Kliknutím zvětšíteOdpověď už školy slyšely v minulosti – a nezněla zrovna příznivě. Pokud takovýto útok přichází „zevnitř“, od člověka, který není cizí osobou, ale ve škole má co dělat, zamezit mu prakticky nelze. Možné je jen zmírnit rozsah následků, když už k útoku dojde.
Tyhle otázky se ve středočeských školách v minulosti – před lety, ještě v době předcovidové – skutečně řešily. V reakci na události od nás i ze světa – třeba na hrozbu teroristických útoků či na mediálně známý případ ze Žďáru nad Sázavou, kde psychicky vyšinutá žena v roce 2014 napadla studenty, z nichž jeden nepřežil – se věnovala poměrně značná pozornost bezpečnosti skol a jejich zabezpečení. Ostatně i ze středních Čech je známý šokující případ: pobodání 61leté učitelky matematiky na rakovnickém gymnáziu z roku 2012. Podezřelému tehdy bylo 14 let.
Analýzy, opatření i cvičení
Středočeský krajský úřad v minulosti spolupracoval s bezpečnostními experty, z jejichž analýz a bezpečnostních auditů vzešla doporučení týkající se například lepšího zajištění vstupu do konkrétních budov, zvýšení kontroly nad pohybem osob ve škole nebo nebo zavádění na míru připravených režimových opatření v podobě organizačních změn týkajících se konkrétních pravidel fungování školy.
Téma se řešilo v rámci projektu Bezpečný Středočeský kraj, ale i v rámci pozornosti věnované zabezpečení takzvaných měkkých cílů, obraně před „aktivním útočníkem“ nebo v souvislosti s kampaní Utíkej – schovej se – bojuj. Její název už skrývá rady, jak si počínat v případě hrozby v podobě ozbrojeného pachatele v budově; i doporučení, které variantě dát přednost. Mimochodem: když by muselo dojít na boj o život, dá se všude kolem popadnout spousta věcí, jež mohou posloužit jako zbraň: od židle až třeba po hasicí přístroj, jímž lze útočníka nejen praštit při přímém kontaktu, ale i zneškodnit stříkáním do očí. Což při školení pedagogů znělo spíš jako výňatek z akčního filmu než z bezpečnostních pravidel. Přímo v několika středočeských školách se také uskutečnila – byť spíš ojediněle než ve větším měřítku – taktická cvičení policejních složek zaměřená na eliminaci nebezpečné osoby; někdy i se zapojením záchranářů a hasičů.
Především se však jednalo o opatření, zabezpečení a akce počítající s tím, že do školy vnikne cizí osoba. Jestliže došlo na debaty o tom, co se dá dělat v případě, že útok přijde zevnitř, od člověka, který ve škole běžně působí a třeba i vlastní čip opravňující k pohybu po různých částech areálu (a skutečně i takové úvahy byly aktuální v reakci na zprávy ze zahraničí o střelbě ve školách nebo o útocích s nožem), závěr zněl, že pro podobné případy je prevence složitá. Opatření by byla nákladná, náročná na organizační i personální zajištění, ale i na čas (a to do té míry, že v případě větších škol by prakticky znemožňovala jejich fungování).
Kolem omezujících opatření majících zamezit vnášení nebezpečných předmětů do škol by se objevil i právní problém týkající souhlasu zákonných zástupců; přesněji řečeno očekávaného nesouhlasu. Nehledě na to, že jako zbraň se vlastně dá použít prakticky cokoli: nejen k obraně, ale i při útoku…
Budou se hledat nová opatření
Zmiňovaný útok ve školním kabinetu v Rakovníku řešila nejen policie, ale i Česká školní inspekce. Ta počátkem roku 2013, po čtvrt roku trvajícím prošetřování, dospěla k závěru, že škola nepochybila, opatření v oblasti prevence rizik nezanedbala – a zabránit útoku nemohla. Přístup vedení gymnázia i jeho pedagogů k prevenci inspekce naopak vysoce oceňovala.
Aktuální pražská tragédie nicméně naznačuje, že se budou hledat další opatření a možnosti, co by bylo možno udělat a změnit. Jak v jednotlivých školách, tak v rámci celého systému. Lze například očekávat, že se objeví volání, aby učitelé získali statut veřejného činitele – stejně jako odhadnout, že tahle myšlenka nakonec zřejmě podporu nezíská.
72
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
