Hlavním nástrojem profesionálního sportovce je jeho tělo. Laikům se může zdát, že jeho poškození tím pádem znamená konec kariéry. Ale jsou to často naopak sami sportovci, kteří zachovávají chladnou hlavu, protože svoje tělo znají a vědí, jak ho opravit. I když je to proces, který obvykle trvá o něco déle, než truhlář například seřídí frézu.

Pro snowboardcrossařku Evu Samkovou přišla stopka hned na začátku sezony. Zlomené holenní kosti jí nedovolily start na olympiádě v Pekingu. „V ten moment řešíte mnohem víc to, že se nemůžete hýbat a že vás něco bolí, než že přijdete o nějaký závod,“ říká olympijská vítězka ze Soči.

Kolik času denně vám teď zabere rehabilitace?
Jako rehabilitaci beru každý pohyb, nad kterým přemýšlím a který se snažím dělat správně. Teď je to třeba i obyčejná chůze do schodů. Ale pomalu k tomu začínám přidávat i trénink, krátké posilování v tělocvičně. Vyloženě fyzioterapie a rehabilitace může teď trvat třeba hodinu a půl, dvě.

close Eva Samková info Zdroj: ČTK/AP/Tyler Tate zoom_in Eva Samková

Co vnímáte v této fázi léčby jako nejdůležitější?
Určitě jde o přístup, je to neustálé cvičení a soustředění se na každý pohyb. Vím, že právě teď se na to nesmím vyprdnout jenom proto, že se mi něco nechce nebo že mě to nebaví. A zároveň je to i odpočinek. Protože už se začínám cítit dobře, tak je jednoduché to přepísknout a pak mě večer nohy bolí.

Je nějaká procedura, která je vám fakt příjemná, na kterou se těšíte?
Nejradši mám masáž nebo jakékoliv uvolňování. Když cítím, že ty svaly kolem kotníků mám přetížené a fyzioterapeutka mi je skrze trigger pointy uvolní. V ten moment to bolí, ale vím, že se mi potom bude lépe chodit.

Je tahle příprava fyzicky hodně náročná, nebo na to stačí vaše běžná fyzička?
Vzhledem k tomu, že jsem se pomalu dva měsíce skoro nemohla hýbat, tak to s tou fyzičkou už není tak slavné. Dolů šla síla i svaly. Rozhodně to náročné je a ještě bude, ale to bývá třeba i po měsíční pauze po sezóně. Někdy je to náročné i psychicky, protože třeba chci víc a nejde to, někdy ten pokrok stagnuje, i když makáte. Ale myslím, že teď jde příprava dobrým směrem.

Jak bojujete s nedostatkem výdeje energie? Našla jste si nějaký ventil?
Teď už se docela hýbu. Dokud to nešlo, tak to bylo těžké, koukala jsem se na filmy, četla jsem, snažila jsem se doma udělat aspoň něco, k čemu jsem nepotřebovala chodit, ale ono to často nejde. Ale teď už je to mnohem lepší, můžu do posilky, na odlehčovací běhátko, na koně. A zrovna na koních energie vybiju dost.

Kdo se podílí na financování nadstandardních rehabilitačních procesů?
Jsem zařazená v top týmu sportovců, kteří mají zajištěnou péči v Centru pohybové medicíny profesora Koláře, tam se o mě starají. Co sahá nad rámec jejich péče, tak si hradím sama. Ale zároveň mám skvělý servis na Dukle i na Julisce. Jsem obklopená lidmi, kteří mi pomáhají a jsou skvělí.

Vadí mi spotřeba energie na umělé zasněžování

Na začátku roku jste kandidovala na post člena komise sportovců Mezinárodního olympijského výboru, kam se nakonec dostali Martin Fourcade a Frida Hansdotterová. Měla kandidatura souvislost se zraněním? Tušila jste, že nebudete v takovém tréninkovém zápřahu, nebo byste do toho šla i v tréninku?
Ta kandidatura se plánovala na podzim minulého roku, takže to žádnou souvislost nemělo. Když jsem se rozhodla, že do toho půjdu, tak jsem si byla vědomá, že jsem v plném tréninku a že chci závodit.

Vnímala jste členství v komisi jako novou zkušenost, nebo jste do výboru šla s nějakým záměrem?
Mělo to být obojí, to se podle mě vůbec nevylučuje, je dobré mít vizi a záměr, kdy chcete něco zkusit. Zásadní bylo, že jsem měla být hlas z malého sportu. Druhá věc byla enviromentální otázka pořádání velkých závodů, aby byly udržitelnější a měly menší dopad na planetu.

