Tomáš Gryč: S tiskařským řemeslem začal už můj praděda

„Impulsem k založení muzea byl fakt, že v tomto roce slaví naše Tiskárna Grafia Gryč významné kulaté výročí. Založena totiž byla 1. září 1920. Říkali jsme si, že na tu počest musíme něco vymyslet. Knihtiskárna byla řekněme stylová volba oslavy založení rodinné firmy. Navíc Kutná Hora je nedílnou součástí historie knihtisku v České republice, ale vlastně i na světě. Druhá Bible v Čechách byla vytištěná právě v Kutné Hoře. Chtěli jsme do té tradice nějakým způsobem přispět," řekl na úvod rozhovoru Tomáš Gryč.

Hned, jakmile vstoupíte do toho úžasného prostoru Knihtiskárny, je to jako byste otočili kouzelným prstenem a přenesli se v čase o několik desítek let zpátky. Vůně barvy, dobová hudba ze starých rádií i úžasné tiskařské a knihařské stroje, které ale nejsou jen tak obyčejnými kusy železa.

„Všechny fungují. Lidé si mohou vyzkoušet například velkou kolovou řezačku nebo papšer. Na sto let starém stroji Boston si sami můžete vlastnoručně vytisknout černobílou pohlednici s unikátním vyobrazením chrámu svaté Barbory z roku 1836, tehdy ještě měla plochou střechu. Motivy se ale neustále mění, nedávno jsme zařadili tisk valentýnských přání," zmínil Gryč.

„Nejzajímavější stroj v našem muzeu je pravděpodobně Intertype. Je tak složitý, že je až obdivuhodný. A navíc funkční. Ten pouštíme na různé akce, které tady pořádáme, ať už v rámci různých státních svátků či významných událostí Kutné Hory jako jsou Svatováclavské slavnosti či Královské stříbření. Ve stroji se musí roztavit olovo – písmovina a pak se odlévají olověné řádky, pomocí kterých se tiskly zejména noviny a časopisy," přiblížil Tomáš Gryč.

Sedavý způsob života vede k různým potížím, varuje primář

Povězte mi něco o vás. Jak už vím, pocházíte z tiskařské rodiny.
S tiskařským řemeslem začal můj praděda v tiskárně Grafii, která byla založena v roce 1920 v Kutné Hoře, kde pracoval až do začátku války v roce 1939. Jmenoval se Jaroslav a měl několik synů. Dva jeho synové, Jaroslav a můj děda Josef, tiskárnu potom koupili po roce 1945 a pojmenovali ji na tiskárnu Grafia Gryč. To bylo až po válce, protože za války všichni pracovali v tiskárně u Nováků. Po roce 1949 o ni ale díky znárodnění přišli. Bylo to hodně smutné, protože si na koupi tiskařské firmy tehdy vzali dost velkou půjčku, v řádu statisíců, což na tu dobu byly obrovské peníze. Znárodněním o tiskárnu přišli, ale dluhy jim zůstaly. Babička je splácela ještě v sedmdesátých letech. Každopádně v tiskárně ještě do roku 1952 pracovali, pak přešli všichni do Obchodních tiskáren Kolín.

To je opravdu nelehký osud. Ale vy jste se jako rodina nevzdali, když vaše rodinná firma v roce 2020 funguje dál. Kdy se vám podařilo tiskárnu získat zpět?
Novodobá historie naší tiskárny se datuje k roku 1991. Táta je tiskař, brácha je tiskař, já jsem tiskař a mamka je sazečka. Takže se nabízelo, že tu tradici obnovíme. Začínali jsme u nás doma, kdy táta sestrojil první ruční lis. Pak jsme si koupili první knihtiskový stroj a postupem času jsme všichni odešli z tiskáren, kde jsme byli zaměstnaní, do rodinné firmy. Je to nádherné řemeslo, ale uživit se jím není vůbec snadné. Dnes v tiskárně Grafia pracuje už i můj synovec Pavel. To je už pátá generace a je to stále i moje hlavní zaměstnání.

