S Nymburkem jste vstoupili celkem úspěšně do první ligy. Jak první zápasy hodnotíte?
Díky své pracovní vytíženosti netrávím s družstvem tolik času kolik bych chtěl, tak nejsem asi ten pravý na hodnocení. Ale pokud jde o můj názor, nevěděl jsem, do čeho jdu, ani jaká je úroveň soutěže, ale mile mě překvapil herní projev nymburského družstva i fyzická připravenost. Samozřejmě, pokud vynechám sebe a Míru Svobodu, jde o mladé družstvo a s tím je spojená hra plná nevynucených chyb, které nás v některých zápasech připravily o vítězství. Na druhou stranu máme na hřišti bojovný projev podpořený výbornou diváckou kulisou, kterou by nám mohla závidět i některá extraligová družstva.

Nymburk je ale spíše basketbalové město, místní tým sklízí jeden úspěch za druhým. Myslíte si, že si najde cestu na volejbal ještě více lidí než doposud?
Dovolím si trošku nesouhlasit. Basketbal v Nymburce je celorepublikově jeden z nejúspěšnějších klubů, bez ohledu na druh sportu, jejich výsledky jsou úžasné a nemělo by cenu se s takovým klubem o diváky přetahovat. Na druhou stranu volejbal k Nymburku neodmyslitelně patří a jeho tradice a osobnosti patří ke sportovnímu centru stejně jako basketbal. Nymburský volejbal má skalní fanoušky, kvůli kterým jsem se vracel a věřím že s bojovnou hrou přibudou další.

Vy jste v týmu Nymburka nejzkušenějším hráčem, kapitánem. Jakého výsledku může podle vás mužstvo dosáhnout?
Pro mě je důležité, že můžeme hrát vyrovnané zápasy s každým soupeřem, družstvo by mělo hrát zápas od zápasu a pokud se na konci sezony budeme pohybovat na středu tabulky, nebo budeme zasahovat do bojů v horní polovině, budu s odehranou sezonou spokojený.

Pojďme k vaší bohaté kariéře. Prošel jste několik klubů. Na které angažmá vzpomínáte nejraději a proč?
Nejvíc vzpomínek mám právě na Nymburk a na juniorská léta, měl jsem štěstí na lidi kolem sebe. Myslím tím přátele, kteří mi zůstali dodnes, skvělé učitele na škole, kteří mě ve sportu podporovali a hlavně jsem mohl trénovat pod vedením pana Otakara Blažka, který byl báječný člověk a trenér.  Další moje srdcová záležitost je Odolena Voda a Benátky nad Jizerou, kde jsem strávil krásné roky.

Zahrál jste si také v zahraničí. Vyzkoušel jste Slovensko, rakouskou ligu a Kypr. Jaké tyto štace byly?
Pokud to vezmu postupně, Bratislava pro mě byla neskutečná škola života v jednadvaceti letech jsem byl v klubu nejstarším hráčem a jediným legionářem. Náročnost a propracovanost tréninků se dala srovnat jen s Odolena Vodou. Tirol Innsbruck pro mě byla jen krátká zastávka, kde jsem měl možnost víc poznat Zdeňka Haníka jako profesionála a špičkového odborníka na šestkový volejbal. Nebyla to pro mne lehká spolupráce, ale jsem rád, že jsem si tím prošel.  Zde jsem dostal možnost jako kluk z nížiny poznat krásu hor. A Limasol (Kypr)? Nižší úroveň tréninků kompenzoval nádherným prostředím a mentalitou lidí. Bylo super vyjít na zahradu a po celý rok si ze stromů trhat fíky, pomeranče, mandarinky a citrony. Krásné pláže a teplé moře, byly nejlepší místo na regeneraci. Jsem vděčný volejbalu, že jsem tohle mohl zažít.

Máte za sebou patnáct sezon jako profesionální hráč. Co vlastně děláte nyní?
Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu trénovat a pohybovat se kolem volejbalu,  tak bych se mu vysmál, ale je to právě tak. Jsem šéftrenérem Beachklubu Ládví, kde se starám o sportovní stránku areálu, o tréninky a výchovu mládeže v našich kroužcích. Jsem rád, že volejbal zůstal součástí mého života.

Vy jste odchovanec Nymburka, takže jste se vlastně vrátil o několik let zpátky, že?
Jsem rád, že jsem se díky lidem, co se o volejbal v Nymburce starají, mohl vrátit na místo, kde jsem začínal. Už jsem nechtěl hrát, i když jsem měl dost nabídek po ukončení profesionální kariéry. Nymburk byla výjimka, kterou jsem rád udělal.

Jaké má nymburské mužstvo plány a cíle do budoucna?
Tak to opravdu není otázka pro mě, z rozhovoru s člověkem, díky kterému tady jsem, Davidem Pankivem, mým juniorským spoluhráčem, výborným kamarádem a manažerem našeho družstva, jsem pochopil, že cílem klubu je vrátit kvalitní volejbal do Nymburka. Rád bych klukům v této snaze pomohl a proto jsem tady.

Vizitka

Narozen: 26. 4. 1977
Rodina: rozvedený, syn Martin 3,5 roku
Bydliště: Praha 9, Horní Počernice
Záliby: v současnosti práce na baráku, jinak šipky, kulečník, sauna posilovna
Oblíbené pití: Gambrinus 10, káva, Kofola
Oblíbený film: Americká krása, Avatar, Maléry pana účetního
Oblíbená hudba: podle nálady
Největší úspěchy: juniorská reprezentace, dvakrát  vicemistr republiky (Odolena voda, Ostrava), třikrát 3. místo na MČR, čtyřikrát  MČR ve volejbale na antuce HUMŘI
Profesionální kariéra: Bohemia Poděbrady, VK Nymburk, VK Tábor, Odolena Voda, Tirol Innsbruck, VKP Bratislava, Perštejn, VK Opava, Jihostroj České Budějovice, Nea Salamina  Limasol, Ostrava, Benátky nad Jizerou, VK Nymburk.