Jak dlouho se veslování věnujete?

U vody jsem i s krátkou pauzičkou skoro třicet let. Pane jo, to je opravdu dlouhá doba. Nikdy jsem si to takhle nesečetla. Je to krásný sport. Nejraději mám, když se jede na vodě a prší. Nikde nikdo není, jenom slyšíte a cítíte, jak voda obtéká loď a ta jede rychle. Když jste závodník, slyšíte ještě svůj dech, cítíte bušení srdce a neuvěřitelnou energii. Když jste trenér, vnímáte rytmus lodi a vidíte, jak její špička při každém tempu řízne vodu. I když jsem nyní jen na břehu a snažím se pomoci svým svěřencům s technikou, stále si pamatuji ten krásný pocit, když loď pod vámi „upaluje“.

Co vás na tomto sportu nejvíce baví?

Na veslování mne nejvíce baví ta komplexnost. Není to jenom o veslování samotném. Zvládnutá technika je sice základní stavební kámen, ale není to zdaleka to jediné. Možná si řeknete, že co na tom monotónním jednotvárném pohybu je? Ale pokud byste chtěl veslovat správně a rychle, jde o koordinačně docela složitý a náročný pohyb. Není úplně lehké se jej naučit a i když se zdá, že už se to umí, neustále se musí opakovat, fixovat, pilovat a vylepšovat. Jiné je veslování v dorostu a jiné v dospělých.

Z fotbalového utkání okresního přeboru Předhradí - Loučeň (2:1)
FOTO: Vykáň navýšila náskok. Polaban Nymburk B plichtil s posledním

K tomu všemu je ale potřeba pořádná kondice…

Mimo pohybu na vodě je samozřejmě důležitá i vytrvalost a síla. Je potřeba i dobře běhat, jezdit na kole či plavat. No a pak si trošičku přihřeji svou profesní polívčičku. Střed těla, cvičení mobility a kompenzační cvičení by mělo být u sportovce rutinou. A to mne na tom baví, ta komplexnost, pestrost a variabilita. Baví mne přemýšlet, jak vše posunout k lepšímu a závodníka na lodi rychleji do cíle. Dnes je velkým bonusem, že trenér již nemusí obsáhnout vše. Mnoho dalších profesí najde ve vrcholovém sportu uplatnění. Ať už se jedná o psychology, výživové specialisty, mentální kouče, lékaře, biochemiky atd. Dnešní doba nabízí mnoho.

Byla jste trenérkou reprezentačních juniorek. Jak těžká byla pro vás tato funkce?

Měla jsem na starosti jednu posádku. Devět holek - osm závodnic, jedna kormidelnice - na jedné lodi dlouhé cca dvacet metrů a zhruba za milion korun, to není opravdu málo (smích). Ale bylo to fajn. Na Mistrovství Evropy v říjnu jsem trenérkou osmy byla já, ale Do Coupe de la Jeunesse (mezinárodní závody v Ottensheimu – pozn. red.) jsme na trénink osmy byli dva. Spolupracovali jsme s Tomášem Kletečkou z Pardubic. U takto velké posádky je více trenérů výhodou. Když jeden trenér vede posádku na vodě a řídí motorový člun, druhý může například natáčet videa. Víc očí víc vidí.

Je to náročná spolupráce?

Samozřejmě není cílem se navzájem překřikovat. Společně rozebrat trénink, najít to co by šlo vylepšit nejen v technice a domluvit se jak to závodníkům srozumitelně vysvětlit. Náplň tréninku pak zkonzultovat se šéftrenérem. Bonusy trenérského týmu jsou určitě i pro laiky srozumitelné.

Pojďme zpátky k osmě. Jak se rodila nominace?

Po jarních kontrolních závodech jsme věděli, které holky si tuto posádku vyjely a kdo v ní bude sedět. Po pár společných trénincích jsme si předběžně řekli, na jakém postu bude kdo v lodi veslovat a proč. A mohli jsme společně začít s náročnou tréninkovou přípravou. V lodi jsem měla svou Danču (Hůlová – pozn. red.), kterou trénuji v Nymburce, takže o to to bylo pro obě strany, myslím si, jednodušší. Měli jsme i výbornou kormidelnici, naší Lucii, která se strašně rychle učila, a mohla jsem jí absolutně důvěřovat ve vedení posádky na vodě. Dívky trénují každá ve svém klubu a jejich příprava do sezony je v režii klubových trenérů. I těm samozřejmě patří veliké díky, bez jejich práce by nebylo nic. Na nás bylo technicky dívky sjednotit při veslování na jedné lodi a díky možnosti přes prázdniny více trénovat, posunout je i fyzicky. Říká se, že veslování je jenom jedno, ale rozdíl mezi skifem a osmou je opravdu veliký. Je skvělé, když se to pak povede a osm holek jede a tahá stejně jako jedna.

Co jste říkala právě na nedávný úspěch české osmy na mistrovství Evropy v Mnichově?

