Ve finále je Stanislav letos už potřetí. Koná se v Ústí 24. května. Autor Nedávno vydal své další CD s názvem Černobílé cesty. Jeho písničky jsou hlavně s přírodní tematikou, proto svou tvorbu nazývá jako folk pro „kotlíkáře". Do redakce Nymburského deníku přišel popovídat o tom, jak začínal, co ho inspiruje a v nejbližší době čeká.
Jak jste se k muzice dostal?
První písničku jsem složil už někdy ve třinácti letech. Na kytaru jsem se učil od dvanácti od kamarádů.V posledních letech docházím na doučování ke kytaristovi Miloši Dvořáčkovi, který hraje s Wabi Daňkem. Od něj jsem pochytil hodně věcí, které jsou něčím zvláštní a které používám.
Byl někdo u vás doma muzikant, nebo jste taková první vlaštovka?
Můj táta je akordeonista a brácha hraje také na kytaru. Spolu s bratrem hrajeme dodnes některé pořady. Ten také začínal v ZUŠce na akordeon a dodnes umí hrát na oba nástroje.
Kdy jste měl svůj první koncert?
To bylo ve škole. Studoval jsem průmyslovku elektro. Tehdy to bylo Železniční střední odborné učiliště a potom to přejmenovali na Centrum odborné přípravy. A ten první koncert byl hodinu, hráli jsme s bráchou a museli jsme tam dát i převzaté písničky, aby nám to na tu hodinu vyšlo.
Určitě vám lidé říkají, že máte podobný hlas jako Honza Nedvěd. Líbí se vám jeho písničky? Inspiroval vás?
Na těch písničkách jsem vyrostl. Vážím si celého díla Honzy Nedvěda. Nevím, jak moc mě to oslovuje v této době, ale v době Brontosaurů určitě ano. Říkají o mně, že hraji moderní trempskou píseň, takový folk pro „kotlíkáře". Hraji podobná témata jako on. O podobnosti hlasové jsem už také slyšel. (smích)
Setkal jste se někdy osobně s Honzou Nedvědem?
Honzu osobně neznám, ale setkal jsem se s mladým Františkem, toho znám a osobně se znám s Wabi Daňkem.
Co ten říká na vaše písničky?
Má moje první CD, ale zatím jsme neměli čas nějaký rozbor udělat.
Jaký byl impuls k napsání vaší první písničky?
Byl to nějaký vjem z přírody.
Jaká je vaše inspirace? Je vám to dáno „shůry"?
Buď je to „shůry", nebo je to dané prožitky. U mě většina věcí je prožitých a samozřejmě se objeví i nějaké ty představy.
Píšete nejdřív text a na něj melodii, nebo je to opačně?
Teď se mě na to ptali při rozhovoru v rádiu. Probírali jsme, jak to vlastně probíhá. Většinou je to tak, že nejdřív je melodie a potom někde zevnitř přijde text. Ale někdy se mi objeví v hlavě kus textu a pak teprve přijde melodie. Někde je to uvnitř poschovávané a pak to prostě vyjde ven.
Inspirují vás věci příjemné, nebo máte invenci, když máte nějaký problém nebo splín?
Já jsem si na sobě všiml, že v melancholické náladě vzniká těch věcí víc. Ale samozřejmě se stává, že v negativní náladě dělám na věci, která je optimističtější. Člověk tak uleví duši.
Jezdíte na vandry?
Jezdím. Sice ne tak často, jako dřív, ale jezdíme třeba na ryby přes noc. Takový ten doopravdický čundr, kdy se chodí po kolejích, to už jsem nebyl několik let, ale hlásím se k tomu.
Jaká máte nejoblíbenější místa?
Pro mě je vandr řeka Sázava. I v tom jsme si s Honzou Nedvědem podobní. Moje domovská osada je v Ratajích, poslední dobou jezdíme do Sázavy. Ale znám každý kout proti proudu řeky.
Kolik máte za sebou písniček?
Nikdy jsem je všechny nepočítal, ale když vezmu všechny, ty hratelné i nehratelné, protože jsou i takové, jedny z prvních, tak jich mám za dvacet let asi tak kolem sedmdesáti.
Do jakých výšin se svou tvorbou míříte?
Těší mě, když přijde divák na koncert, vydrží tam až do konce a pak přijde a řekne je to dobrý, mně se to moc líbilo a takhle to dělej. A to mi stačí. Co bych chtěl, tak diváky na koncertě.
Každoročně pořádáte v Kostelní Lhotě folkový festival. Bude i letos?
Ano, jmenuje se Folk ve Lhotě a jeho sedmý ročník se koná na hřišti 5. července od 14 hodin.
Máte rodinu a děti. Jsou také muzikální?
Mám dvě dcery, pět a půl a osm let. Obě chodí na klávesy do Sadské. Manželka není muzikant.
Jaké máte přání do budoucna?
Abych mohl hrát lidem a mohl jim sdělit to, co chci, a aby jim na mých koncertech bylo dobře. A když budou holky jednou chtít, rád bych hrál s nimi.
