Deník s nadhledem: Muž, co napsal Díru u Hanušovic, se s Krobotem nehádá

Svůj první scénář napsal Lubomír Smékal spolu s Miroslavem Krobotem. Podle něj pak v roce 2014 vznikla komedie Díra u Hanušovic. Přátelství těchto dvou mužů je však mnohem starší. Smékal chodil s Krobotem na základní školu, následně spolu studovali také SVVŠ, tedy obdobu dnešního gymnázia.

„Společně jsme flámovali, psali vlastní písničky i třeba dramatizaci Tří mušketýrů, nikdy se to ovšem nerealizovalo. Ve volných chvílích jsme pak společně vyjížděli na hory,“ vzpomíná Smékal.

Psycholog Smékal o olomouckém filmování s Krobotem: Jsme teď zodpovědnější

A právě společné výlety do okolí Králického Sněžníku byly inspirací pro napsání scénáře Díry u Hanušovic.

„Když jsme se jednou sešli, tak jsme si povídali o tom, co by bylo zábavné udělat. Shodli jsme se na tom, že by docela zábavné mohlo být natočit film. Uvažovali jsme, co je k tomu potřeba a došli jsme k tomu, že je potřeba nejdříve napsat scénář, a tak jsme se do toho pustili,“ vysvětlil scénárista s tím, že se jednalo o příběh z kraje, který měli oba rádi, kde svým způsobem vyrůstali.

Díra u Hanušovic - trailer:

A jak scénář na film, který veřejnost přijala velmi rozporuplně, vznikal?

„Každý scénář má svůj vývoj. Nejdřív z něho bylo cítit čisté nadšení, byla tam spousta romantických postav. Potom se to víc a víc konkretizovalo. Najednou se vynořoval tenhle kraj s lidmi, které jsme skutečně potkávali a kteří měli své vlastní osudy. Bylo to hrozně dobrodružné a zábavné,“ líčil Smékal.

Po prvním společném filmu se dvojice Smékal – Krobot pustila také do druhého snímku. Byla jím komedie Kvarteto. Odvíjí se v něm komorní příběh čtyř hudebníků, kteří zkoušejí skladbu velice těžko pochopitelnou pro širokou veřejnost. Pod tím se odehrává ještě další vztahový příběh.

„Chtěli jsme z vesnického sudetského prostředí přejít do Olomouce, kterou máme oba rádi. Nechtěli jsme vytvořit popisný film, ve kterém by bylo moc obecně profláknutých památek,“ popsal muž, který se může pochlubit hned dvěma nominacemi na Českého lva.

Točte raději porno a ne tyhle pí*oviny

Spolupráce s Miroslavem Krobotem fungovala, a tak kamarádská dvojice napsala i třetí scénář. Teprve v loňském roce byl podle něj natočen film Velká premiéra. Hojně se v něm vyskytují sprostá slova, a tak Smékal připojil i jednu „neslušnou“ historku z natáčení: „Film jsme točili před nádražím. Pavel Šimčík tam dělal různé grimasy, byly tam i nějaké scény s bezdomovci. Několikrát jsme scénu opakovali a naproti byli hoši, kteří byli poněkud připití, a volali na nás: Kdybyste aspoň točili nějaký pořádný porno a ne tyhle pí*oviny.“

Velká premiéra - trailer:

I když se to zprvu může zdát jako problém, tvoření ve dvou podle Smékala na obtíž není, ba naopak.

„Nepamatuji si na žádný konflikt, kdy bychom se s Miroslavem Krobotem hádali. To je to, co mě na tom společném psaní baví. Máme odlišné pohledy a představy o scénáři, ale nikdy se nechováme k sobě tak, že bychom si vyčítali, co je blbě. Spíš společně přemýšlíme a scénář rozvíjíme. Je to taková skládačka. Naše nápady vznikají dost přirozeně. Spolu si dost povídáme a mám pocit, že si máme co říct. Když spolu mluvíme, nikdy to nemá žádný cílený záměr ve stylu, že bychom si teď šli povídat o tom, co natočíme. Zkrátka to vždycky nějak vyroste z nějakého hovoru,“ popisuje Lubomír Smékal.

Veronika Žilková: Jsem liberální matka s diktátorskými sklony. Agáta ví své

S leckdy velmi rozdílného hodnocení svých filmů si nic nedělá: „Pokud jde o hodnocení filmu, žádný z našich filmů nebyl hodnocený jednoznačně. Vždycky se našli lidé, pro které byl film úplný propadák a nebavil je, říkali, že je to hrůza. Pak tam byli ti, kterým se to líbilo velmi. Chyběl tam ale takový ten střed, za což jsme ale vlastně rádi.“

Beznadějně zaplněný kurz hereckého umu

Filmová kapitola už se však zdá být pro Smékala s Krobotem uzavřená. Oba by se chtěli spíše věnovat divadlu.

