Génius i podivín. Dvořák je ve světě nejznámější, ve Vysoké pečují o jeho odkaz

Takže není pravda, že by hudbu synovi rozmlouval a nutil ho stát se také řezníkem?
Kdepak. Tradované příběhy, později dokonce podepřené nálezem podvrženého výučního listu, se na pravdě nezakládají. Rodina brzy rozpoznala jeho výjimečný talent a podporovala ho ve studiu hudby. Nejprve se v Nelahozevsi učil na housle, později ve Zlonicích a v Praze začal studovat hudební kompozici a také hru na varhany. První skladby začal psát již přibližně ve 13 letech. Světového věhlasu však dosáhl až mnohem později, konkrétně ve 37 letech.

Co tomu nejvíce pomohlo?
Klíčovou roli v šíření Dvořákova dobrého jména v zahraničí hrál jeho přítel a obdivovatel, hudební skladatel Johannes Brahms, který jej doporučil berlínskému nakladateli Simrockovi. Ten roku 1878 vydal první řadu Dvořákových Slovanských tanců, které byly nadšeně přijaty kritikou, a znamenaly tak v jeho kariéře zásadní průlom.

Klavír člověk nedělá z vypočítavosti nebo touhy po slávě, říká Ivo Kahánek

Někdy mi připadá, že byl trošku klubíčkem nervů. Podle toho, co se o něm píše – „mohutný muž, uzavřený, málomluvný, nedůvěřivý, trpící fobií z velkých prostorů a shluku lidí, milující holuby“. Projevovalo se to i v jeho díle?
V chování géniů můžeme spatřovat určité odchylky od normálu. Napsání mistrovského hudebního díla vyžaduje velké mentální úsilí. Obdobně jako vrcholové fyzické výkony může taková činnost zanechat krátkodobé, ale i dlouhodobé šrámy. Nenatrhnete si sval, duševní vypětí ale může určitým způsobem narušit vaši psychiku. Komponování navíc vyžaduje hluboký vnitřní ponor. Skladatel musí do velké míry odstínit vlivy okolí, záměrně vystoupit z reality a přestat ji plně vnímat. Z těchto důvodů mohl Dvořák, zejména na sklonku života, působit někdy jako podivín s podlomeným duševním zdravím. Na druhu stranu žil bohatý společenský život, dirigoval, přednášel, cestoval po světě, při svých pobytech na Vysoké rád zašel do hospody. S jednoduchými charakterovými nálepkami bych byl proto velmi opatrný.

Dvořák v sobě fascinujícím způsobem kombinuje muže z lidových vrstev, který po hospodách hraje karty s horníky, pěstuje ovocné stromy či chová holuby, a zároveň vzdělance, jenž ovládá několik světových jazyků a skládá geniální díla. Průnik těchto dvou aspektů je podle mě patrný také přímo v jeho hudbě, která je srozumitelná i pro méně zkušeného posluchače, ale při detailnějším pohledu zároveň rafinovaná. Stejný princip je ostatně přítomný i v architektuře Vily Rusalka, domu, který si Dvořákovi u nás ve Vysoké adaptovali v 80. letech 19. století ze starého špýcharu a ovčína. Rodina obývala velice skromné ložnice a kuchyni, skladatel tu měl však zároveň poměrně prostornou a dobře vybavenou pracovnu v městském střihu.

Vojtěch Poláček, ředitel Památníku Antonína Dvořáka ve Vysoké u PříbraměZdroj: Deník/Jaroslav Jiřička

Literatura uvádí jeho libůstky: Měl prý rád pivo, doutníky, nosil nápadně barevné vzorované kravaty, rád hrál kulečník, byl vášnivým turistou. Nikde jsem se však nedočetla, proč tolik miloval lokomotivy…
Za Dvořákova dětství byly vlaky žhavá novinka. Jako kluk měl příležitost sledovat budování dráhy z Prahy do Drážďan, která vedla jen asi 50 metrů od jeho rodného domu v Nelahozevsi. Příjezdy prvních vlaků byly pro tehdejší lidi velkou a nezvyklou podívanou. Jeho celoživotní zájem o železnici tedy snad pramenil z těchto raných zážitků. Na tehdy moderním dopravním prostředku ho fascinovala i dokonalost a promyšlenost parního stroje a celého železničního systému. Nutno dodat, že mezi Dvořákovým rodným domem v Nelahozevsi a zmiňovanou tratí stojí ještě gotický kostel sv. Ondřeje, ve kterém byl pokřtěn. A právě víra v Boha a oddanost církvi jsou další pevné charakteristiky jeho osobnosti. Cílem jeho ranních vycházek ostatně většinou bylo buď nádraží, nebo kostel a mše. Oněch pár metrů mezi rodnou hospodou, kostelem a železnicí jako by tvořilo určitou pomyslnou osu celého Dvořákova života.

