„Dokud nebudeme nakládat koně do letadla, nemohu si být s ničím jistý,“ říká Deníku s úsměvem devětatřicetiletý jezdec z Hořovic, který má šanci v Tokiu startovat za tým i individuálně. Jeho úspěšné kvalifikační vystoupení při tradiční parkurové Sunshine Tour s koněm Forever trochu zapadlo. Na vině byla začínající koronavirová pandemie.

Povězte, jak se vám ve španělském Vejer de la Frontera podařilo postup stvrdit?
Věděl jsem, že si mohu dovolit maximálně jednu chybu. V prvním kole jsem parkur projel čistě a společně s dvanácti soupeři postoupil do rozeskakování. Tam jsem opět nechyboval, navíc jsem byl nejrychlejší, a tím španělskou Grand Prix vyhrál. Získal jsem i hodně bodů do světového žebříčku a prémii pro vítěze.

Panovala tam kvůli koronaviru už nějaká omezení?
Na přelomu února a března byl ještě klid. Plánoval jsem tam jezdit ještě dva týdny, jenže pak se začala měnit situace. Nejdůležitější byla olympijská kvalifikace, a tak jsem na nic nečekal, s ošetřovatelkou jsme naložili koně do kamionu a vyrazili domů.

Jakou zásluhu na kvalifikační výhře přikládáte svému koníkovi?
Už při loňské týmové kvalifikaci v Budapešti, která rozhodla o postupu družstva do Tokia, se jako poměrně nezkušený prosadil, i když parkur tam byl abnormálně těžký. Nyní ve Španělsku už Forever naplno prokázal své přednosti skokanskou kvalitu, odvahu a super hlavu pro tenhle sport.

O olympiádu jste se už dřív pokoušel. Jak to bylo v předchozích případech?
Povedlo se mi to na čtvrtý pokus. V roce 2004 mi postup utekl o jedno místo. Popravdě jsem ale tenkrát na hry nijak speciálně necílil. Naposledy do Ria jsem už měl správnou motivaci. Jenže v týmové soutěži jsme skončili druzí za postupujícími Ukrajinci. Pro individuální soutěž jsem se v posledním kvalifikačním závodě o půl vteřiny nevešel do limitu.

Jak vnímáte, že nyní máte velkou šanci a navíc s družstvem, které na OH startovalo naposledy v roce 1936?
Že postoupilo družstvo, mě nadmíru těší. Je to naprosto skvělý. Nominace ale není ještě daná. Je nás kvalifikovaných pět jezdců, respektive pět dvojic a je pravděpodobné, že letos nebo příští rok na jaře někdo další splní kritéria. Dá se totiž očekávat, že Mezinárodní jezdecká federace ještě vypíše další kvalifikační závody.

Co bude o účasti v Tokiu rozhodovat?
Zdravotní stav jezdců a koní. A pak zhruba do poloviny příštího června forma kandidátů na olympijskou nominaci. Tři dvojice plus náhradní pár pak vybere skoková komise České jezdecké federace.

Když Mezinárodní olympijský výbor oznámil, že se hry o rok odkládají, nenapadlo vás, že vám nejsou souzené?
V první chvíli mi něco takového proběhlo hlavou. Pak mi ale došlo, že když Forever o rok zestárne, bude to pro nás výhoda. Právě dozrává a deset let bude pro skokana ideální věk. Navíc za další rok nasbírá nové zkušenosti.

Není pro vás nepříjemné, že odsunutím olympiády se vám při konečném výběru nejspíš zvýší konkurence a dostanete se pod déle trvající tlak?
Směrem k Tokiu je důležité umět jezdit pod tlakem. Při těžkých závodech se tak ukážou jezdci s nejpevnějšími nervy a s nejlépe připravenými koňmi. Takové dvojice pak mají šanci na olympiádě něco dokázat.

Jste s Foreverem taková dvojice?
Ten kůň je skvělý a já několik let předvádím kvalitní výsledky. Když o něco jde, jsem schopný dosáhnout maxima. Pokud vydrží Forever zdravý, neměla by nás nominace minout. Ale ještě nemáme nic jistého. Teprve až budeme nakládat našeho koně do letadla, budu moct říci, že jsme olympionici.

Pandemie se dotkla všech sfér. Jak se projevila na rodinném ranči v Hořovicích?
Stáje jsme trochu uzavřeli a zkraje omezili provoz. Naši zaměstnanci se pohybovali jen mezi sebou. Později jsme vytvořili harmonogram, za jakých podmínek a kdy mohou přijít majitelé za svými koňmi. Snažili jsme se, aby na každé jízdárně byli maximálně dva jezdci s koňmi. Takhle to pokračuje a čekáme, až vláda víc povolí.

Můžete vyjíždět na parkurovou dráhu?
S tím musíme počkat. Pro vývoj koní to ale moc neznamená, jen trošku zestárnou. To co bychom s nimi skákali, přijde na řadu až příští rok. Jenom s nimi jezdíme a udržujeme je. Nejvíc čekáme, kdy bude možné vyrazit na závody. Potěšilo by mě, kdyby to na národní úrovni šlo aspoň od července. Když koně uvidí jiné kolbiště, získají nový náboj a zaradují se.

Je na nich poznat radost?
Na mladších koních, kteří toho ještě nemají moc za sebou, se to moc neprojeví. Ale na starších jako je třeba Forever, kteří jsou zvyklí soutěžit dvakrát za měsíc, je to znát vždycky v zimní pauze. Dva měsíce se nezávodí, začnou se nudit a ve stáji je to nebaví. Jsou to superstar, zrozené pro skákání. Chtějí poznávat něco nového a vnímat diváky.

Za normálních okolností denně sedíte v sedle. Čím se ale zabývá profesionální jezdec v této době?
Děláme si vlastní seno, slámu a oves, takže pomáhám tátovi na statku v zemědělské činnosti. Nemusí si pronajímat pomocníka, protože ho dokážu nahradit. Nahrabuju, otáčím, vážu balíky nebo jezdím smykovat louky. Vedle toho trochu trénuju a udržuju koně, aby až začnou závody je bylo možné nastartovat a pak postupně zvyšovat jejich výkonnost.