Kliknutím zvětšítePřed jednadevadesáti lety na Zemi objevili neobvyklý hladký černý kámen, který později odborníci identifikovali jako nedotčený meteorit a dali mu název Lafayette. Tento tajemný "cestovatel" byl před miliony let vymrštěn z Marsu a nakonec se dostal na Purdueovu univerzitu v americké Indianě. Kdy přesně na Zemi dopadl a kdo ho vůbec na univerzitu dopravil, bylo dodnes záhadou.
Vědci však teď při analýze látek v meteoritu možná odhalili klíč k vyřešení tajemství. Narazili totiž na toxin, který po požití způsobuje u zvířat zvracení a který se vyskytuje na Zemi. Ten by mohl pomoci zpřesnit datum dopadu a poukázat na možného nálezce.
Našel ho student?
Jeden z těch důvěryhodnějších příběhů, které se s podivným meteoritem pojí, popsal v roce 1935 sběratel meteoritů Harvey Nininger. Portál Space píše, že byl podle něj jeden černošský student univerzity svědkem toho, jak kámen dopadl do rybníka, tak ho vzal a daroval své škole. Důkazů podporujících tuto teorii je však málo.
Záhadě ale možná přišel na kloub tým vědců pod vedením planetární vědkyně z univerzity ve skotském Glasgow Áine O'Brienové. Objekt nejdříve zkoumali s cílem zjistit více informací o Rudé planetě. Meteority z Marsu jsou totiž extrémně vzácné. „Částečně je tak cenný i proto, že je pozoruhodně zachovalý, což znamená, že musel být vyzvednut rychle po dopadu," uvedla O'Brienová ve svém prohlášení. Člověk, který ho doručil univerzitě, ho musel ochránit před živly.
Pátrání popsané ve výzkumu publikovaném v časopise Astrobiology začalo rozdrcením malého vzorku meteoritu a jeho analýzou pomocí spektrometru. Na začátku bylo cílem vědkyně nalezení organických molekul, které by mohly naznačovat, že na Marsu kdysi existoval život. „Skončili jsme s dlouhým seznamem stovek různých chemických sloučenin," citoval doktorku portál BBC.
Klíčový toxin
Kromě tisícovek sloučenin však narazila i na toxin deoxynivalenol (DON), vyskytující se v houbě, která roste na plodinách, jako je kukuřice, pšenice a oves. Jeho požití vede k onemocnění lidí a zvířat, hlavně prasat.
Vědec z týmu O'Brienové následně poznamenal, že se toxin mohl do meteoritu dostat díky prachu z plodin, který se dostal do vodních toků v okolí místa, kde kámen dopadl.
Výzkumný tým pak kontaktoval vědce z katedry agronomie a botaniky na stejné fakultě, kteří se rozhodli zjistit, jak moc byl tajemný toxin rozšířen před rokem 1931, kdy meteorit dopadl. Zjistilo se, že houba byla nejvíce rozšířena v roce 1919, kdy způsobila až patnáctiprocentní pokles výnosů plodin.
Experti se rovněž snažili analýzou zpráv o pozorování ohnivých koulí vyskytujících se v atmosféře určit, kdy mohl Lafayette dorazit na Zemi. Meteority se totiž při sestupu zemskou atmosférou zahřívají a způsobují světelný pruh na obloze. V popředí stála dvě konkrétní pozorování, obě nad jižním Michiganem a severní Indianou. Jedno bylo z listopadu 1919 a druhé z roku 1927, kdy na půdu v Illinois dopadl Tildenův meteorit, největší vesmírný kámen v historii státu.
Archiváři univerzity pak zjišťovali, zda byli na univerzitě v tomto období nějací černošští studenti. Nakonec došli ke čtyřem, jeden z nich podle nich daroval Lafayette do rukou univerzity.
Nálezce by si zasloužil uznání
„Jsem hrdá na to, že sto let poté, co meteorit dorazil na Zemi, jsme konečně schopni rekonstruovat okolnosti jeho přistání a dostat se blíže než kdykoli předtím k přiznání zásluh studentovi, který ho našel," řekla vědkyně o meteoritu. „Lafayette je skutečně nádherný vzorek meteoritu, který nás díky předchozímu výzkumu naučil mnoho o Marsu,“ uvedla a dodala, že by si jeho nálezce zasloužil uznání.
Obsahuje nejvíce vody ze všech meteoritů
Lafayette je jedním z nejzajímavějších meteoritů z Marsu. Identifikován byl v roce 1931 O. Farringtonem. Je velmi podobný meteoritu Nakhla, který spadl v Egyptě v roce 1911. Váží osm set gramů a měří mezi čtyřmi a pěti centimetry.
Meteority z Rudé planety jsou vzácné. Zajímavostí je to, že většina z nich nese známky vystavení vlhkosti a slané vodě ještě předtím, než byly vyvrženy z povrchu Marsu. Lafayette byl vystaven vodě před více než 670 miliony let, přičemž dnes obsahuje nejvíce vody ze všech marťanských meteoritů. Důkazy dohromady ukázaly, že se původně formoval jako vulkanická hornina bohatá na železo a poté byl vystaven právě životadárné tekutině.
30
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
