Silniční lupiče, kteří uprostřed noci v plné rychlosti kradli zboží z přívěsů kamionů na jedné z páteřních sibiřských dálnic z Krasnojarsku do Irkutsku, dopadli ruští kriminalisté v polovině srpna v Irkutské oblasti.

Šéf bandy, čtyřiapadesátiletý Viktor Baženov, který se na loupežné výpravy vydával se svým starším synem, třiatřicetiletým Denisem, a ukradené zboží předával příbuzným, aby ho rozprodali, po zadržení při výslechu prohlásil: „Všechno jsem dělal jen pro svou rodinu, protože rodina je pro mě vším.“

Jen s „havranem“ a bruskou

Ruský zpravodajský server Lenta.ru, který o případu informoval jako první, ho přirovnal ke slavné filmové postavě novodobého zbojníka s kriminálními choutkami, ale dobrým srdcem, k hlavnímu hrdinovi série amerických filmů Rychle a zběsile Dominicu „Dom“ Torettovi, obyvatelé Sibiře se o něm se sympatiemi vyjadřují jako o „sibiřském Robinu Hoodovi“.

Na rozdíl od amerických silničních lupičů, kteří používali superrychlá auta a byli po zuby ozbrojeni arzenálem nejmodernějších zbraní, sibiřští piráti silnic si vystačili s vlastnoručně upraveným vysloužilým žigulíkem a otlučeným japonským mikrobusem. Jedinou jejich výzbrojí bylo speciální zařízení na zaháknutí lupičského auta za přívěs jedoucího kamionu a bruska s akumulátorem.

Otec a syn Baženovi se inspirovali zařízením, jaké používali při námořních bitvách už staří Římané a říkalo se mu „havran“. Jednalo se o vyloďovací můstek s mohutným bodcem, který se spustil na nepřátelskou loď. Bodec se do dřevěné paluby zaryl, čímž lodě držely u sebe a římští vojáci mohli po můstku přeběhnout na plavidlo protivníka.

Sibiřští piráti si zařízení vyrobili v dílně „na koleně“ z lan, úchytů a háků. Po vzoru korzárů s jeho pomocí pevně připoutali své auto ke kamionu, do něhož vlezli. Pak překládali zboží z návěsu do svého auta, aniž by řidič zjistil cokoli podezřelého.

Loupili hned po propuštění

Zadržení vykutálené rodinky předcházelo dlouhé vyšetřování, zahájené po podání trestního oznámení na neznámého pachatele v listopadu loňského roku. Tehdy se na policisty obrátil zoufalý řidič kamionu, který vezl do Irkutsku náklad importní elektroniky, ale téměř polovina z něj po cestě zmizela, aniž by někde zastavoval.

Škoda přesahovala milion rublů (asi 300 tisíc korun), což je suma, kterou si elitní dálkový řidič v Rusku vydělá za celý rok. Ohledání návěsu kamionu ukázalo, že náklad byl ukraden, o čemž svědčila proříznutá plachta a ubroušený zámek. Záhadou ovšem bylo, kdo to mohl dokázat, když kamiony jezdí na dálnici průměrnou rychlostí 100 až 120 kilometrů v hodině.

Vyšetřovatelé došli k názoru, že k divoké a riskantní loupeži mohlo nejpravděpodobněji dojít v okolí města Tajšet, které vzniklo koncem 19. století při budování Transsibiřské magistrály.

„Policisté prošli úřední záznamy o podobných loupežích v minulosti a šli najisto. V rodinném domě na kraji města zadrželi otce a syna Baženovy, o nichž věděli, že byli za vykrádání nákladních aut odsouzeni už v roce 2014 a shodně si odseděli po pěti letech vězení,“ píše Lenta.ru a podotýká, že lupiči se zřejmě k mimořádně riskantnímu způsobu obživy vrátili okamžitě po propuštění na svobodu.

Zakázané hákování

Při domovní prohlídce se kriminalistům podařilo najít část ukradeného nákladu televizorů a monitorů k počítačům, zbylou část už čilí rodinní příslušnici stačili rozprodat.

Hlavním důkazem se stala dvě vozidla upravená pro přepadání kamionů, nalezená ve stodole jednoho ze sousedů. Jejich čelní skla byla přichycena speciálními úchyty, které bylo možné za jízdy sejmout a vzniklým otvorem vylézt přes kapotu do návěsu. Byla odstraněna i všechna sedadla kromě těch pro řidiče, čímž vznikl velký „nákladní prostor“ na ukradené zboží.