Čím lze vysvětlit, že „umělec z velkého světa“ vyhledával spíše venkovskou samotu? Na Příbramsku prý dokonce míval zemědělskou usedlost s malým hospodářstvím, a v Americe vyhledával prostředí podobné, kde byl v kontaktu s chudými černochy a indiány.
Nejjednodušším vysvětlením je Dvořákův venkovský původ. Dalším pak potřeba klidu na práci. Krajina kolem Vysoké u Příbramě ho podle mě přitahovala také svou neobyčejnou pestrostí a krásou, inspirovala ho. Pobýval zde nejprve v přízemní budově zvané Dvorek, která ležela nedaleko vily jeho švagra, hraběte Kounice. V této vile, nebo – chcete-li – zámečku, je dnes náš památník. Později si od hraběte koupil zmiňovaný ovčín se špýcharem, který stavebně upravil a v letních měsících pak obýval dalších 20 let. Jedinou výjimku tvoří léto 1893, kdy pobýval v městečku Spillville v americké Iowě. Tato převážně česká osada mu do velké míry nahradila Vysokou a jeho denní rituály se prý těm vysockým velice podobaly. Jejich nedílnou součástí byly dlouhé procházky krajinou naplněné komponováním či hra na varhany ve spillvillském kostele. Dnes v tomto americkém městečku Dvořákův šťastný a umělecky plodný pobyt připomíná i malé muzeum.

Byl kategorickým odpůrcem amerického rasismu a snažil se proniknout i k duchu černošské a indiánské hudby. Projevilo se to ještě jinak než Novosvětskou?
Dvořák studoval lidovou hudbu, jejímiž formami obohacoval svá díla. A neomezoval se pouze na české inspirace. Bylo to právě i ve Spillville, kde se měl možnost seznámit s hudbou místních indiánů. Do městečka docházeli na trhy Irokézové, kteří zde předváděli své tance, doprovázené zpěvem a hrou na bubínek. Dvořáka tento zážitek ovlivnil zejména při psaní Smyčcového kvintetu č. 3 Es dur, který ve Spillville napsal a který svým specifickým rytmem a repetitivností upomíná právě na bubínky indiánů, prostou jednohlasnou melodií pak na jejich zpěvy.

A co hudba černošská?
S černošskou hudbou, konkrétně spirituály, Dvořáka seznamoval jeho žák na newyorské konzervatoři Harry Burleigh, jeden z prvních etablovaných černošských skladatelů vůbec. Ze spirituálů si Dvořák vypůjčoval charakteristický synkopový rytmus či pentatoniku. Vlivy černošské hudby jsou patrné nejen v Novosvětské, ale také v Smyčcovém kvartetu č. 12 F dur.

Jsem od přírody skeptik, říká zpěvák Martin Chodúr

Víme, že Dvořák měl skvělé kontakty s Mahlerem, radit se s ním chodil Janáček. Operu se prý „učil“ od Bedřicha Smetany, ale o jejich vztazích se příliš nepíše. Žárlil snad na Smetanu, že byl ve své době populárnější? Nebo je pravda, že Smetana byl vůči svému mladšímu kolegovi až příliš kritický?
Vyhraněná polarita obou skladatelů je spíše dílem pozdějších interpretací, zejména té, kterou propagoval muzikolog a později také komunistický ministr školství Zdeněk Nejedlý. Ten vyzdvihoval Smetanu s jeho programními díly jako ryze národního autora a Dvořáka odsuzoval jako příliš kosmopolitního a nedostatečně vlastenecky angažovaného. Také pod vlivem Škvoreckého románu Scherzo capriccioso (1984) se později rozšířila historka o tom, že Nejedlého zášť vůči Dvořákovi se zrodila poté, co se neúspěšně ucházel o jeho dceru Otilii. Skladatel měl dokonce neúspěšného nápadníka shodit ze schodů. Otilie si nakonec vzala skladatele Josefa Suka, který také nepatřil mezi Nejedlého oblíbence. Zda se Nejedlý Otilii skutečně dvořil, ovšem nevíme, ani pro tuto legendu neexistují relevantní důkazy.

