S naším představením odmaturujete nejhůř za tři, ví herec Ondra Kubina z Kovanic

V současnosti Ondřej chystá se svým spolužákem z konzervatoře a hercem Vincentem Navrátilem divadelní projekt Maturita s prstem v nose, který bude mít premiéru pro školy i veřejnost v nymburském Hálkově divadle 28. března. Nejen o tom jsme si s nymburským rodákem povídali v jedné místní kavárně.

Jste herec, scénárista, producent. Po otci se také věnujete sochařině. Čemu se chcete věnovat v životě na prvním místě?
Já asi nechci mít jen jednu hlavní profesi. Mám několik koníčků, ze kterých díky bohu zvládám vyžít… Ale vážně. V současnosti mě živí naše produkční firma, kterou jsme si založili s Vincentem Navrátilem a Alexejem Kolvou, což jsou dva kamarádi z konzervatoře. Působíme jako scénáristi, producenti a herci v našich projektech.

close info Zdroj: archiv Ondřeje Kubiny zoom_in Herec Ondřej Kubina.

Co obnáší práce producenta?
V ideálním případě se vezme projekt, na kterém my pracujeme jako scénáristé. Scénář pak musíme někam udat, do nějaké televize, streamovací služby nebo třeba i do kina. Sehnat na něj peníze, lidi a všechno to dokončit tak, aby se to zaplatilo a došlo to až k divákovi.

Ve výčtu vašich rolí převládají ty seriálové. Zatím jedinou filmovou roli jste dostal ve snímku Jan Palach. Jak vidíte svoji hereckou budoucnost v porovnání televize – divadlo – film?
Asi kombinovaně. Všechno má něco. K filmům jsem se ještě skrz casting příliš nedostal, ale když sleduji, co v poslední době vzniká v Česku za filmy, tak je to paráda. Takže i k tomu bych se chtěl dostat, ale teď se nejvíc soustředíme na vlastní produkci. I proto hraji nejvíc v seriálech a na divadle.

Co se vám líbilo z české filmové produkce posledních let nejvíce? 
Teď jsem viděl film Promlčeno s Karlem Rodenem, a to bylo skvělé. Výborný byl i Jan Žižka, i když v tomto případě je těžké říct, že jde o český film. Moc se mi taky líbily filmy Banger a Hranice lásky.

Kromě jiného jste také velký cestovatel. Máte zemi či místo, kde se vám líbilo nejvíc? 
Nejvíce jsou pro mě Austrálie a Peru. I proto, že jsem na obou místech strávil nejvíce času. Mám peruánskou manželku, takže u tchyně v jižní Americe jsem pobýval asi měsíc. V Austrálii jsem strávil rok.

Drážní hasiči zachraňovali ze zahradního jezírka v Kersku utopený traktůrek

Nehody

Tam jste, pokud vím, studoval. 
Já jsem v Čechách dodělal konzervatoř a jel jsem studovat angličtinu do Austrálie. Tam jsem se dozvěděl, že nic moc neumím, takže jsem se musel vrátit dostudovat a zjistit, čím se vlastně budu živit. Ale Austrálie byla senzační.

Máte poměrně slušný přehled o tom, jak se žije jinde ve světě. Proč jste nakonec zakotvil v Čechách? Není na světě lepší místo k žití, než jsou Čechy? 
Není! Já jsem se potkal s nějakými Čechy v sauně v Sydney a říkal jsem jim, že bych ještě rád jel do Ameriky, do Kanady a zjistil si, kde vlastně chci natrvalo zůstat. A oni mi řekli, že to už jsem prošvihl, protože Austrálie je jednoznačně nejlepší. Neměli pravdu. Moje zkušenost říká, že nejlepší jsou opravdu Čechy.

Peruánská fanynka FK Kovanice

Jak se stane to, že mladík z Kovanic si do Čech přiveze peruánskou manželku? 
S manželkou jsme se seznámili v Austrálii. Tam jsem zjistil, že od holky se anglicky člověk naučí nejlíp. Víc než od profesorů. Nakonec to bylo vlastně jednoduché. Byla to nejhezčí holka ve třídě. Začali jsme spolu chodit a později jsme si řekli, že se přestěhujeme do Česka. A tak jsme letěli z Austrálie do Kovanic.

