Kliknutím zvětšíteU vašeho jména figuruje v databázi česko-slovenských filmů klidně i šest nebo sedm snímků ročně. Jste hodně pracovně vytížená, nebo byste klidně zvládla točit ještě víc?
Poslední dobou jsem spoustu věcí odmítla. Bylo to celkem riskantní rozhodnutí, protože byl covid a všichni jsme byli rádi, že práce vůbec byla, ale potřebovala jsem se nadechnout a taky posunout dál. Chtěla jsem zamakat na italštině, na svých vlastních projektech a taky trochu žít. (smích) Teď se zase vracím do pracovního tempa, ale ten balanc je důležitý. Ono se to nezdá, ale natáčení filmu je dost náročná věc. Na place jste klidně čtrnáct hodin denně. Potřebujete se pořádně připravit, abyste do toho mohla opravdu psychicky i fyzicky zainvestovat, a vyžaduje to stoprocentní koncentraci. Ale je to práce, kterou miluju.
Odmítla jste točit nějaký film a pak vás to zpětně mrzelo?
Asi u dvou věcí v životě. Zároveň věřím svojí intuici, a tak jsem si jistá, že když jsem to s nejlepším svědomím odmítla, měla jsem jednoduše v tu dobu být na jiném místě. Lituju jediného projektu, který jsem naopak vzala, i když mi intuice říkala něco jiného, a nedopadlo to moc dobře. Ale i tím se člověk učí. Takže vlastně nelituju ničeho. (smích)
Nedávno se psalo, že se vám podařilo dostat se do užšího výběru na roli ve filmu italského režiséra Paola Sorrentina. Můžete prozradit, jak takový casting v zahraničí probíhá?
V prvním kole jsme dostali úryvek ze seriálu Mladý papež, tedy text Paola Sorrentina, který už napsal dřív, a dokonce i natočil. Na základě toho jsem přes svoji italskou agentku dostala od Sorrentino casting mail, kde jsem měla feedback přímo od režiséra. Naštěstí velmi pozitivní. A pak jsme dělali scénu přímo z jeho připravovaného filmu. No a následně čekáte. Fajn je, že jsem díky tomu castingu pak letěla do Říma na kamerovky mladého neapolského režiséra, který měl svůj krátký film v soutěži v Benátkách. A to byl teprv masakr! Patnáct stránek emotivního textu v italštině. A tam už jsme byly ve výběru jen tři. Takže se to takhle postupně nabaluje a nikdy nevíte, kam vás to zanese dál.
Kromě agentky máte v Itálii i přátele. Dokážete si představit, že byste se tam přesunula a pracovala tam?
Dokážu si představit, že bych žila napůl tam a napůl tady. Úplně bez problémů. Itálie mě obrovsky inspiruje.
Čím vás tak uchvátila? Máte na ni i nějaké rodinné vazby?
Způsobem života, energií, pozitivitou, uměním… Miluju ji a myslím, že ona miluje mě. Cítím se tam jako doma, ačkoli tam žádné rodinné vazby nemám. Ale myslím, že jsem v minulém životě musela být Italka. (smích) Je mi to tam hrozně blízké.
Dokonce se teď psalo o tom, že i váš nový přítel je Ital. Vy sama jste ale jeho identitu neprozradila. Jste v tomto ohledu pověrčivá?
Nejsem. Ale po tom, co jsem zažila bolestivý rozchod a v novinách se pořád řešilo, proč jsem single a proč jsem přišla na premiéru sama, jsem se rozhodla si své soukromí více chránit. Ale můžu vám říct, že Ital to není.
Můžete alespoň prozradit, jak jste se seznámili?
Přes společné kamarády.
Kdysi jste se v jednom rozhovoru svěřila, že jste chodila jen se samými cizinci. Čeští kluci se vás bojí oslovovat, nebo vy je nechcete?
To vůbec nemá žádný konkrétní důvod. Čeští kluci jsou skvělí, jen to tak vyšlo, že jsem opravdu s žádným nechodila. Přišlo mi to spíš úsměvné, když jsem si to uvědomila. Ne že bych z toho chtěla dělat jakýkoli závěr. Ale žila jsem sedm let s kameramanem Martinem Žiaranem, to je Slovák. Slovensko k nám má blízko.
Některé bilingvní páry přiznávají, že občas narážejí na jazykovou bariéru. Stal se vám někdy nějaký vtipný zážitek, že jste se s nějakým partnerem pochopili jinak?
Paradoxně vlastně s Martinem. Pamatuju si, že mi psal zprávu a já jsem mu ráno odpověděla, že jsem včera usla. A on tomu rozuměl, že jsem ušla neboli že jsem se s ním rozešla. (smích) Tak z toho byla menší aféra s vtipným koncem.
Vím o vás, že se ráda vzděláváte, ať už v herecké profesi různými kurzy, nebo i v jazycích. Je teď nějaký jazyk, který se po angličtině a italštině chcete naučit?
Chtěla bych se pustit do francouzštiny, ale je to velmi těžký jazyk.
Kvůli natáčení filmu Nikdo mě nemá rád jste změnila barvu vlasů. Bylo to jenom kvůli filmu, nebo jste i chtěla?
Loni jsem strávila delší čas u moře a vlasy mi přirozeně zesvětlaly. Vlastně se mi to líbilo a na natáčení souhlasili, že si to můžu nechat. Mám z toho velkou radost.
Jste ambasadorkou barvy na vlasy Color Naturals od Garnier, zkoušela jste si někdy i sama doma barvit vlasy?
Zkoušela, v době, kdy byla zavřená kadeřnictví, a musím říct, že to naštěstí dopadlo dobře. (smích) S Color Naturals to vážně zvládnete i doma.
Líbí se vám blond, nebo se zase vrátíte k tmavší barvě?
Zatím si nechám blond. Připomíná mi moře, slunce a léto. A teď je důležité se obklopovat čímkoli, co nám přináší radost. Mně moje blonďaté vlasy radost přinášejí.
Co vám ohledně vizáže radí okolí?
Upřímně, já na rady okolí zase tolik nedám. Důležité je, abych se dobře cítila já.
30
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
