Hned v prvních hodinách hlavního líčení vyšlo najevo, jak necitlivě se mladoboleslavští zdravotníci nerozpakovali vyjadřovat o umírajících pacientech. Alespoň prý nebylo ničím jiným než špásováním, když na adresu obžalované ošetřovatelky zaznělo, že při její službě dochází k úmrtím častěji. „Dělali jsme si z ní legraci; to byl takový černý humor,“ vysvětloval zdravotní bratr, který do jednací síně přišel jako svědek.

Dvě resuscitace „pročistily“ oddělení

U soudu zazněla i drsnější slova: obžalovaná se dokonce osudného dne 16. března loňského roku nerozpakovala poslat nemocné kolegyni zprávu hovořící o tom, jak se oddělení podařilo „pročistit“: jednu pacientku přeložili po úspěšné resuscitaci na ARO, krátce poté další zemřela, když tu se oživit nepodařilo. I to prý bylo jen žertování ve stylu černého humoru – byť 21letá Lenka W. sedící na lavici obžalovaných nedokázala státnímu zástupci Tomáši Milcovi vysvětlit, jak mohla mít na podobné fóry pomyšlení ve chvíli, kdy na tom podle vlastních slov byla psychicky špatně; cítila se téměř na zhroucení. „To bylo až potom,“ upřesňovala pouze, že psala v době, kdy od události v nemocnici uplynulo několik hodin. Také svědci ostatně hovoří o tom, že ji ve špitále viděli celou ubrečenou. To, že tehdy brečela, obžalovaná nepopírá. Prý však nikoli kvůli smrti pacientky, ale kvůli partnerským vztahům.

Policisté žádají samotné muže na fotografiích nebo občany, kteří je poznají, aby kontaktovali telefonní číslo 974 877 702, linku 158 či nejbližší policejní služebnu.
Opakovaně kradou oděvy

Žena, na kterou si pacienti nestěžují

Kolegové Lenku W. u soudu líčili v příznivých barvách. „K pacientům byla milá, usměvavá, vstřícná,“ konstatovala zdravotní sestra, která se souzenou ošetřovatelkou spolupracovala na osudné směně. I zdravotní bratr ze stejného týmu připomněl, že nebyla ten typ, na který si lidé stěžují. „K pacientům byla milá, komunikativní a bavila se s nimi,“ řekl svědek předsedovi senátu Ivo Zelinkovi. Přesto mladou ženu přivezla eskorta z vazební věznice s pouty na rukou. Čelí obžalobě z toho nejzávažnějšího násilného trestného činu.

Milec jí klade za vinu, že loni 16. března na specializovaném pracovišti chirurgie někdy mezi nástupem na směnu v šest ráno a 12.47 (což je udávaný čas úmrtí) nasála vzduch do injekční stříkačky a ten přes zavedenou kanylu vstříkla do žíly 88leté pacientky. „Snažila se jí pomoci od bolesti,“ připomněl Milec předpokládaný motiv toho, že ošetřovatelka manipulovala s kanylou a injekční stříkačkou, k čemuž vůbec neměla oprávnění. To smějí dělat členové personálu s vyšší kvalifikací: zdravotní sestry nebo lékaři. Onoho dne během dopoledne navíc spolykala zřejmě celou hrst tablet lexaurinu, léku na snížení úzkosti. Ten jí předepsala psychiatrička, jejíž pomoc nemocniční ošetřovatelka vyhledala v souvislosti se sebevražednými tendencemi.

Třebaže seniorka nepřežila, ošetřovatelku Milec obžaloval pouze z pokusu o vraždu. Znalecké posudky totiž naznačují, že pacientka zemřela v důsledku selhání dechu i oběhu a rozsevu infekce v souvislosti s chorobnými změnami.

