roce 2019.

Mgr. Daniel Kohout, ředitel Základní školy Amos PsáryMgr. Daniel Kohout, ředitel Základní školy Amos PsáryZdroj: Deník/Jiří MacekOdkud jste do Základní školy Amos přišel?
Mám vystudovanou Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Po vysoké jsem učil v Sušici, odkud pocházím. Pak jsem přešel na základku v Modřanech v Praze 12, poté jsem stál u zrodu školy U Říčanského lesa v Říčanech, kde jsem byl projektovým manažerem stavby. No a v roce 2017 jsem uspěl v konkurzu na ředitele základní školy v Psárech.

Do ní jsem nastoupil ve chvíli, kdy už bylo rozhodnuto o stavbě a byla dokončena projektová dokumentace. Brzy po mém příchodu se začalo stavět. My jsme ale učili v původní historické škole na návsi a ještě v dalších třech budovách. Tam to bylo složitější, protože prostor bylo málo a museli jsme hodně přecházet. To nám nyní odpadlo, což je pro všechny příjemné.

Jaká je naplněnost školy?
Rejstříková kapacita je 540 žáků. Reálně v každém z devíti ročníků máme dvě třídy po zhruba 24 dětech.

Na stavbu budovy získala obec významnou evropskou dotaci. Nebyla jediná, že?
Ve spolupráci s obcí, kde máme v této oblasti velkou oporu, se nám daří uspět v dotačních programech. Částka 50 milionů korun, kterou obec získala na stavbu budovy, byla základem, na němž můžeme dál školu rozvíjet. Pokud chceme, abychom měli něco navíc a takzvaně nám neujel vlak, pak ve chvíli, kdy někdo nabízí podporu, by bylo špatné šanci nevyužít.

Od roku 2019 využívají studenti Gymnázia a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky ve Zlíně prostory v modernizovaném třetím patře budovy. To bylo upraveno za pomoci evropské dotace
Učebna s roboty, rozkvetlá zahrada. Gymnázium se proměnilo i díky fondům EU

Když se procházím vaším komplexem, všude je spousta volného místa, žádné stísněné prostory. Ale řekněte mi něco o absenci toho zvonění…
Zcela jistě nejsme jediná škola, kde nezvoní. Nechceme, aby učitelé museli končit hodinu přesně se zvoněním, mohou si hodiny spojit, dokončit projekt, lépe se pracuje s mezipředmětovými vztahy. Zvonění je někdy příliš radikální úkon. Učitelé i žáci jsou na to zvyklí a všem to vyhovuje.

A to rozmístění tříd do takzvaných klastrů?
Máme spojené vždy tři třídy do kompaktnějšího uzavřeného prostoru. Tak třeba třeťáci, čtvrťáci a páťáci jsou díky tomu v úzkém kontaktu, žáci si pomáhají a páťák klidně naučí něco třeťáka. Samozřejmě je to personálně náročnější na přípravu výuky, ale i na dozor, protože místo jedné dlouhé chodby je škola členěna právě na menší klastry.

„Částka 50 milionů korun, kterou obec získala na stavbu budovy, byla základem, na němž můžeme dál školu rozvíjet.“

Co je podle vás chloubou ZŠ Amos, kde jste ředitelem?
Chodím sem moc rád, protože se podařilo, a není to jen moje zásluha, vybudovat fajn tým padesáti zaměstnanců. Jsme velká parta, kde si vzájemně vypomáháme. Učitelé chodí rádi do školy, práce s dětmi je baví a je to na nichi na všech okolo vidět. Tohle mě nesmírně nabíjí.

U nás tým dospělých od pedagogů po kuchaře formuje tým dětí. K tomu máme skvělé prostory, které všem ideálně vyhovují. Není třeba nikam docházet, vše najdeme v jednom komplexu. Myslím si, že vlastně i toto prostředí pozitivně tvaruje naše žáky. U nás nezaznamenáváme vandalismus nebo šikanu. Jsem opravdu pyšný a hrdý, že mohu být v této škole ředitelem.

Zdroj: se svolením MMR