Leoši, začal jste cvičit, byla to pro vás výzva?
Ne, žádná výzva. Prostě si tak cvičím, abych dobře vypadal a dobře se cítil.
Nebral jste to ani jako přípravu na turné?
Nebral. (smích) Začal jsem s cvičením proto, že jsem měl v úmyslu se cítit dobře. Chtěl jsem, aby mi zase byly košile. A pak jsme najednou začali plánovat turné… Teď si všichni myslí, že sportuju kvůli tomu, ale hodně věcí v mém životě se neděje kvůli jednomu konkrétnímu důvodu, spíš jde o takovou synergii.
Podívejte se jak Leoš Mareš válí na svém prvním turné:
Bylo vystoupení v Českém muzeu hudby, kde jste nedávno představil i svou reklamu na cukrovinky, předpremiérou, nebo tréninkem na turné?
Říkal jsem si, jestli tam někdy budu mít nějakou vitrínu. Třeba alespoň ve sklepě. (smích) Ale asi ne. Miluju různé styly hudby asi jako každý člověk. Budova Českého muzea hudby je krásná, na akce horší akustika, ale na fotkách super.
Kolik cukrovinek jste musel během natáčení reklamy sníst?
Asi pět, ale bylo to velmi příjemné. Neumím plivat do kyblíku, jako to dělají filmoví herci, takže jsem je pokaždé snědl. Ale byly slaďoučké, v pohodě.
Vyvolávají ve vás cukrátka v podobě banánků v čokoladě nostalgickou vzpomínku?
Jsou samozřejmě součástí mého dětství, jako mnoho dalších cukrovinek. Kdybych si udělal svůj vlastní žebříček, tak banánky byly někde uprostřed. Nebyly mé nejoblíbenější.
Říkal jste, že vaše dcera čokoládu ještě neochutnala. Nezačne, až vás uvidí v reklamě?
Ne, určitě ne. Vlastně nevím, do kdy to chceme odkládat. Myslím, že si užije čokolády za život ještě dost. Zatím jí opravdu krásně. Nechceme to kazit, přesto víme, že na sladké v určitém okamžiku dojde. Ale teď nezná ani čokoládu a ani hranolky. Nevyžaduje je, protože netuší, že něco takového existuje, což je právě to kouzlo. V momentě, až je pozná, bude složité ji od nich oddělit. Když neví, nestrádá a netrpí tím, že jí tyhle pochoutky odpíráme.
Takovéhle svaly ukazuje Leoš Mareš na turné:
Vy sám, mlsáte sladké?
Mám období, kdy jím sladké. Ale obecně, když se řekne čokoláda, je to strop. Miluju čokoládu.
Proč jste si pro začátek svého turné vybral Kladno?
Opět kouzlo nechtěného! Něco jako s tím cvičením… Loni jsem produkoval turné Jiřího Korna a on v tom kladenském kulturáku začínal. Zjistil jsem, že je to skvělé místo, především tedy logisticky. Je kousek od Prahy a zároveň hned na té první zastávce turné ukázalo, jak chceme, aby vypadalo. Kdybych začal velkým městem – Ostravou, Brnem…, mohlo by to vypadat, že jedu jen po velkých městech.
Nahrává se anketa ...
Kdežto, když najdete v soupisce Kladno…
… Řeknete si: „Aha, to budou i menší města.“ A jak říkám, ukázal se na něm i směr turné. Ověřil jsem si to u Korna a udělal to i u sebe. A pak, až ex-post, jsem zjistil, že jsem v tom sále měl přesně před třiceti lety maturitní ples. Zase náhoda. Jsem z Berouna, ale maturák jsme měli v Kladně a je to ten stejný sál! A přesně po třiceti letech. Maturák byl na jaře 1994.
Čím to, že zrovna teď nastala doba na turné?
Chtěl jsem zkusit něco nového. Velké arény jsem měl už hodněkrát. Byl jsem sedmkrát v O2 areně a říkal si, že se mi tam už nechce. Pořádám tam akce ostatním. Sám jsem úplně přestal mít chuť mít tam vlastní show. A abych se nějak zabavil, vymyslel jsem tohle.
Nemáte aktivit už dost? Co ranní show, stále v ní chcete pokračovat?
To je povinnost! Je to jako když dýchám, tím žiju.
