Současný trend, pobláznění genů nebo opravdová láska?

Člověk si jen tak kráčí po ulici a co najednou nevidí. Dva chlapce líbající se na lavičce. Člověku v hlavě naskočí tisíc vykřičníků a otazníků. Lekne se, popoběhne a zrychlí. V hlavě mu však stále naskakuje obrázek líbajících se chlapců a neví, co si o tom má myslet.
Homosexualita. Je to jen současný trend, pobláznění genů, nebo doopravdy čistá láska? Holka potká holku, hodně na sebe zapůsobí. Stanou se z nich kamarádky. Něco spolu prožijí. Svěřují se jedna druhé, důvěřují si. Dobře, hodně toho spolu prožijí. Pak to přijde. Obě dvě si uvědomí, že to kouzlo, co je mezi nimi, není přátelství. Dají si první nenápadnou pusu, začnou se k sobě chovat podstatně jinak. Po nějakém čase to přeroste v obrovskou lásku a teprve v tomhle bodě si ty dvě pořádně uvědomí, že jsou vlastně stejného pohlaví. Jenže co teď? Někteří to tají, tají vztah k někomu, kdo je stejného pohlaví. Někteří si tohle veřejně vystavují na sociální sítě a hájí svou orientaci. Pokud jsou však schopni bok po boku jít po té strastiplné cestě, pouto mezi nimi je brzy tak silné, že už ho nikdo a nic nezpřetrhá.

Adéla Kubáčová, 1. ročník SOŠ Multimediálních studií Poděbrady

AIDS

Důvod, proč jsem se rozhodl psát úvahu na téma AIDS, je srozumitelný a pochopitelný.
Kvůli tomu, že jde stále o velký problém, který nebyl zatím nijak zdařile zastaven, jen se o něm už tolik nemluví jako před 30 lety, kdy kvůli AIDS měl každý strach se s někým vyspat.

Podle mě to je celkem chyba, že se již lidé o to tolik nezajímají, vždyť to je jako kdyby si řekli: „Kašlu na to, mě se nic stát nemůže." Ale není to pravda, protože člověk není stroj, aby se dokázal vyhnout nemocem. Jediné, co lze udělat je, si před souloží vzít kondom, bohužel jak všichni z vlastní zkušenosti známe je to jak s „holinkou" a navíc kondom nemusí být vždy úspěšný. Jinak řečeno, není moc lidí, kteří by si brali pravidelně před sexem kondom.

Jak jsem zatím napsal, tak k němu přijdou lidé, kteří zatím AIDS netrpí, ale co ti, kteří již nemocí trpí, nebo kteří se s ní již narodili, co teď? Jak jim pomoct?
Je hezké, že jsou nadace na výzkum léku proti AIDS, jenže dokud lék není, tak většina postižených touto nemocí nemá šanci začít tak, jak by si přáli.
Podle mě by bylo dobré, kdyby si nejbohatší a nejmocnější lidé dokázali ubrat kus své výplaty a dávali pravidelně tento kus na výzkum tohoto léku.
Neříkám, že to nedělají, ale rozhodně ne všichni a pokud je něco, co tento výzkum trochu zpomaluje, tak zajisté bude mezi prvními příčinami nedostatek financí.
Je opravdu škoda že se to tolik zpomalilo, bohužel jak mi babička dodnes říká „Tohle je život."

Dominik Lošot, 1. ročník SOŠ Multimediálních studií Poděbrady

Podivná doba

Dnešní doba si vybírá své daně. Dlouhou dobu nad tím přemýšlím, ale nikdy se nedopracuji ke kloudnému závěru. Některé věci prostě nepochopím. Války, smrt, faleš.

Když jsem byla menší, věřila jsem, že když lidé zemřou, jejich duše je zachycena někde mezi nebem a zemí a čeká, až se najde vhodné tělo, do kterého by veplula. Zkrátka reinkarnace.

Nikdy jsem však nechápala, proč umírají lidé, kteří budou světu chybět. Proč umírají maminky od dětí, naši přátelé a lidé, bez kterých nám bude smutno? Proč je někdo schopen spáchat sebevraždu? Proč si lidé neváží svého života? A když už, proč si alespoň neváží života lidí a zvířat kolem sebe?

S tím souvisí i válečné konflikty. Lidem nedochází, že když bezhlavě postřílí skupinu lidí, v jejich politické/osobní situaci jim to nepomůže. Jen dostanou do příšerné situace lidi, kterým na těch zesnulých záleželo. U soudu si pak vymýšlejí lživé historky, aby se ubránili vězení. Vždyť ano! Ten muž přeci sám od sebe 20x upadl na nůž!

Proč lidé lžou? Říká se, že lež má krátké nohy, ale mě připadá, že jak se sčítají roky, ty nohy se jí pomalu prodlužují. Je mír opravdu tak naivní přání?

