Kliknutím zvětšíte„V momentě, jak jsme se dozvěděli, že se budou moci pořádat akce, jsme jednali, aby se nějaké závody už konečně uskutečnily. Od šampionátu v Dauhá jsem jen trénovala, takže se těším, že si konečně zazávodím a otestuju formu,“ říkala matka dvou synů směrem k pondělnímu mítinku na kladenském Sletišti.
Jedná se o poněkud netradiční začátek sezony. Jak to vnímáte?
Opravdu se moc těším. Jsem ráda, že se nám podařilo dobu, kdy byla Juliska zavřená, překlenout. Největším problém nebyly ani tak domácí tréninkové podmínky, ale to, že nebyl možný kontakt s fyzioterapeutem a rehabilitace. Makalo se bez péče, a to se někde nasčítá.
Máte nějaké očekávání, co se týká výkonu v Kladně?
Doufám, že bude pro mě uspokojující. (úsměv) Sice nevím, co od sebe mohu při prvním startu čekat, ale je fajn, že to nebude trénink.
Naposledy jste v Kataru nepřehodila šedesátku, asi si budete chtít spravit chuť…
Moc dobře se na to nevzpomíná, navíc v ten den zemřel Karel Gott. Chtěla bych přehodit šedesátimetrovou hranici. Tréninkové parametry tomu napovídají.
Projevuje se, že se od zimy připravujete pod vedením nového kouče Jana Tylčeho?
Nějaké signály z tréninku máme, ale vypovídající hodnotu má až závod. Tenhle bude zvláštní tím, že zřejmě budou chybět diváci. Nezbude, než se sama vyhecovat.
Sezona není oproti normálu o tolik zkrácená, ale nechyběly vám už závody?
Nejdřív bylo zvláštní, že padly všechny zahraniční starty a najednou nebylo proč trénovat. Trvalo to dva týdny, kdy jsme nevěděli, jestli vůbec něco bude. Psychika se najednou odrazila na tělesné schránce. Začaly mě bolet svaly, byla jsem unavená a nechtělo se mi do tréninku. Jednoznačně to bylo tím, že chyběl cíl. Teď už ale víme, že je kam mířit. A věřím, že mohu být lepší než loni.
Jak těžké je motivovat se na sezonu bez velkých mítinků, olympiády a evropského šampionátu?
Motivace je pořád stejná, jen cíl se o rok posunul. Vím jedno. S tréninkem nemohu přestat, protože bych se už znova nerozjela. (směje se) Ze všeho nejdřív bylo potřeba si v hlavě srovnat, co se stalo, a přehodnotit, že bude potřeba vydržet další rok.
Našla jste v tom nějaké pozitivum?
S Honzou Tylčem si můžeme v sezoně vyzkoušet řadu věcí a příští rok už nebudeme vařit z vody. Kdyby byla letos olympiáda, šli bychom do toho bez zkušeností.
Máte představu, co bude vrcholem tohoto zvláštního roku?
Asi nejvíc se připravujeme na srpnové mistrovství republiky v Plzni a na nějakou sezonu v září. Snad bude možné vyjet ven na mítinky.
Domácí trénink jste musela kombinovat s péčí o syny. Dařilo se vám to zvládat?
Měla jsem to asi podobné jako jiní rodiče. Myslím, že spousta lidí potvrdí, že karanténa měla pozitivní efekt. Čas s dětmi jsem si užívala. Nakonec i učení s Jankem, i když všechno nebylo zalité slunce, se zvládlo. Jednou na to budeme vzpomínat.
To, že nosíte roušku s logem své oblíbení skupiny Tři sestry, má nějaký příběh?
V chladných dnech jsem zjistila jednu příjemnou věc. V roušce je o dost tepleji než bez ní… Tuto jsem dostala jako dárek od kapely. Její nošení vnímám jako podporu Tří sester. Lidé z kulturní scény jsou na tom kvůli omezení akcí nejhůř.
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