Každopádně Smetana a Dvořák často spolupracovali a zjevně se respektovali. Jako violista hrál Dvořák v orchestru Prozatímního divadla, který Smetana dirigoval. Smetana také jako dirigent uvedl v premiéře hned několik Dvořákových hudebních děl.

Takže žádná žárlivost ani soupeření se mezi nimi neodehrávaly?
Určitá přirozená profesní řevnivost tu panovala. Začátkem roku 1872 se Smetana pokoušel nastudovat Dvořákovu druhou operu Král a uhlíř, ale nakonec od tohoto záměru upustil. Ani v tomto případě však, zdá se, nešlo ze strany Smetany čistě o osobní útok nebo akt závisti. Dvořákovo dílo totiž tehdy svorně odmítali členové orchestru i zpěváci. Důkazem neobyčejné pokory a vnitřní síly je, že se nevzdal a na stejné libreto vytvořil v následujících letech zcela novou hudbu. Druhá verze Krále a uhlíře již byla Prozatímním divadlem přijata a uvedena v listopadu 1874. To už tu však Smetana nepůsobil. Krátce předtím pro hluchotu rezignoval v divadle na všechny své posty.

Dvořák měl čtyři dcery a dva syny, tři děti zemřely. Životopisci uvádějí, že byl „vzorný a obětavý otec“. Jak to mohl stihnout?
Jak dokládá například Dvořákův syn Otakar v knize Můj otec Antonín Dvořák, kterou si mimochodem můžete zakoupit u nás v památníku, byl skladatel hodný otec, který svým dětem hodně dovolil a příliš je nehuboval ani netrestal. Byl ovšem nezřídka pohlcen svou prací a své okolí, včetně dětí, často tak docela nevnímal. V citované knize je k tomuto tématu pár humorných historek. Traumatem, ale i inspirací k napsání několika skladeb pak Dvořákovi bylo úmrtí tří prvních dětí. Vliv tyto zážitky zřejmě mohly mít na komponování oratoria Stabat Mater.

V čem je výjimečný Památník Antonína Dvořáka, v jehož čele stojíte? V čem spočívá jeho genius loci?
Novorenesanční zámeček obklopený parkem a jezírky je výjimečným místem, kde se historie propojuje s uměním a přírodou. Velmi zajímavá je již sama budova a její autor. Elegantní novorenesanční vilu z roku 1878 navrhl architekt Čeněk Gregor, jenž se jako stavitel později podílel na budování nejvýznamnějších pražských veřejných budov – Národního divadla, Národního muzea či nové budovy Hlavního nádraží. Gregor byl v letech 1893 až 1896 také pražským starostou. Budovu obklopuje krásný anglický park o rozloze 8 hektarů a ten zase malebná česká krajina s lesy, loukami, rybníky a nedalekými brdskými vrcholy. Nanejvýš 50 metrů od mé ředitelny je vzrostlý les, kde bývají záplavy hub a borůvek. No řekněte, které české muzeum se může chlubit takovou polohou?

Když Mercury umíral, jako by se zastavil čas, říká jeho komorník, dnes žije v ČR

Byla to příroda, která sem lákala i Antonína Dvořáka?
Zřejmě ano. Ten sem jezdil za Václavem Kounicem a jeho ženou Josefínou, sestrou skladatelovy manželky Anny. Během dlouhých procházek se zdejším nádherným prostředím nechal inspirovat. A nebyl zdaleka jediným umělcem, který na toto výjimečné místo jezdil. V areálu zámečku delší dobu pobýval také básník Josef Václav Sládek a na návštěvy sem jezdili například skladatelé Suk a Fibich či literáti Zeyer, Jirásek a Stroupežnický. V našem památníku, v zimě nově otevřeném i o víkendu, se návštěvníci můžou seznámit s historií vily nebo Dvořákovou osobností a dílem. Mohou se ale také nechat okouzlit přírodou, stejně tak jako kdysi skladatel sám.

V budoucnu plánujete propojit činnost památníku s rozsáhlým parkem. Byl i ten místem Dvořákovy inspirace?
Pro Dvořáka byly procházky po okolí oblíbeným rituálem. Vstával brzy ráno a chodíval na mši do sousední vesnice Třebsko, kde v kostele hrával na varhany. Roku 1894 kostelu dokonce nové varhany věnoval. Bohužel shořely poté, co roku 1953 do budovy uhodil blesk. Další procházky pak následovaly odpoledne. Během chůze Dvořák komponoval. Bez papíru a tužky, jak se na geniálního skladatele sluší. V lese kousek od zámečku je jezírko, které ho údajně inspirovalo při psaní opery Rusalka.

