Po pětiletém působení ve francouzské lize byl útočník Jan Rohlík nakonec, jediný, který se do Říčan vrátil. „Už jsem si užíval ragby ve Francii až dost,“ říká muž, který ještě před několika měsíci se spoluhráči mluvil francouzsky.

Hráčské štěstí prožil poprvé v Říčanech v roce 2001, kdy vyhrál se středočeským týmem poprvé mistrovský titul. V Říčanech si stejný úspěch zopakoval ještě v roce 2006, kdy předčasně skončil ve Francii a tak ve finále play off mohl pomoci svému mateřskému klubu k dalšímu prvenství.

Talent roku 2003 Jan Rohlík začal s ragbyovým míčem v sedmi letech jako celá řada jeho spoluhráčů. „Táta pracoval s Petrem Michovským, který tehdy hrál za ligové Říčany a tak mne jednoho dne přivedl na říčanský stadión a bylo to. Pak jsem působil pod vedením trenéra Němečka. Tehdy jsme vyhrávali snad každé mistrovství republiky od žáků, přes kadety, až po juniory. A nebylo divu. Vždyť jsem měl za spoluhráče třeba Martina Kafku, Tomáše Nevického a další borce, kteří hrají za reprezentaci,“ vzpomíná na začátky Jan Rohlík. „Ragby pro mne znamená všechno,“ dodal.

V jednadvaceti letech chytil říčanský útočník nabídku hrát ragby ve Francii za pačesy a cestoval společně s Martinem Jágrem do Toulonu. „Za současný tým první francouzské soutěže jsem hrál celý jeden rok a získal jsem tam cenné zkušenosti. Několikrát jsme hráli společně s Martinem Jágrem a oba na křídlech. Zatímco Martin se v Toulouse udržel dodnes, já jsem putoval do Saint Nazaire, kde jsem vydržel až do letoška.

Letošní finále extraligy v Praze v Edenu prožil Rohlík v v hledišti stadiónu. „Byla to smůla. Tři dny před finálovým zápasem s Tatrou jsem se při tréninku zranil. Mrzelo mě to. Chtěl jsem hrát, ale osud byl proti,“ stěžuje si na smutný konec Rohlík a dodal: „Přes zimu se chci dám dohromady a na jaře budu zase válet se šiškou,“ líčí své představy muž, jehož jméno v českém ragby už něco znamená. Za reprezentaci sehrál přes dvacet zápasů a za tým Říčan ještě ani ne stovku. „To brzo doženu,“ dodává rychlé říčanské křídlo.

Petr Skála