Jsou dva nymburské plesy, na které se těším, i když se tam nejdu bavit, ale „jen" fotit: ples čajovny 
a pivovarský ples.

Důvody? Kdo na nich už někdy byl, nepotřebuje nic slyšet. Ale pro ty, kteří je nikdy nenavštívili: atmosféra těchto dvou plesů je vždy tak nějak svobodnější, uvolněnější 
a navštěvují (i pořádají) je lidé, na kterých je vidět, že se baví moc rádi, s chutí a bez společenské křeče.

Jen co jsem odložil kabát a vystoupal po schodech, měl jsme před sebou starostu 
i místostarostu. Zatímco starosta Miloš Petera se na chodbě osvěžoval v taneční pauze ve slušivém obleku, místostarosta Zdeněk Vocásek měl na uniformu. Tedy ne vojenskou, ale hasičskou. Jako člen místního hasičského sboru měl spolu s jedním kolegou nad plesem hasičský dozor a trochu smutně usrkával kolu.

To už mi šel v ústrety další 
z důležitých mužů tohoto plesu, ředitel pivovaru Pavel Benák. „Tak copak, můžete tady dneska fotit?" smál se už na dálku a narážel tak na nedávnou neuvěřitelnou situaci, kdy byla kolegyně vypoklonkována z městského plesu 
s tím, že nemá vstupenku.

Z menšího sálu se začala rozléhat hudba a kapela Pohoda spustila bohužel patrně nesmrtelného Michala Davida. Během pár chvil byl parket slušně zaplněn, a to páry všech věkových kategorií.

Tady se musím malinko pozastavit. Okamžitě jsem si všiml, jak krásné šaty mají na sobě přítomné dámy. Zcela laickým okem bych řekl, že 
i v tomto ohledu se móda 
a vkus výrazně posunuly třeba ve srovnání s dobou před deseti lety. Modely šatů, a nakonec i modely v nich, byly vskutku skvostné a oko nevědělo, kde dřív zaparkovat. Jak říkával Jan Werich o krásných ženách: Ty si to umí nosit, to co k nim patří. A rozhodně neměl na mysli pouze šaty.

To už se začalo hrát i ve velkém sále, kde na pódiu vládla skupina Tox Jaroslava Trnky. Zlehka střídala všechny možné i nemožné hudební styly a pořád bylo na parketu plno. Do některých divočejších tanců se zapojil i ředitel Benák, který je svou hravostí a smyslem pro humor všeobecně znám. Ale i jíní přítomní se snažili a v několika případech došlo i na neskutečné a částečně možná i nechtěné taneční kreace. Ale tak to na plesech chodí.

Po desáté hodině se začala rozdávat tombola. „Mám pivo a brambory," hlásil chlapík manželce a snažil se marně pobrat výhru najednou. Pytlů brambor bylo v tombole opravdu dost a tak řada výherců mířila od stolu s tombolou rovnou ven do auta. „Brambory prasátku, prasátko mně," pobrukoval si po Dařbujánsku jeden ze spokojených výherců a mazal ven 
s pytlem přes rameno.

Také můj bývalý kolega a od pondělí obchodní zástupce nymburského pivovaru Lukáš Trejbal v tombole vyhrál. A pěkně. „Podívej, víkendový pobyt pro dva v Lásenici na jihu Čechu," rozbalil obálku s poukazem a začal se rozhlížet kolem sebe, kterou ženu by tam vzal sebou.

U výčepů se tvořily pánské, ale i dámské skupinky na kolečka panáků. Zvláště pohled na dámské partičky v barevných šatech a s barevným pitím v ruce byl kouzelný.

Zábava v plném proudu, nejvyšší čas odejít. Všude kolem se usmívali lidé, nikdo nebyl na nikoho naštvaný. Hloučky řešily, kdy a kam na dovolenou. Práce a politika zůstaly kdesi daleko venku 
v nočním Nymburce. A bylo to tak dobře.