Přemýšlíte v tomto ohledu někdy nad ekologickými otázkami spojenými s lyžováním, jako například zásahy do vegetačního krytu, odlesňování, hospodaření s vodou atd.?
Samozřejmě nad tím přemýšlím, i když v devadesáti procentech případů jezdím na sjezdovkách, které už jsou postavené. Nejhůř vnímám obrovskou spotřebu energie, která se spotřebovává na umělé zasněžování. Na druhou stranu, pořád je to moje práce, která mě baví a kterou zatím jinak dělat nejde. Tak se aspoň snažím to kompenzovat v běžném životě. Nakupuju v bezobalových obchodech, radši popojdu někam pěšky nebo jedu hromadnou dopravou, než bych jela autem. Jsou to sice drobnosti, ale když bude víc lidí dělat víc takových drobností, tak to smysl mít bude.

close V tenisové exhibici na Olympijském festivalu v Brně si zahráli Lucie Šafářová, Tomáš Plekanec, Daniela Bedáňová a Eva Samková. info Zdroj: Deník/Michal Hrabal zoom_in V tenisové exhibici na Olympijském festivalu v Brně si zahráli Lucie Šafářová, Tomáš Plekanec, Daniela Bedáňová a Eva Samková.

Na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK studujete trenérství, s vedením dětí už zkušenost máte. Jste didaktický typ, nebo jste se svými svěřenci spíš kamarádka?
Já mám zatím zkušenosti úplně základní, nejsem žádný ostřílený trenér. Na naše snowboardcrossové kempy se dostanu maximálně na pár dní, protože bývají v lednu, a to mám plnou závodní sezónu. Myslím si, že jsem spíš kamarádka, ale zároveň mám ráda, když mají děti jasně daná pravidla, co se může a co už ne. Takhle to vyhovovalo i mně, když jsem byla malá. Pro mě jsou děti inspirace, když je sleduju a vidím, jak jsou ze všeho nadšení, jak je to baví a že to takhle bavilo i mě.

V čem se váš dnešní trénink liší od toho, na co jste byla zvyklá jako teenagerka?
Trénink je jiný hlavně v tom, že už si zvládnu lépe dávkovat tréninky, že už mám zkušenost s vlastním tělem. To se člověk učí vnímat celé ty roky a myslím, že se mi to daří. Vím přesně, co mi vyhovuje, nebo naopak kdy bych potřebovala rehabilitaci. Odhadnu, kdy mi něco nesedí a necítím se dobře, že toho mám nechat.

Nechci se upínat ke konkrétnímu datu

Liší se v něčem i vaše pocity na závodech? Prožívala byste podobný úraz před lety hůř?
Já jsem něco podobného vlastně zažila, když mi bylo osmnáct let. Na Světovém poháru jsem si utrhla křížový vaz. Tehdy to pro mě měla být první sezóna, kdy jsem se dostala do reprezentačního áčka a měla jsem objet všechny svěťáky, a nebylo nic. Místo toho jsem zůstala doma a odmaturovala jsem. Během celého sportovního života přicházely úrazy, ale v tom případě vždycky řešíte mnohem víc to, že se nemůžete hýbat a že vás něco bolí, než že přijdete o nějaký závod. Nejtěžší je pro mě prostě to, že musím ležet a nemůžu si jít zajezdit. Ale vím, že je potřeba trpělivost.

Baví vás stále za sportem cestovat, nebo byste už raději byla víc doma?
Pro mě je ten sportovní život hezky vyvážený, mám ráda obojí. Že jsem půl roku na cestách a půl roku spíš doma. Je rozdíl mezi výletem a mezi tím, když jedete někam na závody. U toho většinou není čas nic vidět. Jasně, že je to někdy otrava, ale mám výhodu, že mě snowboardcross baví a beru všechno kolem jako takový balíček a moc to neřeším.

close Eva Samková. info Zdroj: Ivana Roháčková zoom_in Eva Samková.

Navštívila jste takhle nějaké místo, kam víte, že se chcete vrátit, abyste to tam mohla poznat důkladněji?
Určitě Nový Zéland, ten bych chtěla procestovat i v jiném ročním období, než je jejich zima. A taková místa jsou třeba i v Americe, chtěla bych procestovat některé národní parky. Stejně jsem to udělala například v Norsku, kde jsme v zimě závodili a v létě jsem tam potom jela na dovolenou.

Jak se stavíte k účasti na nejrůznějších sportovních akcích pro veřejnost? Máte chuť závodit i mimo vlastní sportovní program?
Někdy mě organizátoři nabízejí, abych se účastnila nějakých závodů. Ale ještě častěji mi nabízejí, abych se stala třeba patronkou. Ze začátku jsem se snažila pojmout co nejvíc takových akcí a splnit všechny požadavky, jenže pak jsem ani neměla čas na vlastní trénink, nebo měla, ale z toho vypětí jsem onemocněla. To už jsem se snad naučila lépe vyvažovat a odhadnout, co můžu stihnout. Ale když mi to program dovolí, tak si klidně ráda zazávodím i jinde, většinou buď v běhu nebo na kole.

Máte teď v kalendáři nějaké pevné datum, ke kterému směřujete a které vás motivuje? Soustředění, závod, zápočet, čundr?
Nemám, od začátku jsem chtěla jenom začít co nejdřív chodit, běžně fungovat a postupně začít zkoušet snowboard třeba někde na ledovci. Ideálně bych na podzim zahájila normální přípravu a pak odjela svěťákovou sezonu. Vůbec se nechci upínat k nějakému datu, aby mě nemrzelo, že to potom nevyjde. Nejdůležitější je, že vím, že na tom makám.