Dvacetiletý kanoista z Nymburka a člen slavné sportovní rodiny Martin Fuksa šokoval minulý víkend celou sportovní Evropu. Při svém prvním startu na kontinentálním mistrovství mezi dospělými získal dvě zlaté medaile na tratích 500 a 1000 metrů. Druhý den po příletu z Portugalska si udělal čas na rozhovor pro Nymburský deník. Kromě toho, že se jedná o špičkového sportovce, je také jasné, že jde o bezprostředního a upřímného kluka.

Pane Fukso, po vašem úspěchu vás teď spousta lidí srovnává 
s legendou této disciplíny Martinem Doktorem. Dokážete říci, co máte společného a v čem se naopak lišíte?
Společného máme hlavně to, že oba jezdíme na singlkanoi. Tedy sami. Ale nenapadá mě nic, co bychom měli výrazně odlišného.

Je to váš sportovní vzor?
Je to jeden z mých sportovnáích vzorů. Dalším vzorem je můj táta (Petr Fuksa, rovněž úspěšný reprezentant v kanoistice – pozn. aut.). Toho mám doma, ten mi radí úplně se vším. Dalším vzorem je slavný německý kanoista Andreas Dittmer. To je můj vzor kvůli technice pádlování. Prohlížím si videa s jeho závody. 
A dalším mým velkým vzorem je Jaromír Jágr. Ten přístup, jaký k hokeji má…prostě nic jiného ho nezajímá a jde si za tím svým. To obdivuju.

Pokud vím, jste členem Dukly Praha. Když dorazíte do Nymburka, jaká je náplň vašeho času?
Ono moc lidí vlastně neví, že já v Praze vůbec nejsem. Já trénuju pouze tady v Nymburce. Tady mám svoji skupinu. Táta je zaměstnancem Dukly Praha a spolu s Danem Drahokoupilem a Vojtěchem Rusem trénujeme tady. Máme to dovoleno, protože zajíždíme dobré výsledky. Šéf Dukly Petr Náprstek nám vychází vstříc, že tady můžeme trénovat. Pokud bychom úspěchy neměli, asi by nás pochopitelně chtěli mít více pod dohledem.

Jak často tedy v Nymburce trénujete? Třikrát týdně?
To vícekrát. Dá se říci, že na Loděnici se scházíme prakticky denně. Pondělí až středu trénujeme dvoufázově, čtvrtek je volnější. Někdy úplně volný, jindy si dáme jednu fázi. Pátek sobota opět dvoufázově, neděle volnější. Ale závisí to na plánu závodů.

Má na vaše tréninky nějaký vliv počasí?
Právě že vůbec. Kanoistika je venkovní sport, takže trénujeme i když sněží, venku je mínus, pořád.

Jaké je pro vás ideální počasí na trénování. Teď panují velká vedra…
Mám rád teplo při trénincích. Tohle je trochu moc, ale nejradši jsem, když můžu jezdit v krátkém rukávu a kraťasech.

Vy jste se nyní stal dvojnásobným evropským šampionem mezi dospělými. Ale letos vás ještě čekají tři důležité závody: světový šampionát dospělých 
a evropské i světové mistrovství v kategorii do 23 let. Máte ještě pro závody v té juniorské kategorii vůbec nějakou motivaci?
Pro mě je to ohromná motivace! Každá medaile se strašně počítá. Navíc mistrovství světa do 23 let je letos úplně poprvé v historii a ještě se koná 
v Kanadě, takže na to se těším maximálně. I soupeři do 23 let jsou velmi rychlí, takže je 
v žádném případě nepodceňuju.

V jednom rozhovoru bezprostředně po víkendovém závodu jste řekl, že na oslavu teď nebude čas. Vy neslavíte své úspěchy?
To není tím, že na oslavu nemám čas. Ale nechci podcenit celou sezónu. Kdybych se teď někde opil, tak bych si pak vyčítal, že další den nemůžu trénovat a pak kdybych neudělal nějaký úspěch, tak by mě to strašně mrzelo. Takže doufám, že všechno oslavím až na konci sezóny. A pořádně! (smích)

Máte nějaké jídlo, které si vychutnáte po úspěchu?
Nejradši mám kuřecí prso 
s broskví a se sýrem. Když mě včera večer babička vezla domů, řekl jsem jí, že by mi to dneska mohla přichystat na oběd. Jinak klasika, třeba svíčková.

Co říkala na váš úspěch rodina 
v Nymburce? Přece jen jste tam jel s plánem, že kdyby byla medaile, byl by to úspěch…a ejhle, dvě zlaté…
No, původně pro mě měl přijet na letiště strejda. Ale když jsem získal ty dvě medaile, vzal to pevně do rukou děda 
a přijeli pro mě. Děda i táta byli opravdu úplně nadšení. Protože tohle mimochodem nedokázal ani Martin Doktor.

Olympiáda se koná až v roce 2016 v brazilském Riu. Pošilháváte už tímto směrem?
Určitě. Ale pokud bych tam jel, tak se nechci pouze zúčastnit, ale chci tam také udělat nějaký dobrý výsledek. Ono teď jsem sice vyhrál Evropu, ale udělat tam dobrý výsledek, k tomu bude potřeba 
i štěstí.

Pochopil jsem, že hodně času trávíte na tréninku. Máte i nějaké soukromí, které není spojené s kanoistikou?
Jasně. Mám přítelkyni, 
se kterou jsem velmi často 
a která mě ve sportu strašně moc podporuje. Ale je pravda, že mí hlavní kamarádi jsou ti, se kterými trénuju. Takže třeba kamarádi ze školy, s těmi se už vůbec nevídám. Občas si napíšeme, to ano..

Facebook?
…no přesně. Občas si napíšeme, oni mi drží palce a gratulují, sledují mé výsledky, za což jsem rád a děkuju jim.
Tak držíme palce, přeji hodně úspěchů za redakci Nymburského deníku a doufám, že se potkáme po sezóně, budete cinkat ještě více medailemi a popovídáme si třeba i o té závěrečné oslavě.
To by bylo ideální.

MARTIN FUKSA

Martin Fuksa se narodil 30. dubna 1993 v Nymburce. Je to český reprezentant v rychlostní kanoistice. S kanoistikou začal v roce 2006, 
o dva roky později získal svůj první titul Mistra České republiky. Téhož roku absolvoval svůj první reprezentační start na Olympijských nadějích v maďarském Szegedu. 
V roce 2009 získal dvakrát 1. místo a jednou 3. místo na Olympijských hrách mládeže v Táboře. Nyní se stal dvojnásobným mistrem Evropy mezi dospělými.