Co vás v soutěži nejvíc překvapilo?
Zjistil jsem, že hláška: „Dokud nejste na ostrově, nedokážete si představit, jaké to je!“ je vážně pravdivá.

Podívejte se na rozhovor se Sebastianem Navrátilem:

Rozhovor se Sebastianem navrátilem | Video: Ladislav Ptáček

Váš odchod byl dramatický, provázený slzami, emocemi. Nelitujete rozhodnutí skončit v soutěži kvůli otci?
Nelituji. Věci se dějí tak, jak mají. Myslím, že mi nebylo souzeno vyhrát. Díky tomu, že jsem tam byl, a poté odešel, se staly věci, které by se jinak nestaly. Nemyslím, že by bez toho bylo možné zařídit naši rodinnou sešlost, přimět sestry, aby také přijely za tátou. Jsem rád, že jsem s ním strávil čas. Bylo to třeba. Na základě toho, že jsem se svěřil se svým příběhem mi napsala spousta lidí své intimní životní osudy. Pomohlo jim to udělat krok k zásadním životním rozhodnutím, která ani nebyla spojená s odchodem blízkého z jejich života. Docela mě to dostalo. Určitě je vše tak, jak mělo být.

Ona zkušenost vás naučila mluvit nahlas o vlastních emocích?
To je pro mě asi největší výhra. Tohle mě hodně vzalo, ale je to dobře. Spousta lidí se mě na tohle ptá, netušil jsem, jak to bylo pro ně inspirativní. Pokaždé, když se dozvím, že jsem de facto pomohl i někomu jinému se otevřít, mám velkou radost.

Byly i negativní reakce? Zasáhly vás silně?
Ne, beru všechny názory. Beru i pohledy lidí, kteří byli zklamaní, protože mi fandili, i těch, kdo byli naštvaní, protože na ostrově chtěli být a nikdy by boj nevzdali. Je to jako když se fandí třeba při mistrovství světa v hokeji doma ze sedačky. Z té se to dobře komentuje! Všechno ale přijímám jako součást mojí cesty.

A jak je na tom váš otec teď?
Táta má rakovinu slinivky a podstupuje paliativní chemoterapii. Je to neléčitelná rakovina, ale naše setkání mu dodalo hodně energie a elánu.

Navštěvujete ho?
Když to jde, tak ano.

Sebastian Navrátil a Andrea Bezděková mají nový kanál Survivorovi:

Pamatujete si první slova, která jste slyšel po návratu od partnerky Andrey?
Měl jsem příležitost s ní mluvit telefonicky pár hodin poté, kdy jsem odstoupil. Pro člověka, který je citlivý a hodně přemýšlí, je ostrov v mnoha ohledech inspirativní zkušeností. Přišel jsem tam na spoustu věcí a řada věcí mi „nafackovala“. Je to sociální experiment, kterému se nedá čelit jinde a nejde natrénovat. Bylo pro mě všechno nové, myslel jsem si, že jsem docela tvrďák, co se života týče, ale tam jsem zjistil, jak jsem citlivý. Uvědomil si, kolik věcí jsem v životě dělal špatně. Hodně jsem tedy zapracoval na tom, aby se neděly. Mluvil jsem tím pádem při telefonátu s Andreou hlavně já, o tom, v čem jsem jí křivdil a co vše mohl udělat jinak. První slova tak byla od mě.

Co nejdůležitějšího vám tedy ostrov dal?
Nejdůležitější byla ta sama příležitost a potom setkání s lidmi. Každý z nich má zajímavý příběh. Všichni mi něco dali. Ostrov mi dal možnost prožít něco, co bych normálně neprožil. Kdybych tam měl možnost jít příště, snažil bych se nastavit trochu jinak. Cítím se být dlužník všech, kteří mi věřili a fandili.

Sledujete soutěž dál s Andrejkou doma?
Ano, fandíme. Každý má svého favorita a jednoho máme společného, Mikýře. Uvidíme, jak vše dopadne.

Vznikla během klání i přátelství, která si chcete udržet? Kdo vám přirostl k srdci?
Ano, s Mártym, Pirátem, Mikýřem a dalšími. Nejhlubší přátelství ale vzniklo asi s Mikym a Mártym.

Potkáváme se na křtu nealkoholického sektu. Pijete jej někdy?
Ano. A tohle bylo mé první křtění něčeho jiného než CD, takže i to je pro mě úplně nové. Řekl bych, že jsem si křest užil, jak jen to bylo možné, a jsem nadšený. Sám piju nealkoholické pivo, protože jsem hodně na cestách, ale od dnešního dne budu pít i nealko Ice, což je krása.

Nemyslíte, že jde o zbytečné cukry?
Od určité chvíle zastávám názor, že cukry jsou v těle ve skutečnosti strašně potřeba. Když je totiž nemáte, cítíte se slabí a jste najednou náchylnější k nemocem i psychickým problémům. Pokud se cítíte dobře fyzicky a máte dostatek cukru, všechno prožíváte lépe. Ne nadarmo se říká, že čokoláda je dobrá na nervy.


Nahrává se anketa ...

A to jste si také uvědomil na ostrově během soutěže? Kdy přesně?
Když jsem se vrátil. Uvědomil jsem si, že jestli mi něco opravdu chybělo, tak nejspíše cukr. Tělo si řekne o to, co mu chybí. Měl jsem opravdu velkou chuť na sladké. Potřebuji ho teď trochu více kontrolovat, začínám proces, kdy se snažím nabrat svalovinu, abych nebyl tak hubený.

V obleku vypadáte trochu ztraceně… Kolik kilo jste během soutěže shodil?
Měl jsem osmdesát, když jsem odjížděl, a vrátil jsem se o deset kilo lehčí. Velký úbytek vody, ale hlavně jsem kupodivu ztratil svalovinu. Teď mám sedmdesát šest kilo, ale bez svalů vypadám menší. To se ale změní, až se uvidíme příště, budu vypadat jinak!

Psychika na ostrově asi pracovala. Mimochodem, kdybyste nebyl zpěvák, byl byste terapeut. Pomohlo to původní nasměrování?
Určitě pomohlo ostatním. Já pomáhal druhým, ale sám sobě moc ne. Jak se říká: „sám sobě neporadíš“. Práce se sebou samým je podle mě nejtěžší a piluje se celý život. Možná nikdy úplně nedosáhnete bodu, kdy víte. V každém případě na tom musím zapracovat.

Co plánujete na léto? 
Čeká nás nabitá letní sezona, máme přes třicet koncertů. Také připravujeme jeden velký koncert, velký projekt, na kterém teď pracujeme. Takže toho bude víc a brzo se to všichni dozví. Možná se někomu narodí dítě… Nevím, uvidíme? Prostě život je nevyzpytatelný. Beru vděčně, co dává.