Co by měla zahrnovat zamýšlená naučná stezka na principu rozšířené reality?
Dvořák ve Vysoké pobýval na více místech, které může chystaná stezka propojovat. V prvních několika letech bydlel v dnes již zbořeném domě nedaleko Kounicovy vily, později ve Vile Rusalka. Dodnes tuto budovu vlastní Dvořákovi dědici, není proto běžně přístupná. V jejím interiéru se zachovala celá řada unikátních předmětů z Dvořákova osobního majetku. Zajímavá je i zahrada Vily Rusalka. Právě zde Dvořák choval holuby, pěstoval ovocné stromy, nebo třeba hrál kuželky. Mezi Vilou Rusalka a památníkem je pak dům, ve kterém bývala hospoda U Fenclů, kam chodil hrát s horníky karty. Prý měl rád zejména hru Darda. Zamýšlená stezka by mohla zahrnovat i další lokality v okolí – Rusalčino jezírko a zmiňovaný kostel v Třebsku, který leží nedaleko. V tomto venkovském chrámu měli ostatně roku 1877 Václav Kounic a Josefína Čermáková svatbu. Dvořák byl na obřadu jako svědek, a to bylo také vůbec poprvé, kdy do Vysoké přijel. Mimochodem, ve stejném kostele měl roku 1790 svatbu i Jakub Jan Ryba, další významný skladatel spojený s tímto regionem.

Jak by ono putování po Dvořákových stopách mělo konkrétně vypadat?
Návštěvníkům bychom ho chtěli nabídnout prostřednictvím mobilní aplikace. Podle toho, kde by se zrovna nacházeli, zazněl by jim ve sluchátkách určitý text či hudba. Cesta Vysokou by měla určitý příběh, stala by se hrou a dávala lidem možnost vlastní volby. Chtěl bych, aby zvuk vytvořil iluzi skutečného prostoru. Při přiblížení k určitému pomyslnému – tedy virtuálnímu – zdroji zvuku by jeho intenzita rostla, či by se mohl překrývat s jinými zvukovými zdroji. Zkrátka byste se pohybovali v určitém fiktivním zvukovém prostoru a nebyli pouze účastníky jednoduché lineární prohlídky.

Jedním z vašich nápadů na příští rok je vrátit do památníku Rusalku. Co si pod tím mohou návštěvníci představit?
Projekt je nyní ve fázi příprav, čekáme na výsledky grantů. Rusalka se zde v kompletní podobě naposledy hrála asi před 60 lety. Chtěli bychom, aby se do projektu zapojili nejen profesionální umělci, ale také regionální školy a spolky. Aktuálně jednáme například s okolními základními uměleckými školami. Líbilo by se nám, kdyby se opera odehrávala na různých místech v parku a připomínala tak velkou zahradní slavnost. Technicky to bude náročné, ale věříme, že zároveň jedinečné.

Richard Krajčo kupuje kostel v Chotěvicích. Byl to spásný nápad manželky, říká

Co pro vás samotného znamená Antonín Dvořák?
Poutá mě na něm spojení lidového člověka s intelektuálem. Pro historika je velmi podnětný také jeho pozdější obraz, zanesený nejrůznějšími báchorkami a mýty. Vnímání slavných osobností zrcadlí ladění a preference různých dějinných období. Studiem takových osobností tak poznáváme nejen je samé, ale také širší panorama velké části české historie.

Nejen Antonínu Dvořákovi, ale i dalším osobnostem je ostatně věnovaná i výstava, kterou na jaře v PAD chystáte…
Jde o společnou výstavu s Památníkem Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše a s Muzeem T.G.M. Rakovník. Výstava ukáže vztah významných kulturních a uměleckých osobností ke Spojeným státům. V našem případě se zaměříme na Antonína Dvořáka a spisovatele Josefa Václava Sládka, který ve Vysoké obdobně jako Dvořák často pobýval. V příštím roce to navíc bude 130 let, co se skladatel poprvé vydal do Ameriky. Nemusíte ovšem čekat do jara. Přijďte se k nám podívat třeba hned. Mimo pondělí jsme otevřeni celou zimu.