O tom, jaké to je v sedmnácti letech ilustrovat už druhou knížku, jsme si povídali s Janisem Mahboulim. V minulosti žákem 6. základní školy v Mladé Boleslavi a dnes studentem druhého ročníku střední školy sdělovací techniky v pražské Panské ulici, kde studuje filmovou tvorbu.

Janisi, před rokem a půl jste se podílel na vydání první společné knížky Pohádky z nádraží. Jaká byla vaše reakce, když vás Pavel Petr s nabídkou oslovil?

Přiznám se, že když mi Pavel o možnosti ilustrovat jeho knížku řekl, tak jsem se nejprve obával, že to nezvládnu. Na druhou stranu taková příležitost se neobjevuje každý den. Málokdo jí dostane. Proto jsem na ní kývl a moc si toho vážil.

Kreslení a vy? Jak to vůbec jde dohromady?

Nejprve jsem kreslení příliš v lásce neměl. Hlavně kvůli škole, kde nás do toho nutili. Teď už se kresba stala i mým koníčkem. Objevil jsem zápal pro kreslení. Hlavně druhá knížka mě naučila i spoustu technik.

Jaká ale byla reakce okolí na první knížku? Bylo vám teprve šestnáct let.

Hodně známých i přátel mi úspěch v podobě ilustrací v knížce přálo. V kreslení mě podporovali a podporují. Jak už to tak ovšem bývá, našli se i kritici, kteří mě občas demotivovali. Pozitivních přání ale bylo mnohem víc. To mě dodalo energii, úžasnou náladu a taky nápady.

Jak pohádky vznikají?

Hlavní slovo má Pavel. Jednotlivé příběhy, které vyprávěl synovi Matyášovi, nejprve sepsal a pak mi je poslal. Po přečtení jsem k nim, i podle Pavlova přání, kreslil obrázky. Ke každé pohádce alespoň dva.

Pohádky z nádraží a Pohádky z kolejí dělí rok a půl. Byla vaše práce, i s ohledem na první dílo, v něčem jiná?

Rozhodně jsem zaznamenal změnu k lepšímu. U první knížky jsem měl strach, aby se mé kresby Pavlovi líbily. U druhého už jsme si byli mnohem blíž. A proto jsem si nechal i volnou uzdu své fantazii. Na kreslení jsem se proto těšil a obrázky se mi dokonce začaly líbit.

Jak se těšíte na křest Pohádek z kolejí?

Opravdu moc. Nemůžu se dočkat. Hlavně se těším na vystoupení houslisty pana Jaroslava Svěceného. Moc nás s Pavlem těší, že si na náš křest udělal čas a hlavně, že ho doprovodí. Je to umělec světové extratřídy. A těším se také na úsměv všech dětí před spaním u čtení příběhů z naší knížky.

Jaroslav Svěcený ale nebude jediným hostem při slavnostním křtu.

Ano, k vidění bude také balet. Zatančí i o šest let mladší sestra Julinka. Je to nadějná baletka studující pražskou baletní konzervatoř. Tančí opravdu s nadšením. Zatančí variaci Cukrové víly z baletu Louskáček. Představí se také její kamarádka Ester Hrubá. Zatančí variaci Medory z baletu Korzár.

Čtěte také: Pohádky jsou součástí života houslového virtuóza Jaroslava Svěceného