Nevšední zážitek. Kladenský kladivář Koucký závodil v Nairobi

„Asi před dvěma týdny mi to nabídl, a protože jsem měl v závěru sezony ještě docela závodní formu, souhlasil jsem,“ začal své vyprávění Petr Koucký, který je původem z Pardubic, ale už dlouhá léta závodí za Kladno, kde i trénuje.

Jenže v době čínské nákazy není cestovat přes kus světa úplně jednoduché. Napínavé bylo to, že se na letišti Frankfurtu atleti museli prokázat negativním testem na covid-19 ne starším 48 hodin a v Keni 72 hodin. „V Praze mě minulé úterý otestovali s tím, že výsledky budou do druhého dne, ale na sto procent vám to nikdo nezaručí. Naštěstí výsledek přišel včas a ve čtvrtek ráno jsme bez problémů cestovali,“ vykládal kladivář.

Pro Středoevropana exotické Nairobi leží na náhorní plošině skoro 1800 metrů nad mořem, ale protože je vzdáleno 140 kilometrů jižně od rovníku, čekalo na české atlety příjemné klima. „Nepadlo na nás vedro, bylo tam příjemných 28 stupňů. Bydleli jsme ve špičkovém hotelu, organizátoři se o nás perfektně starali. Keňani byli ochotní, všechno bylo zajištěné,“ pokračoval.

„Na stadionu panovala správná atmosféra, na tribunách byli i přes hygienická omezení rozprostřeno docela dost diváků. Nás se to dotýkalo tím, že nám několikrát denně měřili teplotu. Kam jsme přišli, ať už do hotelu, nebo na stadion, tam nás takhle otestovali. Přišlo mi to jako efektivní řešení,“ popisoval situaci v Keni.

FOTBALOVÝ DETEKTIV: Fotbal na Lázeňské? Luxus pro hráče, strohý servis pro fandy

Na závod se Petr Koucký necítil špatně, ale své náčiní poslal jen do vzdálenosti 60,93 metru, což je zhruba sedm metrů za jeho osobním rekordem. „Kruh mi úplně nesednul. Dalo se hodit víc, nebylo to podle mých představ. Nedařilo se mi soustředit na první otočku, ale konečné třetí místo je úspěch. To se počítá,“ pravil vrhač, který je trojnásobným medailistou z mistrovství ČR, letos získal republikový bronz.

Keňský mítink pro něj byl vrcholem kariéry. Kladiváři se na vyšší level kromě reprezentačních startů na šampionátech nebo olympiádách nemohou dostat. V Diamantové lize totiž tato klasická disciplína nefiguruje.

„Na druhou stranu je potřeba říct, že konkurence nebyla kdovíjaká. Mělo nás házet osm, ale nakonec se nás na startu sešlo pět. Kvalita moc neodpovídala kategorii mítinku. Zažil jsem lépe obsazené závody, třeba i při našem domácím podniku Kladno hází na Sletišti nebo v Pardubicích,“ poznamenal.

České skupinka měla prostor dostat se i na safari a sledovat divoká zvířata. „Bylo by mi líto, kdybychom z Keni poznali jen hotel, stadion a letiště. Domluvili jsme si výlet do Národního parku Nairobi a projížděli ho otevřenou terénní dodávkou,“ líčil.

„Vyplnilo se mi přání pozorovat žirafy, zebry, hrochy, nosorožce, antilopy, buvoly, pštrosy a další zvěř. Akorát jsme neviděli lvy. Na ně jsem se těšil, ale protože jsme tam byli odpoledne, tak to je čas, kdy většinou pospávají. Strávili jsme tam čtyři hodiny a bylo to hrozně zajímavý,“ pochvaloval si. Pro pětatřicetiletého matadora byl závod i pobyt v Keni velkou událostí. Je pravděpodobné, že v atletice už nic srovnatelného nezažije.

Kanonýr okresu: Gólman Šimek vymetl šibenici a je elitním střelcem týmu