Atletické dospěláky nikdy netoužila trénovat. Matěj Krsek je první závodník, který pod jejím vedením získal zlatou medaili na seniorském šampionátu v Plzni, kde v neděli vyhrál v osobním rekordu 46,25 závod na 400 metrů.

„Vždycky jsem se zaměřovala na děti a v mládežnických kategoriích jsem nějaké tituly získala,“ říká pro Deník protřelá trenérka Hana Větrovcová (64). Je to určitě dáno i tím, že v A.C. TEPO Kladno je vedoucí mládeže a také trenérkou Sportovního centra mládeže pro Středočeský kraj. A zkušenosti má obrovské. S trénováním začala, když jí nebylo ani dvacet.

Nikdy jste neměla ambice vést dospělé reprezentanty?
Matěj je první závodník, který to v seniorech dokázal, a pravděpodobně i poslední. Raději se věnuji mládeži.

Proč je Matěj výjimka?
Je tam víc aspektů. I naše dohoda, že to spolu potáhneme do mistrovství Evropy do 22 let, která se koná příští rok. Tím bychom měli naši spolupráci dokončit, ale je to opravdu výjimka.

Když jste se prvně setkali, bylo na něm poznat, že z něj může být úspěšný atlet?
To že je talent, poznali už trenéři v přípravce. Ke mně přišel jako mladší žák a od té doby jsme spolu.

Měl to štěstí, že atletické geny zdědil po rodičích?
U něj je to geneticky jasné. Tatínek byl výborný dálkař a sprinter, maminka běhala na velice dobré úrovni dvoustovku. U Matěje se to prostě všechno správně sešlo. Talent má velký.

Někdy ale talent nestačí, takovým dětem někdy chybí chuť do práce. Jak to bylo v jeho případě?
Matěj je v tréninku od začátku poctivý. Chuť mu nechyběla. Brzy se stal ve své věkové kategorii oporou reprezentace. Později měl jeden rok řekněme takový oddychový. To zkusil hrát volejbal, ale s atletikou nepřestal. Myslím, že si od ní trochu odpočinul a pak se k ní s ještě větší chutí vrátil. Určitě v tom sehrálo roli i to, že máme v tréninkové skupině skvělou partu.

Neměla jste obavy, že by ho mohl volejbal od atletiky úplně odtáhnout?
Přišel s tím, že by ho chtěl zkusit. Řekla jsem mu, ať jde, protože vůbec nemá cenu někoho přemlouvat k něčemu, do čeho momentálně nemá chuť. Domluvili jsme v podstatě jen na tom, že pomůže klukům se štafetou, která se připravovala na mistrovství republiky a bez něj by neměla smysl.

Zmínila jste skvělou partu. Je potřeba, aby do ní trenér nějak zasahoval?
To je docela těžká otázka… Trenér musí mít nějaký vliv, ale v našem případě si atleti vzájemně sedli. Umějí spolu prožít i čas mimo stadion. Je to z jejich strany moc pěkné a velké plus vidím v tom, že se v tréninkové dřině dokáží podpořit. Je štěstí, že se takhle sešli. Snažím se klukům a holkám k pohodě přispět asi tím, že se na tréninku všichni rádi zasmějeme.

Není vám líto, že se vaše spolupráce s Matějem pomalu blíží k závěru?
Ještě jsme o tom dopodrobna nemluvili, ale po juniorském šampionátu, který bude vrcholem sezony pro Matějova o rok mladšího parťáka Daniela Lehara, na to přijde řeč. Sedneme si na to ve třech a budoucnost probereme. Oba už jsou zařazení v rezortním středisku ministerstva vnitra, takže se musíme domluvit, co dál. Bude na klucích, jak se rozhodnou.

Máte ho přečteného, jak vidíte jeho budoucnost?
Těžko říct, každopádně má velké rychlostní předpoklady. Bude záležet, jak mu bude držet zdraví a jak ho to bude bavit. Nedokážu vyřknout nějaký cíl, ale myslím, že je schopný běžet čtyřstovku pod 46 vteřin a klidně by se příští rok mohl dostat do olympijské štafety. Nechci ale věštit, záleží na spoustě okolností.

Co říkáte tomu, že na otázky směřující k jeho budoucnosti odpovídá, že nemá konkrétní cíl a že je pro něj hlavní, aby ho sport bavil?
On to má opravdu takhle postavené. Baví ho práce v naší partě, ale nedává si cíle typu, že by chtěl získat olympijskou medaili.

MILAN NOVOTNÝ