Byl váš otec rád, že se dožil pádu režimu a znovuobnovení rodinné tiskárny?
Myslím si, že byl rád, že je najednou sám sobě svým pánem. Zároveň se ale domnívám, že z hlediska jakési ekonomické jistoty, byli mamka s taťkou za socialismu spokojenější. Od roku 1991 spolu najednou pracovali v jedné práci, což samozřejmě přinášelo určité konflikty, jak tomu tak ve firmách bývá. V rodinných firmách si je ale pak lidé chtě nechtě v podstatě nosí domů. Jako rodinu nás to celé pohltilo, svého času jsme měli i čtrnáct zaměstnanců. Dnes jich máme dvanáct, takže se stále držíme konceptu menšího podniku.

Stopy graffiti zanechal Lukáš Kladívko v rodných Poděbradech i Vietnamu

Říkal jste, že není snadné se tiskařským řemeslem uživit, zvlášť na malém městě, jakým je Kutná Hora?
Je to opravdu velice těžké. Samozřejmě ty doby bývaly lepší oproti tomu, jaké je situace na trhu dnes v době internetu a digitálního tisku, kdy každý kouká spíše na to, co je levnější a ne to, co je kvalitnější. Museli jsme se tomuto trendu přizpůsobit, a proto se zákazníkům snažíme co nejvíce vyhovět službami a servisem.

Jak to tak poslouchám, musíte se zřejmě hodně ohánět. Proč jste vlastně otevřeli knihařské muzeum, jeho provoz a shánění exponátů určitě není zadarmo…
Chtěli jsme být něčím výjimeční. S nápadem přišel společník Honza Herbe. Tehdy končilo knihkupectví Francových na náměstí v centru města. To byl první impuls, kdy jsme si říkali, že bychom si prostor mohli pronajmout, v dolní části udělat muzeum a nahoře bychom měli kanceláře. Nakonec z toho ale sešlo, protože se majitelé domu rozhodli, že tam chtějí mít knihkupectví dál.

Nápad vybudovat muzeum Knihtisku jste ale nevzdali…
Hledali jsme dál a při procházkách Barborskou ulicí v samém historickém jádru města jsme objevili v jednom domě volný prostor. Tak jsme začali zjišťovat, komu patří a zjistili jsme, že je města, které v něm navíc nabízí k pronájmu dva obchody najednou, což nás zaujalo. Nájem tady není právě levný, ale říkali jsme si, že to zvládneme.

Jan Zámyslický: Jízda na koloběžce je mým lékem na bolavá záda

A zvládli jste to. Kde například sháníte exponáty?
Na úvod téhle otázky musím poznamenat, že jsme se byli podívat v muzeum knihtisku v Mohuči (jde o Gutenbergovo muzeum; Johannes Gutenberg je považován za vynálezce knihtisku, poznámka redakce) myslím, že naše muzeum má dobovou atmosféru a autentickou vůni barev a olejů. Ale zpět k exponátům. Některé jsme měli v garáži, ostatní jsme sehnali přes internet nebo přes muzea. Nejdražší stroj, který v našem muzeu máme, pochází z roku 1836 a jeho pořizovací cena se pohybuje v řádu ceny nového auta. Jako tiskárna do toho investujeme vlastní prostředky i rodinné úspory.

Berete to jako investici do budoucna?
Také. Je pravdou, že řadu strojů už dneska neseženete, co jsme sháněli před rokem a půl na internetu a bylo k mání, už dnes není. Máme tady tiskařský stroj vyrobený po roce 1910, který nám přišel přímo ze Spojených států z Clevelandu. Čekali jsme na něj půl roku. Je plně funkční. Všechny stroje, které tu jsou, jsme rozebrali, vyčistili, když bylo potřeba, dali nová pouzdra.

O tiskařských a knihařských strojích vyprávíte velmi zapáleně. Návštěvníci Knihtiskárny mohou mít také komentovanou prohlídku?
Určitě můžou a většinou i mají. Pracují u nás lidé, kteří jsou celkem znalí cizích jazyků a zároveň máme také audioprůvodce, který je v češtině a angličtině. Pořádáme také workshopy pro základní a střední školy, ale i pro odbornou veřejnost a firmy. Nejdůležitější ale je, že mohou vidět, jak stroje fungují a vše si i sami vyzkoušet. Právě v tom jsme jedineční. Nemáme stroje, které jen tak stojí a u nich nic neříkající popisek.

Muzeum knihtisku v Kutné Hoře se bude rozšiřovat