Z internátu na Šestidenní. Aneb jak se Jakub Hedrlín stal nadějí českého endura

„Vzhledem k vzdálenostem to mám těžší. Dřív jsem cestoval hlavně vlakem, teď už mám řidičák, a tak jezdím autem. Když to vyjde, přivezu si motorku do Vysokého, ale to nebývá často,“ říká teenager, který se na motocykl posadil už v útlém věku a roste z něj naděje českého endura.

Učení u Radka Tomana

Jeho otce motorky bavily. Jezdil na silnici i v terénu, ale nikdy nezávodil. „Když jsme se přestěhovali z Mělníka do Vysoké na Kokořínsku, dostal jsem první malou motorku. Byly mi tři roky a s taťkou jsme začali vyrážet na vyjížďky. Po loukách jsme jezdili asi pět let.“

Pak sehnali kontakt na Radka Tomana, bývalého úspěšného jezdce, trenéra a šéfa týmu Motokrosová škola. „Hned mě vzal na soustředění do Itálie a tím to všechno začalo. Od osmi let už nebyla motorka jen zábavou, ale šlo o sport. Trénink jsem měl každou středu, většinou jsme se s dalšími kluky sjeli na předem určeném místě poblíž Prahy.“

Zatím nejlepší Šestidenní, hlásí o startu ve Francii motocyklistka Nováčková

Pochvaloval si, že se díky tomu na motorce hodně naučil. „Hlavně jsem se zdokonalil v technice jízdy. Získal jsem návyky, jaké jsou důležité pro začátek opravdového ježdění. Poznal jsem, jak má vypadat postoj při jízdě, jak se chovat při průjezdech zatáčkami a další věci, aby se člověk udržel na trati a nespadl z motorky,“ vyprávěl Jakub Hedrlín.

Respekt z lesních průjezdů

Po této průpravě se mohl pustit do motokrosových závodů. „Začal jsem mistrovstvím republiky o obsahu do 65 ccm, ale později mě víc bavilo závodit na delší dobu než bylo patnáct nebo dvacet minut. Rád jsem sledoval videa, kde se jezdilo po lesních cestách. A díky trenérovi jsem se za čas zapojil endurosprintů,“ líčil.

„Skutečné enduro jsem poznal poprvé v roce 2018. To se jede dvě a půl hodiny a vyžaduje slušnou fyzičku. Přes zimu jsme chodili do posilovny, běhali, jezdili na běžkách a na kole,“ pokračoval mladík. „Na rozdíl od rychlého motokrosu je ve vytrvalecké soutěži důležité si správně rozložit síly, umět odpočívat a zabrat jen na měřených úsecích.“

Přechod mezi disciplínami nebyl úplně snadný. „Trochu jsem se v lesních úsecích musel srovnat s tím, že jedu kousek od stromů, nebo že musím překonávat ležící klády. Neměl jsem obavy, že by se mi mohlo něco stát. Spíš jsem měl strach, že kdybych udělal chybu a spadl, nabral bych časovou ztrátu,“ vykládal.

Na Šestidenní poznal, co je to krize

Postupně se ale vyjezdil, ztratil zábrany a zrychlil. Loni se objevil v Kozojedech, kde se konal domácí podnik mistrovství Evropy. „Letos jsem startoval v kompletním seriálu a i když výsledky byly spíš průměrné, nakonec jsem se dostal do sestavy Motokrosové školy pro Šestidenní. Bylo to i kvůli tomu, že dva kolegové byli povolaní do týmu pro Juniorskou trofej a jeden se zranil,“ popsal situaci.

Šampion s dětskou tváří. Rychlosti se nikdy nebojím, říká létající Fin Rovanperä

Kromě Jakuba Hedrlína tvořili tým David Holý a Zuzana Nováčková. „Rozhodnutí, že pojedu, padlo asi tři týdny před odjezdem. Když jsem si představil, že budu šest dní za sebou sedět na motorce, začal jsem makat, abych si vylepšil kondici. Nakonec jsem před startem nebyl ani moc nervózní. Zuzka s Davidem mi vysvětlili, na co se mám soustředit, a to mě uklidnilo,“ vzpomínal jezdec, který Šestidenní odjel na stroji Husqvarna 250 2t.

„Jenže po první dnu jsem poznal, co to obnáší. Dvěstěosmdesát kilometrů bylo strašná darda… Největší krizi jsem měl třetí den. Ztrácel jsem koncentraci. Jak jsem dával pozor, abych na trati něco nepřehlédl a následkem toho neupadl a neponičil motocykl, měl jsem unavené oči. Stejně jsem pak šel dvakrát nebo třikrát k zemi, ale nějak jsem se z krize zmátořil, a pak už to bylo lepší,“ povídal.

Pohoda na dvou kolech

Při průjezdu cílem závěrečného motokrosu mu spadl kámen ze srdce. „Další den bych už asi nedal. Únava byla obrovská,“ přiznal benjamínek slavné soutěže. Ale převládala spokojenost. Na „motocyklové olympiádě“ totiž v klubové soutěži obsadil s Motokrosovou školou 42. místo ze 128 týmů.

„Když jsem to zvládl, rád bych jezdil Šestidenní i další roky,“ přál si Jakub Hedrlín a s kamarády ve Vysokém nad Jizerou plánuje přes zimu tvrdé tréninky, aby byl na jaře co nejlépe připravený na další sezonu.

Jízda na terénním motocyklu mu dodává energii a vylepšuje náladu. „Když mám před závodem nebo i před tréninkem, cítím se líp, než když musím do školy. Jakmile sednu na motorku, tak už řeším jenom jízdu, trať a sebe. Je to moc pěkný pocit a pohoda.“

Lacko přesedlá na gétéčka. Cílem je 24 hodin Le Mans. Dakar mě neláká, říká