Byla to paráda. Měla jsem úplné „déja vu“. Jako když jsem byla na Dukle a moje holky tenkrát vyhrály mistrovství světa do třiadvaceti let. Nebo když jsem se svými prvními reprezentanty Janem a Ondřejem Vetešníkovými z Nymburka byla na Bledu, kde jejich dvojskif získal také medaili. Stupně vítězů jsou vždycky skvělé. Hlavně když se to nečeká (smích). A o tom to je. Posunout závodníky na jejich prozatímní možné maximum a pak čekat, co se z toho vyklube a na co to v mezinárodní konkurenci bude stačit. Když to cinkne, je to krásný pocit. Holky si to zasloužily, moc jim medaili přeji. Udělaly vše, co měly i něco navíc a to se zúročilo. Euforie, radost, pocit štěstí a zadostiučinění byl veliký. Společně jsme si i poplakaly. Udržet emoce na uzdě se mi dařilo po celou dobu přípravy, ale po projetí lodě cílem už ne. I teď, když se o tom bavíme, jsem dojatá. A to je to již tři týdny stará záležitost.

Jste také zároveň fyzioterapeutkou. Co všechno zvládáte v této oblasti?

V mém dosavadním životě se mi profese fyzioterapeuta a trenéra prolínají či střídají. Začínala jsem po škole jako fyzioterapeut a trenéřinu dělala jako koníčka. Postupem času jsem se dostala k profesionálnímu trénování a vědomosti z fyzioterapie jsem využívala v trénincích. Nyní pracuji již dlouhou dobu ve Speciální ZŠ Poděbrady. Jsem fyzioterapeutkou a canisterapeutkou dětí s handicapem. Ráda bych zde poděkovala vedení školy. Je pro mne velmi důležité, že mi s uvolněním ze zaměstnání na velké mezinárodní veslařské akce vychází vstříc. Jinak máme prázdniny a víkendy volné, jako každá jiná škola a tak si mohu dovolit být u juniorské reprezentace jako fyzioterapeut. No a letos jsem si dala dvojboj (smích).

Z fotbalového utkání I.A třídy Sokoleč - Slovan Poděbrady (6:1)
FOTO: Pánem okresního derby byla Sokoleč, Slovanu nasázela šest branek

Na co jako fyzioterapeutka dbáte nejvíce?

U juniorského týmu jsem spíše fyzioterapeutem preventistou. Úrazům a sportovním bolístkám se snažíme spolu s ostatními trenéry jednotlivých posádek předcházet správným veslováním a cvičením, případně to dotáhnout kompenzací. Ráda v tomto módu pracuji. Je pro mne odměnou vidět, jak se během několika let juniorský tým v tomto posunul. A že plno naučených věcí závodníci praktikují i doma ve svých klubech. Není dřep jako dřep. Samozřejmě, že když už se závodníkovi něco stane, snažím se pomoci, jak jen je to na daném místě možné. Konceptů, metod či terapií je na výběr mnoho. Obě dvě profese mne baví a naplňují, tak se mi moc nechce se něčeho vzdávat. Je tedy pravda, že bych potřebovala, aby můj den měl alespoň třicet dva hodin, ale to bohužel nezařídím (smích).

V Nymburce je silný oddíl rychlostních kanoistů, vy jste se ale dala na veslování. Jak je to možné?

Bratranec mne na kanoistiku v mých patnácti letech lákal. Dost jsem vzdorovala. Jako že je u vody v zimě veliká zima a neustále jsou všichni mokří. Že si zůstanu u své atletiky, která se dá v zimě dělat uvnitř. No a pak jsem si v sedmnácti o letních prázdninách zkusila jízdu na skifu a hned jsem věděla, že je to ono, že veslování je můj sport. Rok na to už jsem byla v reprezentaci a závodila na Mistrovství světa juniorů. Sedmé místo po ani ne ročním poctivém tréninku bylo fajn, ale to už je dávno. Na vodu jsem v tu dobu chodila i v lednu a kdo mne zná, ví, že teď mám žabky na nohách od března do listopadu a trénink v dešti je pro mne potěšením.

Takže volba byla jasná…

Sranda byla, když jsem se pak s bratránkem v létě potkávala v Račicích na soustředěních. On s reprezentací kanoistů a já s reprezentací veslařů. S kanoisty jsem zadobře. Někteří Nymburáci ke mně chodí na kompenzační cvičení, i kluci Fuksovi. Když jsem odešla z Dukly jako trenérka ženské veslařské reprezentace, několik let jsem spolupracovala jako fyzioterapeutka s Pavlem Hottmarem, který v tu dobu vedl juniorskou kanoistickou reprezentaci a střediska mládeže. U vody jsou všichni fajn, ať jsou to couvalové (veslaři) nebo cákalové (kanoisti).

RADKA ŠINDÍLKOVÁ

Bydliště: Nymburk
Narozen: 6. října 1976
Zaměstnání: fyzioterapeutka a canisterapeutka ve Speciální ZŠ Poděbrady
Znamení: Váhy
Další oblíbené sporty: in-line, lyžování
Oblíbené jídlo: steak se zeleninou
Oblíbené pití: voda s citronem
Oblíbený film: Million Dollar Baby, Útěk do divočiny, Pelíšky
Oblíbená hudba: Guns N‘ Roses, Crossband, Queen