Pohybujete se v prostředí sportu už pěknou řádku let. Změnila se podle vás dáma, anketa, které je letos dvacet?
Jako všechno za dvacet let. S trochou nadsázky je to jako s životem. Začínali jsme opatrně našlapovat a dělat první kroky v ústeckém regionu. V pubertě…

V pubertě?
Čtrnáctý a patnáctý ročník. To jsme si možná mysleli, že si můžeme dovolit všechno a expandovali zbytečně moc. Teď, když je nám společně dvacet, tak se jako každá dáma už jen chceme líbit…..

Co vás na anketě stále baví, co vás překvapuje?
Překvapuje mě a jsem hrdý na to, že „nerotujeme“ sestavu a jádro produkčního týmu se nemění a neumíme si zimu bez ankety představit.

Co vás naopak nebaví a mrzí?
Někdy mě mrzí, že někteří lidé z okolí sportovců přeceňují význam umístění v anketě a nedokáží si prožít radost z nominace jen proto, že soused od vedle skončil o příčku výš. Přitom je velmi složité rozhodnout, zda je víc mistr České republiky v olympijském sportu, nebo mistr Evropy v malém odvětví.

Vcházíte vy osobně na pódia zaplněných sálů po celé republice s respektem ke sportovcům, kteří mají ve svých osobních sbírkách medaile z OH, MS, ME? Vnímáte třeba i mírnou nervozitu?
S velkým respektem. Nervozitu už jsem vzhledem k dlouhověkosti tak nějak překonal, teď se vždycky strašně těším, jak se vyvíjí kariéry sportovců, kteří s anketou rostou od kategorie dětí až po Masters. Hlavně musím anketě poděkovat, je pro mě inspirací, potěšením i almou mater – čerpám z ní příběhy o sportovcích, které později využívám ve své profesi.

O čem vypovídá fakt, že Hvězda Deníku se podle hlasů čtenářů vyklube, ne vždy, ale většinou to platí, přímo z Desítky sportovců?
Čtenáři jsou prostě odborníci. Specifickou součástí ankety je vyhlášení nejlepších sportovců s hendikepem.