To tady ještě nebylo. Češky se už na Rallye Dakar objevily a jeho nástrahy zvládly. Novinkou se má v příštím ročníku pouštního maratonu stát ryze ženská posádka v kategorii SSV (T4) se strojem Can-Am Maveric.

Tým Podpatky na plynu tvoří Lenka Hlavatá a Gabriela Budínová. Obě mají něco společného se Středočeským krajem. Prvně jmenovaná v něm žije, její kolegyně pochází z Berouna.

Lenka Hlavatá jezdí amatérsky rallye a závody do vrchu. „Letos odstartuju do páté sezony a sbírám zkušenosti z různých závodů,“ říká devětatřicetiletá pilotka, která se mimo jiné se řídí citátem Walta Disneye: ‚Když o tom dokážeš snít, dokážeš to i udělat.‘

Budou spoléhat na navigaci

Působí na pozici výkonné ředitelky české poradenské skupiny a absolvovat Dakar bylo jejím snem. „Asi jako každého automobilového nadšence. Troufám si na něj. Mám ho zanalyzovaný do všech možných detailů,“ pokračuje s tím, že tým Podpatky na plynu pojede v Saúdské Arábii se servisní podporou mezinárodní stáje South Racing.

V nadcházejících měsících čeká posádku dotažení smluv se sponzory a testování vozu buggy v podmínkách, jaké budou panovat na Dakaru. „V Dubaji se prvně seznámím s dunami. Důležité bude, že se Gabčou sladíme ohledně navigace. Ona je v tom skvělá,“ chválí parťačku.

„Zatím jsme spolu doma jen trénovaly, ale vznikl z toho důležitý poznatek, že se se mnou nebojí, což je super. Výhodou je, že zvládá řízení auta, takže nenastane problém, kdybychom se za volantem potřebovaly přehodit,“ libuje si.

Premiéra bude náročná. Pro dámy bude výhrou dorazit do cíle. „Myslím, že nepojedeme tak zběsile jako mužské posádky. Nasadíme si své tempo, ale myslím, že s minimem navigačních chyb to dokážeme vykompenzovat a že se neztratíme,“ míní Lenka Hlavatá.

Jet s manželem by nedělalo dobrotu

Přiznala, že vůbec nepřemýšlela zkusit si jako rozcvičku diskutovanou kategorii historických vozů Dakar Classic. „Ani na vteřinu. Jet setinovou rallye, mně hlava nebere. Není to má krevní skupina, vždycky jsem se chtěla poměřit v ostré soutěži,“ prohlásila.

Nápad jet se ženou se zrodil po logické úvaze. „Usoudila jsem, že s manželem by to nedělalo dobrotu. Přemýšlela jsem, jak se postavit k tomu, aby moje účast na Dakaru nevypadala, že si stačí sehnat peníze a jede se. Představa o ženské posádce existovala, ale byla mlhavá.“

Trochu se vyjasnila, když náhodou v televizi zahlédla Gábinino vyprávění o Rallye Dakar. „Zkontaktovala jsem ji, seznámily jsme se a sedly si,“ vzpomíná na důležitý okamžik. To ale ještě netušila, jak dobrý krok v oblasti navigace udělala.

Gabrielu Budínovou, která se zabývá překladatelstvím a tlumočením, znají fanoušci pod jménem Novotná. Když se Dakar jezdil v Jižní Americe, připsala si dvě účasti na motorce. Patří jí primát, že startovala jako první Češka na dvou kolech a zároveň i v tom, že se stala první českou motocyklistkou, která maraton v dunách dokončila.

Po Dakaru se ji už stýskalo

V roce 2018 sice musela kvůli zlomené klíční kosti odstoupit, ale rok na to už cílovou rampou projela. „Po Dakaru se mi už stýskalo a měla jsem velkou radost, když mě Lenka oslovila. Stačily jsme se víc poznat a nápad se mi zalíbil, protože jsem se chtěla do pouště vrátit a znovu dojet do cíle,“ přiznává matka rok a půl starého syna.

„Navigování mám ráda. Vždycky mě bavilo ze všeho nejvíc, asi mám pro něj nějaký šestý smysl,“ usmívá se. Podle nepsaného pravidla má v posádce navigátor hlavní slovo. „Měla bych mít pokaždé pravdu, na druhou stranu je jakákoliv chyba řidiče je vlastně chybou navigátora. Ale myslím, že se spolu vždycky domluvíme, ponorka nám nehrozí.“

Gabriela Budínová dostala nabídku postavit se na start v Saúdské Arábii už letos. „To jsem ale odmítla. Jednak proto, že je synek ještě malý. Druhým důvodem bylo to, že laso přišlo na Dakar Classic, a to jsem jet nechtěla,“ tvrdí třiatřicetiletá dakaristka a dodává, že ji tato kategorie přijde jako přívěsek k hlavní soutěži.

Už se těší na příští leden. „Dakar je srdcovka. Kdo k němu jednou přičichne, těžko s ním praští. V dohledné době není možné, abych jela na motorce. Péče o malýho je časově náročná. Nenašla bych na ježdění prostor, ale v autě to dám. Snad až bude prckovi dvacet, mohla bych se na dvě kola vrátit. To je ale ještě hodně daleko,“ směje se.