Výstava s názvem Vroucně aneb „ismy“ Evy Hrubé, která potrvá do 20. prosince, začala středeční vernisáží. Na ní se představila autorka originálních uměleckých děl se svým recitačně – dramatickým výstupem za hudebního doprovodu Lídy Žembery. Ještě předtím nymburskou všestrannou umělkyni představil Pavel Klicpera. Slavnostní část akce pak zakončil krátký koncert houslového virtuosa Alexandra Shonerta.

Od Flexarety k mobilu

Eva Hrubá maluje i fotografuje od svých čtrnácti let. Přes klasické fotoaparáty Pionýr, Flexareta a Samsung se ke konci tisíciletí a s vývojem chytrých telefonů vydala novou, nepoznanou a mnoha fotografy zatracovanou cestou digitální fotografie. A to právě prostřednictvím mobilního telefonu. Sama autorka o své tvorbě říká, že chtěla mít vždy jiné fotografie, než jsou všechny ostatní. „Malovala jsem a jsem přesvědčena, že kdo nemá cit pro světlo a stín, kdo neumí malovat, ten se digitální tvorbě věnovat nemůže. Zkrátka přestalo mě bavit klasicky fotografovat. Chci se posouvat dál,“ řekla Eva Hrubá.

Z vernisáže:

Zdroj: Deník/ Miroslav S. Jilemnický

Oko běžného pozorovatele vůbec není schopno rozlišit techniku tohoto uměleckého díla. Vidí tahy štětcem, sleduje se zaujetím výsledné dílo malíře na plátně a vůbec nepřemýšlí o tom, že to, co obdivuje, jsou důmyslně a pracně vytvořené digitální fotografie. „Digital Art je kombinovaná technika, která tvůrci umožňuje malovat na displej telefonu rukou. Říkám tomu fotografický sendvič. Nafotím interiér, exteriér, a to pak kombinuji s malováním. Čistý displej je pro mě vlastně prázdné malířské plátno a aplikace digitální techniky mi umožňují malovat. Aplikaci nepoužívám k tomu, aby mně fotografický snímek „přemalovala“, naopak jdu na čistý displej, vložím metaforu, a především nesmím ošidit samu sebe,“ nechává pod pokličku své tvorby nahlédnout Hrubá.

Vítězem soutěže v pojídání párků se stal Maxijedlík Jaroslav Němec.
Na posezení spořádal 23 nožiček párků. Pak se zakousl do metrové šišky vysočiny

Výsledné obrazy vnímá v širším než jen malířském a fotografickém kontextu. „Chci podněcovat diváky mých fotografií k fantazii a jde mi o to, aby si v ní každý našel kus svého života a příběhu. Chci, aby fotografie měla atmosféru a poezii, aby promluvila,“ vysvětlila umělkyně, která upozorňuje, že výstava v Hálkově divadle je zároveň prodejní.