S čůráním někde venku je to v pohodě, ale velká strana – to už je něco jiného: výkaly, které po sobě zanechávají návštěvníci, znamenají problém. Takzvané podpapíráky některé frekventované trasy lemují s až šokující úrodou. A s nimi papírové kapesníčky, vlhčené ubrousky, ba i dětské pleny nebo hygienické pomůcky pro ženy.

Mapa napoví, kde si ulevit

Zdaleka sice nejde jen o bolest Českého ráje – tam si ale řekli: dost. Je načase přestat se tvářit, že tohle je problém, o němž se nemluví. A tak se o něm nejenom hovoří, ale i píše a maluje – na webové adrese wcvraji.cz. Návštěvníci tam najdou rady, jak si odskočit – když musíš, tak musíš; to dá rozum. Ale tak, aby to nebolelo přírodu ani oči těch, kteří přijdou po nich. Aby se každý mohl kochat scenériemi, výhledy, rozhlížet se po skalních městech, zříceninách – a nemusel koukat pod nohy a dávat pozor, aby do něčeho nešlápl.

Květy 2021 na výstavišti v Lysé nad Labem.
OBRAZEM: V Lysé nad Labem začala výstava Květy 2021

„Z hlediska ochrany přírody nejde o katastrofu; českorajská příroda se kvůli troše celulózy a lidským výměškům asi nezhroutí,“ připouští na webu o rajské úlevě Lucie Podařilová ze Sdružení Český ráj. Upozorňuje však, že problém je všechno ostatní, co se v přírodě nerozloží – a když, jako vlhčené ubrousky, až po velmi dlouhé době. Připomíná současně, že odskočit si do přírody by měla být až ta poslední varianta, jestliže není nablízku žádný záchod. Nechybí proto odkaz na mapu vyznačující umístění veřejných WC, přístupných mobilních toalet i „obyčejných“ kadibudek.

Nenechat po sobě žádnou památku

Zmiňovaná díra, jamka v zemi, se pak uplatní ve chvíli, kdy mapa nenabídne řešení, jež by se dalo vnímat jako dostupné. Je třeba chovat se ohleduplně a nezanechávat viditelné stopy: co kraj zrovna nekrášlí, patří pod zem. Právě v té souvislosti sdružení, jež dokonce připravilo obrázkový návod, připomíná, že není díra jako díra: ta správná má být dostatečně široká – a hluboká alespoň 15 cm. Další rada zní: vyhnout se skalním převisům a patám skal, kde se cokoli rozkládá velmi dlouho; lepší je kyprá půda.

Nadstrážmistři Filip Adamec a Vít Čepelák - policisté z milovického oddělení, kteří zachránili život ženě, která se topila v Jizeře.
Policisté z Milovic zachránili život ženě, která se topila v Jizeře

Že ve chvíli, kdy člověk zažívá krušné chvíle, se je třeba vyhnout cestám, tábořištím i jiným veřejným místům, o vodních zdrojích ani nemluvě, by sice mělo být samozřejmostí – i tak se ji ale vyplatí připomenout. Stejně jako to, že vše do přírody přinesené má být opět odneseno. Co nepatří pod zem, má putovat do sáčku – a následně „v civilizaci“ skončit v nádobě na odpad.