Myslela jsem si, že jsem byla výjimka. Dětí, které tělocvik nebaví a cvičení se snaží nějakým způsobem vyhnout, ale bohužel stále přibývá. A to je samozřejmě špatně.

Nemohu cvičit, protože mě bolí noha, hlava, břicho, mám namožené rameno, měl jsem rýmu … Tuto větu v nejrůznějších variacích slýchají učitelé tělocviku od svých žáků čím dál častěji. Mnohým dětem jsou totiž sport a vůbec pohyb jako takový cizí, a tak hledají výmluvy, jak se z tělocviku ulít.

Pohyb
Když nenávist k tělocviku skončila záměrným zraněním

„Je to nešvar, se kterým je těžké bojovat. Hodně dětí je líných, pohodlných a uplynulý rok to ještě zhoršil. Snažím se proto apelovat na rodiče, aby své děti z hodin tělocviku zbytečně neomlouvali,“ říká tělocvikář Václav Svoboda.

Pro některé z nich totiž není problém podepsat svému žadonícímu potomkovi omluvenku, protože tělesnou výchovu nepovažují za stěžejní předmět. Když má dítě potvrzení od lékaře, nemůže s tím ale učitel samozřejmě nic dělat.

V rodinách, kde vedou děti odmalička ke sportu, tenhle problém neznají. Tam kde děti sedí hodiny u počítače nebo u televize a jsou zkrátka víc pasivní, je to pak v hodinách tělocviku znát. Jsou méně ohebné, zadýchávají se a některé činnosti jako je výmyk na hrazdě, skok do výšky nebo vytrvalostní běh zvládají podle tělocvikářů jen s obtížemi.

Menší děti na prvním stupni ještě sportovat baví, zlom a nechuť k pohybu přichází podle kantorů většinou až na druhém stupni. Ne vždy je za tím ale lenost. Někdy je tím důvodem prostě strach ať už z toho, že cvičení nezvládnu jako ostatní, nebo z jejich posměchu.

„Jako malé se mi děti posmívali, protože mi to nešlo. Na tělocvik jsem byla jak se říká "levá" a od té doby mám s tělocvikem hrozné problémy. Už ten den ráno, když vstávám do školy, mám v břichu takovej divnej pocit, jakoby vnitřní strach co budeme dělat, jestli mi to půjde a hlavně jestli se mi bude někdo smát,“ svěřila se se svými obavami z tělocviku na sociálních sítích jedna z dívek.

Předávání vysvědčení
Není známka jako známka

Další přidala svoji zkušenost: „Jsem na tom úplně stejně. Učitelka těláku je neskutečně aktivní. Nejvíc mě štve to její známkování gymnastiky, 5 za šplh, 5 za přeskok kozy, 5 za stojku, ale snažím se to dohnat na míčových hrách, takže je to většinou tak na trojku.

Před tělákem je mi vždycky špatně, někdy mám i průjem ze strachu… Zvlášť kvůli tomu, že žádná spolužačka není stejně levá jako já. No ale musí se to přežít. Vždycky si po tělocviku říkám: "Jsi dobrá, nerozbrečela ses, když tě nutila dělat výmyk.“

Jak tedy udělat, aby přestal být tělocvik pro některé děti nudou nebo strašákem? „Nalézt motivaci žáků k pohybu není snadné,“ podotýká Václav Svoboda s tím, že se do každé hodiny tělocviku snaží zařadit takové formy pohybu, aby to pro děti bylo přirozené, bavilo je to a našli si, co jim jde.

„Nemůžeme třeba vynechat běh, ale je nesmysl nechat běhat děti kolem tělocvičny nebo hřiště každou hodinu, když si kluci mnohem raději zahrají fotbal, basket a holky zase volejbal nebo zumbu. Leckdy jim stačí naslouchat a pohyb vhodně zkombinovat. Ten přirozený, jaký jsme měli my, když jsme jako malí pozorovali starší kamarády a snažili se je napodobit když lezli po stromech nebo skákali panáka, dnešní generaci chybí.“

K nechuti cvičit přispívá i nárůst počtu obézních dětí. „Pokud má dítě obavy ze své nadváhy a nechce sportovat v kolektivu, postupujte pomaleji. Stud je v tomto případě velmi citlivá záležitost. Proto se obrňte trpělivostí a netlačte na něj, radí rodičům kondiční trenérka Kateřina Brzoňová z Olivovy dětské léčebny, která se na léčbu obézních dětí zaměřuje.

Emoční vývoj a socializace zapojení dítěte do lidské společnosti vstupem do školy výrazně postupuje
Všichni na psychiatrii nechodí, ale mnozí si se sebou neví rady

Neznamená to podle ní ovšem, že pohyb vypustíte. Ten by mělo mít dítě každý den. Začít je ale možné pozvolna třeba procházkami se psem, rodinnými víkendovými výlety a postupně přidávat na intenzitě. S učitelem tělocviku se rodiče takového dítěte určitě dokáží domluvit, aby dělalo to, co zvládne a učitel vysvětlil spolužákům, že by se mu měli spíš snažit pomoct, než se mu posmívat.

Omluvenka, aby bylo osvobozené od tělocviku, by byla tím nejhorším řešením. Vždycky se dá najít aktivita, která bude dítě bavit a bude se v ní moct dál zlepšovat. Se zlepšením kondice pak přijde i tak důležité zlepšení sebevědomí.

Září patří dětem
Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu Hobby s dětmi, plnou rad a tipů, jak kvalitně trávit čas se svými dětmi.