Rimortis mají venku čerstvé album Deset kroků zpět. Proč deset?

My letos slavíme desáté výročí vzniku kapely. Chtěli jsme připravit pro fanoušky nějaký dárek. Tak jsme natočili dvojCD. To první je složené z nových písní a druhé obsahuje staré písně znovu nahrané. Je to průřez tvorbou, takové best of. Na dvojCD Deset kroků zpět je už standardně videoklip.

Desku vydává nějaká firma, nebo vy sami?

My už nehledáme žádné vydavatelství, to jsme vzdali. Už vydáváme pátou desku. Lehce jsem si spočítal, že když si desku vydáš sám, tak na tom jsi finančně mnohem lépe, než když to vydá malé vydavatelství. Význam to má, když desku vydá velké vydavatelství. Tam je to ale nereálné, navíc o metalovou muziku nejeví velké firmy zájem.

Kde bude deska k sehnání?

Největší šance, kde sehnat aktuální desku, je internet. Naše album posílám na dobírku. Druhá stěžejní část prodeje jsou koncerty. Díky tomu, že jich hrajeme zhruba 50 za rok, prodáváme hodně i takto.

Jak je to s autorstvím písní na Deset kroků zpět?

Poslední čtyři desky jsem složil v podstatě sám, jak hudbu, tak texty. Už na loňském DVD v profilu ale zmiňuji, že novou desku nechci dělat hudebně sám. Což se stalo, nová deska je hudebně kolektivní dílo. Texty jsou výhradně moje záležitost.

Můžeš popsat děj titulní písně?

Je to klasické puškinovské téma. Deset kroků zpět, to jsou poslední dny života básníka a dramatika Alexandra Sergejeviče Puškina. Jde o souboj s vojákem o lásku. Patrné je to z klipu. Ten je dějový, jsme na zámku, kde diváci sledují samotného Puškina, i osudovou střílečku. Já hraju sluhu Puškina. Samotného Puškina si s chutí zahrál zpěvák Milan.

Kde jste klip natáčeli?

Klip jsme natáčeli na zámku Jemniště u Benešova. Všechno je odtamtud, interiéry i venkovní scény na zahradě. Mám rád dějové klipy. Děj ve videu vždy kombinujeme s klasickým hraním kapely.

Dvojalbum je přeci jenom slušná porce písní. Kde a jak dlouho jste Deset kroků nahrávali?

Natočili jsme si to v Sokolči v domácím studiu. Razíme názor, že je snažší si techniku půjčit a natočit si to v klidu doma do počítače. Pak jsme nahrávku vzali a odjeli do bzeneckého studia Shaark, kde jsme dvojCD míchali a masterovali. Patnáct dní jsme doma nahrávali a deset dní se míchalo. S výsledkem jsme nad míru spokojeni. Je to profesionáln práce, není to žádná vesnická zábava, dělaná na koleni.

Rozpovídej se o křtu dvojCD.

Ten se koná v sobotu 14. listopadu od 20 hodin v úmyslovické sokolovně. Chceme spojit oslavu deseti let kapely se křtem v jeden velký mejdan a v domácím prostředí. Na tříhodinovém koncertě se objeví všichni bývalí členové kapely a zahrají. To je velké lákadlo. Zahrajeme chronologicky v sestavách, jak šel v Rimortis čas. Objeví se například Roman Beneš, Dušan Miňovský, či Marek Neckář. Dalším lákadlem je kapela Iron Maiden Revival. Jsou výborní.

Zajimavé je, že vy jako organizátoři akce, budete fanoušky na koncert svážet.

Přesně tak. Máme kamaráda taxikáře a ten bude svážet lidi z regionu a přespolní od poděbradského nádraží. Musí to být s těmi lidmi ale samozřejmě dopředu domluvené. Dvě dodávky budou v permanenci.

Nerozmazlujete už moc své fanoušky?

Trošku asi jo (smích). Hýčkáme si naše fanoušky. Těm, co přijedou z velké dálky, jsme zařídili ubytování v Poděbradech. Navíc, kdo si dopředu zarezervuje v Úmyslovicích stůl, bude na něm stát flaška šampusu. Aby si s námi mohli přiťuknout na deset let života Rimortis. Každý návštěvník křtu ještě dostane u vstupu samolepku s údaji výročního koncertu.

Kde všude hrajete?

Po celé republice. Snažím se, abychom každých půl roku hráli v krajském městě. Tak točíme koncerty v Praze, Brně, Ostravě, Budějovicích, či Plzni. Domácí scénu máme právě v sokolovně v Úmyslovicích. Co bychom vyloženě rádi, jsou velké fesťáky. Nepohrdli bychom festivaly jako jsou Benátská noc, nebo Masters Of Rock ve Vizovicích.

Odbočím. Nevadí ti stojatost vaší hudby. V podstatě žádný vývoj.

Já jsem poučený od velkých kapel, ať už českých nebo zahraničních a říkám si Vašku, drž se svého kopyta! Podívej se, jak je na tom u nás třeba Miloš Doležal nebo Ladislav Křížek. Venku takový Bruce Dickinson, který zkoušel sólovou dráhu, ale vrátil se k Iron Maiden. Já si jedu to svoje. Netoužím po změně stylu, já tuhle hudbu cítím. Je to od srdce.

Kdy si přičuchl k této hudbě?

Jednou, mohlo mi být tak 14 let, mi kámoš půjčil kazetu. Na jedné straně bylo album Keeper of the Seven Keys od slavných Helloween a na druhé náš Citron s albem Radegast. Dodneška jsem z toho nevyrostl.

Vy jste jednoznačně jedna z nejpracovitějších kapel v regionu. Kolik věnuješ času Rimortis denně?

To se ani neptej. Prolnul se mi kapelový život se soukromým. Dávám tomu 100 procent. Musel jsem v dubnu dát v práci výpověď, abych dodělal dvojCD. Je to jednoduchý. Vstávám v devět a chodím spát ve dvě. Přítelkyni se to extra nelíbí.

Lukáš Trejbal