A jak sám autor říká, nebylo potřeba nic vymýšlet, protože prý popsal jen to, co se v Kersku děje. „Nic jsem si nevymýšlel. Já jsem zkrátka jenom opisoval z Kerska, které je tak nádherné, že se stačí jen dívat. Když přijdete k rybníku, chvilku koukáte, tak toho vodníka tam určitě uvidíte. Přijdete ke kameni, chvilku se tam posadíte, opřete se o dub a chvíli se na ten kámen díváte, tak toho čerta určitě spatříte,” uvedl autor s tím, že každému doporučuje, aby si přes zimu knihu přečetl a na jaře vyrazil do Kerska, kde všechny ty „hemžílky”, jak jim Jan Řehounek říká, spatří. „S těmi lidmi se tu potkáte samozřejmě, protože tady je hrnčíř Kuba i víla Janinka.”
Kniha je inspirována místní pověstí o zakletých duších dvou panen do památných borovic. Příběhy jsou situovány do známých kerských míst, již zmíněných borovic, Svatojosefského pramene, ke svícnovému smrku, menhiru, k rybníku Pod Hrází, do Hajster.
Knížku dokreslují velmi krásné ilustrace akademické malířky Milady Kudrnové, jejíž ilustrace jsou nyní vystaveny právě v Lesním ateliéru Kuba.
A jako mnoho pohádkových postav má své kmotry, tak i tato knížka má své kmotry a kmotřičky. Jedním z nich byl hudebník a skladatel Jan Neckář, který jí popřál, aby se hlavně líbila dětem. Druhým kmotrem se stal starosta Hradištka Jiří Kubela, který jí dal do vínku to, aby byla co nejméně v knihovně, ale co nejvíc na nočním stolku všech spokojených čtenářů. Další kmotra Marie Beníková zase obdivuje, že oba autoři, Jan Řehounek a Milada Kudrnová ukázali v knize to, co ostatní mnohdy ani nevidí, protože jisté věci považují jako banalitu. Čtvrtým kmotrem pohádek se stal kdo jiný, než vedoucí odboru školství a kultury nymburské radnice Jiří Černý. „Knížku jsem si představil jako malou, krásnou rozpustilou holčičku, kterou dneska pustíme do kerského lesa a která potom proběhne k lidem a na pulty knihkupectví. Dobře vím, co večerů, nocí, korektur a malování stojí za tím, než se taková knížka dočká křtu a než ji vezmou do ruky čtenáři. Myslím si, že pohádka bude mít místo ve společnosti vždycky. A že bude vždycky tam, kde chceme, aby se rozzářil dětský úsměv a dobro zvítězilo nad zlem,” příjemně zafilozofoval Jiří Černý. Poslední kmotrou se stala samozřejmě osoba nejpovolanější, ředitelka nymburské knihovny a vedoucí Klubu čtenářů Bohumila Hrabala Helena Liptáková, která poděkovala nejen oběma „rodičům” knížky, ale i manželům Kubovým za úžasný nápad, díky němuž kniha kerských pohádek vyšla.