Ilustrační foto
Lidé soudící Ratha a spol. nejsou podjatí, řekl soud

Vše byly výmysly, tvrdí obžalovaná

„Neudělala jsem to, odmítla Lenka W. v jednací síni slova žalobce. „Stříkačkou jsem nic nezavedla, u paní jsme vůbec nebyla,“ trvala na svém v soudní síni. Na polici ale loni v březnu mluvila jinak. Tam v přítomnosti obhájce přiznávala, že si všimla, jak pacientce nekape infúze, a tak ji odpojila – i když k tomu neměla kvalifikaci, nedělala to prý poprvé – a ve snaze o pročištění vstříkla do kanyly trochu fyziologického roztoku společně se vzduchem. Pak si prý uvědomila, co udělala: vzduch vpravený do žíly může zabít. Údajně na místě zůstala asi deset minut, pacientku držela za ruku a plakala…

Vylíčila to do nejmenších podrobností – včetně informací, jak odnášela použitou stříkačku (i kde ji předtím vzala). Teď svá slova odmítá. „Není to pravda,“ trvala na svém v jednací síni. U pacientky vůbec nebyla, takže ani nic nevstřikovala do žíly, ani nesetrvávala na místě. „Všechno jsem si vymyslela; vědomě jsem lhala,“ prohlásila v úterý. S tím, že loni podlehla nátlaku policie, jemuž prý čelila před příchodem advokáta. „Řekli mi, že pokud se nepřiznám, hrozí mi doživotí – a už neuvidím svého syna,“ uvedla v jednací síni. I poté, co ji soudce Zelinka upozornil na případné trestněprávní následky křivého obvinění, trvala na svém – přičemž se nerozpakovala vyslovit jméno konkrétního policisty. Ten tak může počítat s tím, že nyní bude mít co vysvětlovat.

Ilustrační foto.
Kraj nově chystá čtyři větší opravy silnic. Hlavně kolem Prahy

Jít na policii? To bylo správné!

Případ nahlásil bývalý milenec, někdejší kolega manžela obžalované, jemuž Lenka W. po skončení své směny telefonovala do zaměstnání. Svěřovala se, že „asi zabila člověka“. Volala mu i přesto, že se prý několik měsíců neviděli; od doby, co se jejich vztah provalil. Dotyčný se poradil se šéfem, bývalým policistou – a ten ho přiměl jít na policii. Jinak by se žádná kauza ani neprojednávala…

„Hledala jsem u něj pozornost, protože manžel na mě kašlal – a i přítel se na mně vykašlal,“ vysvětlovala u soudu obžalovaná, proč se obrátila na expartnera. Připomněla tím i jiného muže ve svém životě: dalšího milence, o němž se v nemocnici vědělo; byl to tamější sanitář.

Muži, který ji udal, Lenka W. nic nezazlívá. „Vůbec se nezlobím, žes to řekl; já bych se zachovala stejně,“ řekla mu, když přišel svědčit do jednací síně. Trvá ale na tom, že tehdy pod vlivem hloupého nápadu „udělala kravinu“ a nemluvila pravdu: vymýšlela si, protože na sebe chtěla upozornit. „Abych upoutala pozornost; vycházela jsem jen z toho, že ta paní zemřela,“ prohlásila v jednací síni. Tvrdí, že nešlo o nic jiného než o zoufalý pokus vzbudit zájem: představovala si, jaké budou mít společné tajemství. Jedním dechem ale prohlásila: „Také jsem si chtěla uškodit, protože jsem už nechtěla být“. 

Zpomalovací radar, ilustrační foto.
Ukazatele rychlosti dokážou řidiče ukáznit. Bude jich proto víc

Smutný příběh zpackaného života

U soudu obžalovaná přestavila svůj příběh studentky zdravotnické školy vyrůstající s vulgární despotickou matkou neprojevující city, která si v 16 letech našla přes internet partnera a otěhotněla, načež musela nechat školy; posléze vystupovala alespoň ošetřovatelství. „S vyznamenáním,“ neopomněla zdůraznit. V sedmnácti se vdávala, přičemž až pozdě poznala, že si vzala domácího násilníka. Prý se ji nerozpakoval bít, a dokonce znásilnit. 

