Jaké to je stát na stupni vítězů s vědomím, že jste mistryně světa?
Splněný sen. Pro mě něco nepředstavitelného. Vzpomínám si, jak jsme společně s Viktorií Dušánkovou poprvé vyhrály malou soutěž v Poděbradech, byl to náš start. Nikdy by mě nenapadlo, že za pár let prožiji něco takového.

Bylo vám hned po vašem vystoupení jasné, že z toho bude zlato?
Jasné to nebylo, ale kousek ve mně v to věřil. Sestavu jsme podle pocitu zacvičily bezchybně, ale nervozita byla stále veliká.

Co se vám honilo hlavou, když jste s kolegyní stály na stupni nejvyšším?
Když hrála naše hymna, tekly slzy štěstí. Byl to pro mě jedinečný moment, kdy jsem si uvědomila, že tahle chvíle je jen naše. Při vyhlašování všichni lidé stáli a tleskali. Věděla jsem, že všechna ta dřina se prostě vyplatila. Byl to slovy nepopsatelný pocit.

Co na to říkali vaši nejbližší?
Všichni gratulovali, přišlo mi už do USA mnoho krásných SMS s blahopřáním. Moje mamka se sestrou byly v hale se mnou a byly na mě pyšné, brečely dojetím. Taťka se zbytkem rodiny fandil z domova, sledovali vše přes live stream.

Jak dlouho tento sport děláte a jak jste se k němu dostala?
Dělám ho čtyři roky a dostala jsem se k němu úplnou náhodou. Jako malá jsem dělala disco a měli jsme různá předtančení. Na jednom předtančení jsme se potkali právě s dívkami, které vystupovaly na tyči a zalíbilo se mi to. Byla to láska na první dotek. V září jsem začala a už v prosinci jsem pod stromeček dostala vlastní tyč do svého pokoje.

Ilustrační foto.
Třetí turnaj mixové volejbalové soutěže ovládly Poděbrady

Co vás na pole dance baví?
Nejvíce mám radost ze zvládnutí nového prvku. K tomu patří i pády. Naštěstí je vždycky zatím doprovázel smích a motivace zkoušet to znovu a znovu, dokud se to nepovede. Myslím, že nám hodně prospívá cvičit ve dvou. Podporujeme se, radujeme se spolu, někdy se i pohádáme, ale to k tomu patří.

Jak náročné je skloubit školu a tréninky?
V základu trénujeme dvakrát týdně, ale před soutěží je to až pětkrát. Naštěstí se školou problém nemám, zvládám i vést lekce pro malé holčičky. Naučilo mě to si organizovat čas, učit se mezi tréninky a užívat si volné chvíle.

Vy jste také před šampionátem měly mentálního kouče Františka Šturmu. Čí to byl nápad?
Moje mamka se s Fandou dobře zná. Mluvili spolu o našem mistrovství. Když jsem se o Fandově nabídce pomáhat nám mentálním tréninkem dozvěděla, hned jsem měla jasno, že toho chci využít.

Myslíte si, že vám to hodně pomohlo při závodech?
Myslím, že ano. Nepropadly jsme trémě a závod jsme si dokázaly užít. To možná také rozhodovalo.

Jaké to bylo poslouchat rady fotbalového trenéra?
Fotbal moc nesleduji, ale rady jsme si převedly do našeho sportu. V každém případě to bylo zajímavé.

Na Floridě, kde se mistrovství světa konalo, jste pobyly delší čas. Jak jste si to užily a co jste všechno viděly?
Po soutěži, když už jsme měly volný čas, jsme cestovaly. Půjčily jsme si auto a Floridu projely. Navštívily jsme Key West, Everglades (národní park s krokodýly), zábavný park v Orlandu a strávily jeden den výletem lodí na Bahamy. Prostě jsme viděly krásu Floridy. A také jsme nakupovaly (smích).

Jaké jsou vaše další sportovní cíle?
Náš velký cíl jsme si splnily právě na Floridě vítězstvím v juniorské kategorii. Dalším cílem je pro nás uspět i v seniorské kategorii. V říjnu jsme se staly mistryněmi České republiky v pole art a nominovaly se na mistrovství světa, které se bude konat v dubnu v ruském Novosibirsku. Tady už nastoupíme v seniorské kategorii.

Dominika Martínková, 17 let

Bydliště: Křinec
Narozena: 17. 10. 2001
Studuje: Gymnáízium Bohumila Hrabala v Nymburce
Znamení: Váhy
Další oblíbené sporty: disco, plavání
Oblíbené jídlo: sushi
Oblíbené pití: jemně perlivá voda
Oblíbený film: 21 jump street
Oblíbená hudba: většinou podle nálady

Česko zpívá koledy u zvoničky Církve československé husitské v Kostelní Lhotě.
OBRAZEM: Okresem zněly koledy a voněly horké nápoje