To zní báječně, z Austrálie do Kovanic…
První měsíc po příletu jsme skutečně žili v Kovanicích, než jsme přesídlili do Prahy. Ona je milovnicí fotbalu, u nich v jižní Americe je to náboženství. Já hraju za Kovanice fotbal, tak přišla fandit a byla trochu překvapená, jak tady hrajeme tu naši třetí třídu. Musela si chvíli zvykat na náš evropský styl. Po přestěhování do Prahy to byl pro ni trošku kulturní šok, ale už si zvykla a souhlasí se mnou, že Česká republika je nejlepší místo k žití.

Zachraňují životy, uklidňují rváče, pomohli zvířatům. Strážníci se loni nenudili

Nymbursko

Viděl jsem, že už si vás našel bulvár, který vypátral, že máte peruánskou manželku. Jaké zkušenosti máte s bulvárem? 
Zatím jenom pozitivní. Doposud to vždycky bylo v rámci nějakého promo pro projekty, které děláme. Většinou čtu o sobě pozitivní titulky, že vypadám dobře a mám exotickou manželku. Takže zatím v pohodě.

Dovede si představit, jak budete reagovat, až ten titulek nebude pozitivní? Až třeba módní policie vyfotí manželku v šatech, které se jim nebudou líbit? 
Když už někoho, tak odsoudí mě. Manželka má úžasný vkus.

Bláznivý pes

V roce 2020 jste založili filmu, v rámci níž produkujete různé věci. 
Ano, firma se jmenuje Kokoloko. Je to první slovo, které nás napadlo. Ale vzniklo to vlastně tak, že Koko se jmenuje Vincentův pes a „loco“ je španělsky bláznivý. A přišlo nám dobré to takhle spojit, s těmi třemi slabikami "ko".

V rámci této firmy také produkujete váš nejnovější divadelní projekt, který nese název Maturita s prstem v nose. Premiéra se uskuteční 28. března v nymburském Hálkově divadle a je to prezentováno jako komediální edukativní představení. Co si pod tím má člověk představit? 
My máme zkušenost s divadelním představením Shakespeare ve 120 minutách. Což je propojení všech dramatikových her ve dvou hodinách. Je to vtipně podané a mě napadlo, že by bylo dobré udělat něco podobného pro maturanty. Řekli jsme si, že vybereme dvacet knížek potřebných k maturitě, které se dobře zparodují, nebo spíše vysvětlí, každá ve čtyřech minutách.

Já jsem to začal psát, pak jsme to s Vincentem Navrátilem doladili, aby to mělo větší spád, bylo to vtipnější a trefnější. Pro studenty je to odlehčení maturity, ze které jsou pochopitelně nervózní. Pro starší je to vtipná vzpomínka na časy, kdy sami maturovali.

V jakých předmětech to maturantům má pomoci? 
Je to věnováno čistě literatuře. Děj vypráví o dvaceti knihách, které by u maturity měli studenti znát. Představení trvá zhruba hodinu a čtvrt, což je ideální doba, aby mladší publikum nezačalo usínat, případně po nás něco házet.

A teď prosím upřímně. Když přijdou maturanti na vaše představení, skutečně si z něj k maturitě mohou něco odnést? 
Určitě ano. Kdyby měl člověk úplné okno u maturity a vzpomněl si na naše představení, tak tam má z každé knížky několik záchytných bodů, díky kterým to minimálně na trojku u zkoušky zvládne.

Děti pozorně naslouchaly rybářské stráži. Za odměnu dostaly přívlačovou sadu

Čtenář reportér

Těch premiér bude v Nymburce 28. března hned několik, je to tak? 
Ano, hrajeme od 9 a od 11 hodin pro školy, a pak ještě v sedm večer pro veřejnost. V představení hraji já, Vincent Navrátil a Alex Kolva. Letos s ním chceme jezdit i po dalších městech, namátkou si vzpomenu na Prahu, Pardubice nebo Děčín.

Kromě tohoto představení, kde mohou vidět diváci a fanoušci Ondřeje Kubinu v nejbližší době? 
Máme současně projekt Komikaze. Jde o improvizované představení, které mělo premiéru v únoru v Divadle Broadway v Praze a je to velká jízda. My tomu říkáme umělecká destrukce sama sebe. U improvizace to může buď dopadnout skvěle, nebo se člověk může totálně ztrapnit. Ale to se nám naštěstí zatím nestalo. Další představení bude v Praze 11. května a následně s tím zase chceme jezdit. Určitě se s ním budeme pohybovat i ve Středočeském kraji.