V přední části kabiny mikrobusu bylo k rámu podlahy přivařeno masivní ocelové oko, do něhož zloději upevňovali lana s háky na koncích, jimiž během krádeže pevně připoutali své vozidlo k náklaďáku. Přední maska dodávky byla navíc obšita měkkou látkou s molitanovými deskami, aby se co nejvíce utlumil náraz do návěsu a řidič si tak ničeho nevšiml.

Všechny pirátské útoky se uskutečňovaly podle stejného schématu: dvojice zlodějů vyrážela na dálnici mezi druhou a čtvrtou hodinou nad ránem a nenápadně se připoutala k návěsu. K akci si vybírala takové úseky, které vedly hustým lesem, byly rovné, bez zatáček, a stoupaly do mírného kopce. Na nich totiž nehrozilo, že se návěs i s pirátským vozem příliš rozkolísá do stran.

Světla pirátského vozu byla během loupeže vypnuta. Akumulační brusku na rozřezání zámku na návěsu lupiči podle svých výpovědí používali jen v nejnutnějších případech, protože jiskry při broušení mohl zpozorovat řidič kamionu nebo řidiči projíždějících aut.

Vzorná rodinka

Rodina povedené dvojice se v Tajšetu, kde žila, těšila výborné pověsti, sousedé o ní mluvili jako o spořádaných, šikovných, mírumilovných a vstřícných lidech, držících příkladně při sobě a vždy ochotných pomoci známým.

O otci Viktorovi, který oficiálně provozoval autodílnu a hlídané parkoviště, říkali, že je vzorný manžel, otec a úspěšný podnikatel. Syn Denis, kterého otec zasvětil do zlodějského „umění“, pracoval do svého prvního uvěznění jako profesionální hasič.

Při rozprodávání kradeného zboží se činili i vzdálení příbuzní. Jedna z Viktorových sestřenic zásobovala silniční piráty SIM kartami zaregistrovanými na jiné osoby, což jim umožňovalo při akcích komunikovat, aniž by po sobě zanechávali elektronické stopy.

Pirátům se daří

„Pirátů silnic je v Rusku pořád dost. Dříve přepadávali řidiče na nechráněných odstavných plochách, stříkli jim pootevřeným okénkem do kabiny slzný plyn a náklad ukradli. Dnes už si nikdo nedovolíme po cestě odpočívat a spát jinde než na hlídaných parkovištích,“ řekl serveru Lenta.ru dlouholetý řidič kamionu Damir Batyrov.

Spediční firmy se podle něj často snaží krádežím předejít tím, že pobíjejí boční a zadní část korby návěsu dřevěnými prkny nebo překližkou a zadní vrata opatřují masivními zámky. Řidičům hodně pomáhají i moderní komunikační systémy, díky nimž se mohou navzájem včas varovat, a elektronické zabezpečovací systémy nebo videokamery, které okamžitě hlásí do kabiny každý podezřelý pohyb v nákladním prostoru.

Jenže i zloději, jak ukázal i „náš“ případ, své metody stále zdokonalují. Damir Batyrov, jak přiznal, přemýšlí o tom, zda mu relativně dobře placená práce vůbec stojí za riziko, že jednou ho zloděj může třeba zastřelit…

Akrobat na kapotě aneb Balkánské schéma

Předchůdcem rodiny Baženových byla na ruských silnicích zločinecká skupina, známá mezi policisty jako Fursova banda, která olupovala kamiony v letech 1999 až 2013 na donské dálnici, spojující Moskvu s Voroněží, Rostovem na Donu, Krasnojarskem a Novorossijskem.

Šéfem byl Alexandr Fursov z města Zadonsku, přezdívaný Furs, který se metodě přepadávání a okrádání kamionů naučil v bývalé Jugoslávii a nazval ji „Balkánské schéma“. Fursov, který jezdil výhradně ve starých vozech zn. Žiguli, se stal v ruském kriminálním světě legendární postavou, protože „loupeže za jízdy“ v jeho podání připomínaly akrobatická vystoupení v cirkuse.

Jeho kumpán za volantem se s vozem nenápadně přiblížil ke korbě náklaďáku, Furs se postranním okénkem vyšplhal na kapotu, opřel se o kamion, rozřízl mu plachtu a naskočil do návěsu, odkud vyhazoval krabice se zbožím na krajnici. Zloději se potom rychle vraceli a sbírali nakradenou kořist.