Daniela Svitáková, 1. ročník SOŠ Multimediálních studií Poděbrady

Pranostiky hýbou světem

Také už máte plné zuby mrazivého jara? Říkáte si, kde je příjemné jarní počasí?
Nízké teploty, sníh, hustá mlha či studený déšť a na to nárazová vlna tepla
nám dali slušně do těla.
Věděli jste, že naši staročeští předkové pozorně sledovali každoroční střídání ročního období a jeho následky? Já osobně jsem vždy obdivovala staročeštinu a její uživatele a
tak jsem si nemohla pomoct a musela se po chladném jaře podívat na staré pranostiky.
Říká vám něco „Únor bílý, pole sílí." či „Březen, za kamna vlezem."?
Staré, ale pravdivé pranostiky nás provází každý den, aniž bychom si to uvědomovali. Zima a sníh nám vydrželi dlouho, ale podle pranostik je to naprosto normální,
i přes to že si přejeme mít krásné jarní počasí provoněné vůní květin a teplých slunečních paprsků, tak nám únorová pranostika „Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více." nedává moc na výběr.
V březnu jsme zaznamenali převážně počasí, které bychom řadili spíše pod prosincové, nežli pod březnové. I přesto byl prosinec převážně mrazivý a suchý, zatím co se matka příroda opalovala na Hawai, jednom z mnoha států Spojených států amerických, a osnovala tohle nepříjemné zimní počasí na jaro, my jsme vesele popíjeli šampus a rozbalovali dárky v teple našeho domova. Napadlo vás někdy, že vaše sestra, bratr či vaše děti a vnoučata budou sáňkovat teprve až v březnu?
Přijde mi to podivné, ale spolu se svými přáteli jsme 12. března popadli staré dřevěné sáně a klopýtaly přes 10 cm vysoké sněhové překážky.
Zahrává si s námi matka příroda? Dala nám na jaro opožděnou vánoční nadílku?
Na to vám nedám odpověď, sama ji neznám, ale vím, že na každý den i měsíc existuje hodně pranostik. Jen na březen jich najdete přes 150 a na duben 214. Ale dá se srovnávat pranostika s rosničkou? Ano, velice jednoduše. Zatímco se nám rosnička vyhřívala na vrcholu žebříku ve své okurkové skleničce, tak pranostiky předpověděly, že bude zima a sníh. Právě tento rok by měla půda odpočívat a skoro s 50% šancí bude příští rok teplo a půda úrodnější. A právě proto vás, milý čtenáři, vyzívám k zamyšlení nad tak jednoduchou věcí, jako je nechat odpočinout půdu, nebo se masivně přiživovat na úrodných půdách a vyždímat z nich veškerý život pro své vlastní účely.
Třičtvrtě toho co vypěstujeme nebo vytěžíme, vůbec nepotřebujeme a matka příroda nám to dává najevo. Pranostiky mluví jasně „Mokrý máj - v stodole ráj. Jiří a Marek mrazem se zalek. Napadlý sníh březnový oseníčku nevoní." Či známější pranostiky jako „Na Nový rok o slepičí krok. Na svatého Jiří vylézaj hadi a štíři. Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá. A na Hromnice o hodinu více." Tak co? Pořád si lámete hlavu nad počasím?

Kristýna Šťastná, 1. ročník SOŠ Multimediálních studií Poděbrady

Odsuzovat mládež?

Flákači a feťáci. Ano. Tak bývá často v dnešní době označovaná mládež. Proč? To ví asi jenom dospělí. Já osobně jsem se tímto označením v poslední době setkal tolikrát i od lidí, kteří mně/nás neznají. A abych pravdu řekl, je to častější a častější a nejednoho to urazí. Platilo to dříve, platí to i dnes. Lidé, kteří jsou něčím odlišní, jsou asi špatní. V dnešní uspěchané době, kdy si málokdo udělá čas na to, se na chvíli posadit, a užít si krásného počasí. Já se svými kamarády si ten čas děláme, abychom se sešli, probrali co doma, co ve škole, co holky, a tak dále.
Přestaneme „hnít" u počítačů a vyrazíme do ulic. A tu si začínáte vy dospělý stěžovat. Flákáme se na ulicích a nic neděláme. A co máme dělat? Když sedíme u facebooku, skypu, či jiných sociálních sítích, přes které si můžeme „pochatovat", rodiče nadávají, že „hnijeme" u počítače. Když vyrazíme ven, hned podle vás bereme drogy, přepadáme babičky a okrádáme malé děti.
Proto vás prosím. Když vidíte party mladých okupovat lavičky a nijak vás neohrožují (to že na vás koukají, si můžete třeba vysvětlit jako závist, či kompliment) nevšímejte si jich, neprovokujte hloupými řečmi a jděte v klidu dál.
Můžete se mnou nesouhlasit, ale časem usoudíte, že na tom něco bude. Vzpomeňte si na svoje mládí, kdy ta troška rebelismu nebyla na škodu ;-).
Petr Hochman, 1. ročník SOŠ Multimediálních studií Poděbrady

Je čas pořádně si pořádně užít!

