„Sázku jsme uzavřeli čistě z hecu," říká před „akcí" Radek Bulíř, který hraje fotbal za Pátek. „Já chodím pravidelně a můj rekord bylo uběhnutých jedenáct a půl kilometru," řekl Bulíř.

Kohoutek měl hodně těžkou pozici. Sázka zněla: Za hodinu uběhnout dvanáct kilometrů na pásu. Nemožné? Vůbec ne. „Asi to nebude tak jednoduché, jak jsem si myslel," řekl po kraťoučkém rozcvičení hlavní aktér Jiří Kohoutek. A jde se na věc.

Rozbíhají se stopky, rozjíždí se pás v milém fitcentru v Poděbradech. Start. Oba borci vyrazili na dlouhou „trať". Bulíř v tom svého kámoše nenechal. Strojové tempo obou borců je dost rychlé.

Po patnácti minutách má Kohoutek na ukazateli tři a půl kilometru. To mu dávalo velkou šanci na úspěch. V polovině časového úseku měl za sebou sedm a půl kilometru.

A běží se dál. Ještě neuběhlo ani šedesát minut a svůj rekord si vylepšil Bulíř. Dvanáct kilometrů padlo. A bylo jasné, že to zvládne i jeho souputník. Bulíř už mohl přemýšlet, kde lahev lahodného moku koupí.

„Jsem spokojený," hlásil přesto unavený Bulíř. „Spálil jsem devět dvanáctistupňových piv," usmál se třicetiletý borec, který trénuje na pásu dvakrát týdně už rok.

Konec. Šedesát minut uteklo. A kolik že Kohoutek uběhl? Neuvěřitelných 14,4 kilometru. „Je to náročné," hlesl ještě zadýchaný Kohoutek. Po chvíli přiznal, že ho přepadaly myšlenky na předčasný konec. „Po šestatřiceti minutách jsem myslel, že to vzdám. Ale podíval jsem se na displej k Radkovi a to mě nakoplo," uvedl vítěz sázky.

Tahle to chodí, když se sejdou chlapi u oběda. Tam totiž myšlenka vznikla.

Propocená trička byla jasným důkazem náročnosti disciplíny. „I když jsem měl velkou krizi, teď toho nelituju. Teď ale lituju toho, že to musím vypít s Radkem," směje se Kohoutek.

Je jasné, že víc než vyhraná lahev Morgana ho těší fakt, že to dokázal. „Při popíjení ale s Radkem určitě prohraju," je smířený Kohoutek, který hraje také fotbal. Je hráčem nováčka I.B třídy z Libice nad Cidlinou, dříve hrál hlavně za Poděbrady a divizní Velim.

Rok dřiny byl vidět i na poraženém. „Když jsem začínal, uběhl jsem tak sedm až osm kilometrů. A měl jsem o dvacet kilo víc. Za sedm měsíců jsem to shodil," pyšní se Bulíř. Ale že by se omezoval v jídle? Na to zapomeňte. „Jím pořád stejně. A ve středu a v neděli vypiju deset piv," přidává další „malé" rekordy Bulíř.

Kohoutek byl přesvědčený, že svůj úkol zvládne. „Myslel jsem si, že uběhnu tak čtrnáct kilometrů. Ale nečekal jsem, že Radek uběhne dvanáct kilometrů. To ani náhodou. Nikdy jsem ho neviděl pořádně sportovat, jen jsem ho vídal v hospodě," rýpl si do kamaráda Kohoutek.

A co na výkon svého parťáka říká Bulíř? „Je to paráda. Smekám před jeho výkonem. Nečekal jsem přes čtrnáct kilometrů. Ale třináct ano. Myslel jsem si, že bude mít po čtyřiceti minutách velkou krizi. Ale je vidět, že má natrénováno."

A jaká bude další sázka? „Teď je to na Jirkovi," říká Bulíř. „Ale třeba v pití alkoholu by mě porazil," hlásí Kohoutek.

Každopádně se sluší říct: klobouk dolů, pánové.

„Ale Nymburský deník k pití Morgana asi nepozveme," dodal Bulíř. Tím tak akce definitivně skončila.