„Společně jsme dělali jeden scénář pro Dejvické divadlo a La Putyku. Jmenovalo se to Honey. Jde o příběh, který čerpá z mé psychologické praxe. Týká se jedné dívky, co pracovala jako společnice, dělala eskort v jedné z arabských zemích, kde byla žalářována. Je to docela silný příběh,“ myslí si muž, který spolu se svým kolegou připravuje na příští rok vlastní pojetí Lišky Bystroušky nebo také jakýsi herecký výcvik.

Filmový scénarista Lubomír SmékalZdroj: Profimedia

Jeho cílem je vybrat členy do nového neprofesionálního divadelního souboru Decentral v Olomouci. Kdo by se však chtěl od pánů Krobota a Smékala přiučit hereckému umu, má smůlu. Kurz už je totiž beznadějně zaplněn.

Začínal jako psycholog v továrně

Vedle divadla a psaní scénářů se Lubomír Smékal již čtyřicet let věnuje psychologii. Začínal jako průmyslový psycholog v továrně, jenže to ho nebavilo. Rozhodl se proto rozvážet telegramy nebo dělat pokrývače. Touto oklikou se pak dostal do olomoucké manželské poradny.

„V té době to byl v podstatě takový underground. Potkávali jsme se a pracovali se spoustou lidí, třeba ze Spojených států amerických, o kterých jsme dříve četli jenom v učebnicích psychologie. V té poradně jsem vydržel do devadesátého roku, pak jsem si otevřel privátní praxi. Tu s krátkou přestávkou provozuji do teď,“ vypráví psycholog, který se zaměřuje na vztahovou psychologii či manželské a rodinné poradenství.

„Žádná vysoká ani střední škola vám sama o sobě nic nevysvětlí, je to jen klíč k otevření dveří do nějaké vyšší úrovně hry. Nedělá z vás chytrého člověka nebo odborníka.“

A jak se za ty roky psychologie změnila?

„Rozdíly jsou docela markantní. Začínal jsem s psychologií někdy koncem sedmdesátých let. Tehdy nikdo moc nevěděl, co od ní čekat a k čemu je dobrá. Já jsem to nevěděl také. Žádná škola vám nevysvětlí, co dělat v praxi. Školy jsou jako klíč, který vám umožní postoupit do vyšší úrovně hry. Nikdy z vás ale neudělá odborníka, jen vám umožní dostat se do společnosti, kde už záleží na vás, co si tam najdete,“ myslí si Smékal.

Otakar Brousek mladší nemá na vnuky zatím čas. Jsem hodně aktivní dědeček, říká

Zároveň dodává, že spolu s psychologií se velmi změnila i doba, v níž žijeme: „Specifikum téhle doby je v tom, že lidé jsou daleko víc vystavováni zátěžovým, stresovým situacím, které velmi těžko zvládají. Jsme většinou tlačeni k tomu, abychom podávali nějaký výkon, musíme splňovat různé normy, což je docela velká zátěž. Nejsem přítelem terapie za každou cenu. Každý z nás ale potřebuje mít možnost si o těch svých věcech trochu popovídat.“

Nikdy nikoho o ničem nepřesvědčuje

Lubomír Smékal se ve své psychologické kariéře řídí jedním důležitým pravidlem. Nikdy nikoho o ničem nepřesvědčuje.

„To ani nejde, nejsem totiž ten, kdo za ně ponese zodpovědnost. Pokud se na mě klienti obrátí, tak je nějakým způsobem doprovázím a vytvářím jim něco jako alter ego, se kterým mohou přemítat o tom, co budou dělat dál, jak se budou chovat a jaký budou mít životní scénář. Někteří lidé ke mně chodí, protože chtějí pomoc. Jiní si ale nepřicházejí vyřešit problém, ale jen chtějí potvrdit, že mají pravdu. Je hrozně důležité nenechat se vtáhnout do toho, abych někoho soudil. To není úděl psychologa,“ je přesvědčený Smékal.

KVÍZ: Celebrity v reklamách. Znáte Jágrův symbol Ameriky i nahou Herzigovou?

A jakou radu má zkušený psycholog na vypořádání se s nevěrou?

„Pokud budou oba partneři moudří, nebudou nevěru objevovat. Když budu mít podezření, že je mi partner nevěrný, je dobré se s někým spojit. Nemusí to být nutně odborník, ale zkrátka někdo, kdo si s vámi popovídá. Varoval bych ale před blízkými přáteli a příbuznými,“ doporučuje Lubomír Smékal, který dodává: „Každý z nás má právo rozhodovat se jakýmkoli způsobem, ale to, že jsme zralí, se pozná podle toho, že jsme schopni nést důsledky svého rozhodnutí.“