Do sedmnácti let byl sám talentovaným fotbalistou a hlavně futsalistou. Byl dokonce v širším kádru futsalové reprezentace do jednadvaceti let. Pak ale přišlo zranění kolene a konec vrcholové kariéry. Aktuálně má za sebou už pět operací kolene. Pětadvacetiletý Mladoboleslavák Michal Bílek ale na sport nezanevřel naopak, nyní ho živí. Jenom z trochu jiné strany. Působí totiž jako masér v FK Mladá Boleslav. Aktuálně u juniorského týmu a na starost má také mladší dorostence.

Máte vystudovanou strojírenskou průmyslovku to není úplně v oboru…

Málokdo asi při nástupu na střední školu ví, čím by se chtěl do budoucna zaobírat. Ani já jsem nebyl výjimka, a to svoje jsem si našel až s postupem času.

Co všechno musí člověk s průmyslovkou udělat, aby se stal masérem?

Prvním krokem, a asi i tím hlavním, je udělat si masérský kurz. Pak už záleží jenom na šikovnosti, kde se člověk uchytí a jak je schopný si sehnat klientelu.

Vy ale aktuálně nepracujete jako privátní masér, ale působíte ve sportovním prostředí. K tomu došlo jak?

S myšlenkou, že se stanu masérem, jsem si zahrával už delší dobu. Tím hlavním hybným momentem byl inzerát na webu fotbalového klubu, že hledají maséra k mládeži. Poslal jsem životopis, aniž bych ještě měl kurz hotový, s tím, že si jej dodělám. Nejprve to bylo jenom na záskok, poté jsem dostal nabídku na delší spolupráci. Mezitím jsem už začal působit i jako privátní masér v relaxačním centru, ale v loňské sezoně jsem navíc vypomáhal u staršího dorostu a také u ligového áčka, a proto jsem se rozhodl fungovat výhradně na městském stadionu. Zároveň také vypomáhám u extraligových florbalistů Billy Boy Mladá Boleslav a spolupracuji s cyklokrosařskými bratry Polnickými.

Co všechno má masér fotbalového týmu na starosti?

Během dní, kdy nejsou zápasy a trénuje se, tak je to především zajištění pitného režimu na celý průběh tréninkové jednotky, zajištění servisu pro hráče, to znamená například tejpování (metoda, při níž se speciálními páskami, takzvanými tejpy, zpevňují vybrané svaly, pozn. redakce), nebo masáží. Během tréninku jsem na hřišti pro případ, že by se někomu něco stalo. A po samotném tréninku pak přijdou na řadu masáže. Následuje ještě regenerační fáze, kdy musím napustit vířivky, studený bazén a připravit saunu.

A když se hraje zápas?

Před zápasem musím pokaždé nejprve nakoupit občerstvení jako ovoce, sušenky nebo čokolády. To potom hráčům připravím v kabině, aby to měli kdykoliv k dispozici. Opět zajistím pitný režim připravím vodu do lahví a namíchám iontové nápoje. Následuje příprava hráčů na zápas, tedy opět tejpování a nabuzující masáže. Při samotném zápase jsem na střídačce pro případ zranění, ale mým úkolem je také hráče tak trošku hecovat, zkrátka dělat tam dobrou náladu. Po zápasech už kromě masáží další povinnosti nemám.

Je velký rozdíl mezi zápasem na vašem domácím hřišti a zápasem na hřištích soupeřů?

Vesměs je to stejné. S sebou navíc beru mobilní masérský stůl pro případ, že by v kabině hostů chyběl. Pro jistotu s sebou vozíme i balenou vodu, kdyby na stadionu nebyla pitná. A celkově je to více hektické, doma má člověk čas na přípravu.

Stalo se vám, že jste něco zapomněl?

Stalo. Vždycky celou cestu autobusem přemýšlím, co všechno jsem zrovna dneska zapomněl. Jednou jsem třeba zapomněl masérský stůl, ale na stadionu ho naštěstí měli. A také se mi stalo, že jsem nevzal prášek na přípravu iontových nápojů.

Co jste dělal?

Vyřešil jsem to s domácím masérem, který mi naštěstí půjčil jejich. Ta kolegialita docela funguje, naštěstí…

Zmiňoval jste tvorbu dobré nálady v týmu. Máte na ni nějaký recept?

Chovám se k hráčům jako kamarád, a oni mě také tak berou. Dělám si srandičky já z nich, a na oplátku samozřejmě i oni ze mě. Ale těžko to popisovat, je to vždycky takové bezprostřední a spontánní.

Michal Bílek
- Vystudoval Střední průmyslovou školu v Mladé Boleslavi
- Hrával za žákovské týmy FK Mladá Boleslav a první futsalovou ligu za Total Slavík Bakov
- Působí u juniorského týmu a mladšího dorostu FK Mladá Boleslav, vypomáhá extraligovým florbalistům Billy Boy

Chodí se k vám i svěřovat?

Svěřovat asi úplně ne, ale bavíme se většinou během masáží de facto o úplně všem, takže i o věcech, které se fotbalu ani tak moc netýkají.

Nesvrbí vás jako bývalého hráče při zápasech nohy?

Často si člověk v hlavě přemítá, jak by nějakou situaci řešil on, ale na hráče nepokřikuji ani jim neradím, od toho tam jsou trenéři.

Jak dlouho už vlastně jako masér působíte?

Konkrétně u fotbalistů to teď bude už třetí sezonu.

A můžete se za tu dobu pochlubit, že jste byl u nějakého úspěchu?

První sezonu jsem byl jako masér u titulu mladších dorostenců, šlo o ročník 1995. Určitě nesmím zapomenout ani to, že vloni jsem zaskakoval u týmu starších dorostenců, kteří vyhráli celostátní dorosteneckou ligu. A juniorský tým aktuálně vede po pěti kolech juniorskou ligu, takže ještě nepoznal hořkost porážky. A také jsem se „přimotal" k postupu futsalistů České Lípy do nejvyšší soutěže.

Takže jste takové štístko?

Není to o štěstí. Myslím, že pokud každý v týmu, od hráčů přes trenéry až po maséra, plní odpovědně a samozřejmě stoprocentně své úkoly, tak se to musí někde zákonitě pozitivně odrazit. Tím se snažím řídit a zatím mohu potvrdit, že to funguje.