Snad nemůže být Nymburáka, který by se netěšil na výstavu částečně místního a rozhodně svérázného a geniálního barda jakým bezesporu byl Bohumil Hrabal.

Obzvláště pak, když výstavu jeho fotografií má pod kuratelou takový odborník, jakým je jeho dlouholetý přítel Tomáš Mazal. Když scházel po schůdcích do přízemí knihovny před začátkem vernisáže, zase mi jeho tvář letmo připomněla obličej herce Jana Kanyzy. To bude těmi vousy.

Slavnostní zahájení bylo naplánováno na pátou odpolední a do té doby jsem si moc fotek prohlédnout nestihl. Hned u dveří mě ale potěšila fotka s filozofem a kultovní postavou československého undergroundu předrevolučních let Egonem Bondym.

Kdybych řekl, že se výstavní místnost pomalu zaplňovala, bylo by to nepřesné, protože tolik lidí zase nepřišlo. Ale kromě oficiálních hostů dorazili i zájemci z řad veřejnosti. Na chvilku jsme se zastavili i s místostarostou Pavlem Fojtíkem. „Já myslím, že je to dobrý čas na vernisáž. V pět odpoledne. Kdyby to bylo dříve, budou si lidi stěžovat, že ještě pracují. 
A udělat to o víkendu nebo dokonce v neděli od osmi ráno jako teď v Poděbradech, mám strach, že by nepřišel nikdo," přemítal s narážkou na nedělní vystavení originálu historické listiny z dob krále Jiřího v poděbradském muzeu. Měl pravdu, z vlastní zkušenosti vím, že někteří lázeňáci jsou schopni o víkendech vstávat až nepříjemně brzy.

Do ouška hrál na klávesy muzikant Vítek Beneš. A pak vernisáž začala. „Vždycky chceme, aby výstava obsahovala fotky od těch prvních až po ty z posledních let Hrabalova života. Tak postupně vidíme, jak malý chlapeček zvrásněl a jak já říkám, ke stáru se čím dál více podobal své matce," nastínil svůj pohled kurátor Tomáš Mazal.

Uvedl také fakt, že zejména v 90. letech už nebylo fotografa, který by chtěl slavného spisovatele nějak systematicky fotit. „Fotografové říkali, že kdykoliv za ním někam do hospody přišli, byl na ně hrubý a moc se s ním jednat nedalo. Samozřejmě měli pravdu," doznal svéráz umělcovy povahy jeho přítel. Svou krátkou promluvu zakončil stylově: „Tak pacholci, rozchod do šaten, jak by řekl v tuto chvíli Bohumil Hrabal," ukončil Mazal úvod.

A pak už se prohlíželo. Nechybějí ani Hrabalovy fotky 
z Kerska s jeho oblíbenými kočkami, objevil jsem i hospodskou fotku s dalším undergroundovým guru Ivanem Magorem Jirousem. Nevtíravě jsem přitom poslouchal Vítkovy tóny skladby Život je jen náhoda.

V šest v rámci programu Nymburk čte Hrabala zazněly některé texty v podání jeho zdejších příznivců. Ke slovu se tak dostali třeba Milan Čejka, Jan Řehounek nebo už zmiňovaný Tomáš Mazal.