Našla si milence, kterého poznala prostřednictvím manžela, a po rozchodu s ním přišla další bokovka. Přímo na pracovišti, kde to dala dohromady se sanitářem. „Domluvili jsme se, že se nezamilujeme a bude to jen o sexu, ale zamilovali jsme se oba,“ prohlásila u soudu. Pak se prý střídavě rozcházeli a zase scházeli. „Ale spali jsme spolu, i když jsme už spolu nebyli,“ prozradila. Doplnila, že změny ve vztahu přesto těžce nesla a dostavily se úzkosti. Navíc prý „její“ sanitář žárlil na dalšího kolegu – jiného zdravotníka. Tomu přičítala, že nereagoval na zprávy, jež mu zasílala. 

Ilustrační foto
Služby, které neplatí pojišťovny, chce desítkami milionů podpořit kraj

Podezřelé dění kolem další pacientky

V neprospěch obžalované nicméně nehovoří nejen komunikace s jedním z osudových mužů jejího života, ale také konverzace, kterou pomocí zpráv posílaných přes mobilní aplikaci vedla osudného dne s kolegyní, jež tehdy byla doma nemocná. Právě jí napsala o „pročištění oddělení“ – a s ní také probírala souvislosti první resuscitace. Ne té neúspěšné, ale případu, který skončil převozem pacientky, jejíž životní funkce se obnovit podařilo, na ARO. Zkušenější kolegyni s vyšší kvalifikací (loni zdravotnický asistent, nyní po změně zákona praktická sestra) se svěřovala, že i v tomto případě manipulovala s infúzí. 

Ačkoli to není práce ošetřovatelky, ženě, již pak bylo třeba oživovat, prý dopoledne vyměňovala takzvaného Bergmana (roztok pro podporu prokrvení). A kolegyni následně odpoledne psala, že asi byl špatně propláchnutý set, protože viděla probublávající vzduch. „Bála se, že to té paní mohlo něco udělat,“ tlumočila svědkyně obsah zaslané zprávy. „Já jí řekla, že ublížit to nemůže,“ uvedla. Vše ostatně zkoumali i kriminalisté – a v souvislosti s tímto případem obvinění nepadlo.

Ve hře jsou roky vězení i statisíce

Ve středu mají být u soudu slyšeni znalci; termíny hlavní líčení soudce Zelinka rozplánoval prozatím do čtvrtka. V případě uznání viny ve smyslu obžaloby by mohl být ve hře trest odnětí svobody v rozpětí 12–20 let. Zmocněnec poškozených se navíc připojil k trestnímu řízení s nárokem na finanční náhrady pro tři blízké zesnulé seniorky – přičemž pro každou z těchto žen požaduje 410 284 Kč.

Policisté se nechali zapsat do registru dárců kostní dřeně.
Policisté se nechali zapsat do registru dárců kostní dřeně

Soud přináší podněty pro nemocnici
Už z úterního jednání soudu vyplynulo, že protokol z hlavního líčení by mohl obsahovat cenné podněty přinejmenším jak pro vedení mladoboleslavské nemocnice, tak pro Asociaci středočeských nemocnic. A zřejmě také pro krajský odbor zdravotnictví. Nejde přitom jen o etické souvislosti práce nemocničního personálu, a to zvláště na pracovištích, jejichž týmy pečují o pacienty v terminálních stádiích života, či o možné překračování kompetencí. Vyskytly by se třeba i podněty pro vnitřní šetření (z nichž, jak se dá předpokládat, by mohly vzejít podněty pro zjednání nápravy.

V jednací síni mimo jiné opakovaně zaznělo, že po první resuscitaci nebyl loni 16. března řádně doplněn materiál v resuscitačním vozíku (ten obsahuje vybavení pro prvotní zásah u zástavy oběhu do chvíle, než s vlastní výbavou dorazí přivolaný tým ARO); pomůcky musel personál shánět na sousedním oddělení. A zdá se také, že by bylo na místě zajímat se o možná ututlaný případ pokusu o sebevraždu. Nedlouho před událostí, která je předmětem aktuálního soudního jednání, údajně měli obžalované Lence W. zdravotníci z jejího oddělení po konzultaci s kolegy z ARO poskytovat docela intenzivní pomoc poté, co úmyslně spolykala větší množství prášků.

Ilustrační foto.
Bezděčín trápí kamiony, které míří ke skladům