Jdu po ulici, z jedné strany slyším -náctiletou dívku „Ty vole, to mi neuvěříš, jak jsem se včera zase zlila!" a z druhé „Včera jsem v Opolanech měla zase dva!" Jak je tohle možné?
Rodiče v dnešní době dávají svým dětem příliš volnosti. Přijít domů v patnácti letech opilý? Rodiče to neřeší. Proč? Myslím, že se bojí, jak dítě zareaguje. Neustále se píše o tom, jak dítě zažalovalo svou matku za to, že mu dala facku a přitom to třeba není pravda, ale kdo to dosvědčí? Zeptám se -náctiletého dítěte, co bude dělat o víkendu, a odpověď je šokující:
„Jedu pařit přeci! Pojeď taky, bude sranda!"
Legrace? Jak se to vezme. Pro ně není legrace jít si někam zakopat s míčem, nebo si v klidu popovídat, ale pořádně se opít a to včetně dívek, u kterých to jen pitím nekončí. Lákání kluků na sex? To je pro ně naprostá samozřejmost.
A čím více jich je, tím lépe. A když je to „ženáč"? To je úplně nejlepší! Nedivím se, že se neustále zvyšuje počet -náctiletých matek.
Myslím, že by se rodiče měli zamyslet nad tím, jak své dítě vychovávají. Jak a s kým tráví svůj volný čas. Budete nadále pouštět své dítě na „přátelské dýchánky"? Ještě je čas na změnu.
Řehořová Veronika, 1. ročník SOŠ Multimediálních studií Poděbrady

Za oponou facebooku

Facebook! Světová problematika či „vynález" budoucnosti? Tato světová zkáza byla založena Markem Zuckenbergem, bývalým studentem Harvardovy univerzity v Americe. Původně byl tento systém pouze pro studenty, ale díky úspěchu této sociální sítě se administrátoři rozhodli otevřít přístup pro kohokoli z nás. Ale položme si otázku: nebylo by přeci jen lepší, kdyby tuto „drogu" užívala jen uzavřená komunita?
Myslím si, že tento projekt měl zapadnout do pozadí, a vůbec se světu neukázat. Aktuálně je to jedna z nejnavštěvovanějších stránek celého internetu. Své facebook účty vlastní cca 1 000 000 000 aktivních uživatelů. Asi bude něco špatně, když vidíte své dítě, které přijde ze školy a rychle běží k facebooku. Zkontroluje svůj status, aktualizuje svou stránku každých pět minut a pořád a pořád kouká do té prokleté stránky s modrým logem.
Zapřemýšlejte, neexistují lepší a hodnotnější věci, než je „fejs"? Ve výsledku průměrný teenager stráví denně u facebooku kolem 2 a půl hodiny, ne-li více. Což je zhruba 17,5 hodiny týdně, 3 dny a 3 hodiny měsíčně, 1 měsíc a 8 dní ročně, 1 rok a 10 dní za 10 let. Když budete používat facebook od 10 let do 65 let , ztratíte 5 let a 8 měsíců života, doslova prosezených u počítače. Zamyslete se nad těmito čísly a řekněte: opravdu vám facebook stojí za to, ztratit tolik drahocenného času v podstatě pro nic?
Představte si, kolik neznámých uživatelů ví, co právě děláte. Nikdy v historii nebylo soukromí člověka otevřeno okolnímu světu více, než je právě dnes. Málo lidí si uvědomuje rizika, ale tyto hrozby se dají omezit. Ne mnoho uživatelů ví, jak se liší veřejný profil od soukromého. Na veřejný profil se může podívat každý uživatel z celého světa. Ačkoli je to neuvěřitelné, 70% uživatelů facebooku vlastní profil veřejný.
Jestlipak víte, k čemu jste se zavázali při registraci? Každý registrovaný uživatel potvrdil smlouvu, ve které se zavazuje k tomu, aby facebook odebíral a uschovával všechny vaše osobní informace, které na tuto sociální síť zadáte. Dokážete si domyslet, co vše by se mohlo stát po zveřejnění vašich osobních informací? Opravdu si promyslete, co děláte a jak se rozhodnete nakládat s vaší budoucností. Jak se říká: Každý svého štěstí strůjce. Je to jen ve vašich rukou, zda nakazí tento „vir" i vás.
Vojtěch Staněk, 1. ročník SOŠ Multimediálních studií Poděbrady