Publikace, co neměla by chybět v žádné domácnosti, je plná zapomenutých pokladů, moudrostí dědů a babek ohledně jídla, stravování. Původní receptury, citáty pamětníků…

Přes 600 stránek se čte jedním dechem, ačkoliv neběží o žádnou detektivku! Co všechno lze jíst v době nouze, vydatně se nabaštit a nezahynout? Aktuální! Tohle čtení nás zavede do světa, co již minul a přesto je kdesi přítomný. Vědomosti předků z doby, kdy život tepal pomalejším rytmem, pulsoval jinak. Lidé měli respekt k přírodě s jejími cykly, spolupracovali s půdou, se zemí, nad hlavou sluníčko. A člověk naslouchal. Ještě to dokázal. Ještě nebyl tak odstřižený od své podstaty…

Jako my, zrychlení vyděšenci ve vydesinfikovaných kukaních. S klimatizací. V hlavách umně vhypnotizované výpotky z televizí… Človíček dřív lovil, sbíral a lopotil se na políčku. Na čerstvém vzduchu mu svědčilo. Byl vcelku zdravý, neboť neotrávený chemikáliemi z pseudo-potravin. A vítr česal krajinu bez drátů a stožárů a… slyšíte? Pasáčkovu píšťalu? A tady na kraji pole plápolá ohníček a postavičky cosi opékají. Sysla? (Nedivte se!) Či ježka?…

Klopotá kolo mlýna, mlynářka peče buchty, mlynář bafá z fajfky… Ovce a kozy bekají a mekají, pak dlouze civí. Kamsi k obzoru, kde naježený je les, z něj stoupá k nebi dým. To uhlíři. Dřevěné uhlí doutná z milířů. Na roštu voní zvěřina a v kotli bublá špenát z bršlice, popence, řeřichy a divokého kmínu.

V knize najdeme odpovědi na mnoho zajímavých otázek… Jak si posolil pasáček pečeného hlemýždě, když neměl sůl?… Jak vařila se polévka z vran, aby nebyla hořká?… Jak se lovili pověstní raci z Cidliny?… A víte, co byl “kočičí tanec“ k obědu? A co psoser?… Kdy se sbírala třezalka, aby byla nejmocnější? (Čaj proti chmurám)…

Jak vaříval se v okolí Loučeně “ševcovský jahelník“? … Z čeho se v Polabí vyráběl sýr “vrzanec“ aneb “voddojková bába“ ?…

Dozvíme se něco i o psích řeznictvích… M. Úlehlová - Tilschová věnovala rozsáhlý prostor bramborám, “bandurám“, a jejich bezmála třistaleté pouti na běžný evropský stůl. Rozepsala se poutavě i o konopí a lnu, od pradávna pěstovaných rostlinách s velkými možnostmi využití…

Napadne nás, jak náročné bylo pěstovat a sklízet v době předbramborové třeba takovou rosičku, která nyní, coby plevel, vzpomíná na zašlou slávu. Potkáme ji, dámu s červeným chocholem, podél polabských cest i na písčinách…

Tilschová též připomíná jídelníček o svátcích i půstech, o svatbách i pohřbech. Mezi velkým objemem informací pohladí lidové popěvky a říkadla, tématicky vsazená do jednotlivých kapitol.

„Jes topénku s bedrníčkem, polej si to kozím mlíčkem. Jes topénku s bobkem, budeš skákat hopkem. “
Ano, jazyk knihy je maličko archaický, ale ne natolik, aby působil rušivě. Uvědomíme si alespoň proměnu češtiny za těch sedmdesát let…

Publikace má i nechtěný pedagogický efekt. Po přečtení nám bude jasné, jak si pořád snadno a dobře žijeme, což není samozřejmostí. Co ještě o tomto díle napsat? Inspirativní! Bestseller! (Pro mě určitě.)

Autor: Pavel Zdražil