Lukáš Hodboď bere odložení olympiády jako příležitost se ještě zlepšit

Letní olympijské hry byly pro letošek zrušeny. Mrzí vás to hodně?

Mrzí mě to hodně. Za poslední dva roky jsem přípravu směřoval právě k olympijským hrám. Udělal jsem spoustu práce, abych vyhověl novým nominačním kritériím, která měla platit od nadcházejících olympijských her. V žebříčku jsem se držel na postupových pozicích a pak přišel koronavirus a začal se mi můj sen postupně hroutit. S odložením olympijských her došlo v podstatě i k anulování téměř všech dosavadních nominačních výkonů a byla přerušena nominace do konce roku. Mě tedy nezbývá nic jiného, než se připravit pořádně na příští rok a vybudovat si tu pozici znova.

Už jste tedy začal s přípravou na příští rok, kdy by se měla olympiáda uskutečnit?

Příprava se nám nijak nezastavila, jen jsme trochu upravili tréninkový plán. Odložení her beru jako příležitost se ještě zlepšit. Určitě tedy nepřemýšlím o tom, že bych letošní sezonu nějak vypustil.

Jak nyní probíhá váš tréninkový proces? Na co se hlavně připravujete?

Snažili jsme se vyhovět vládním nařízením a jelikož by nám nebylo umožněno trénovat společně, tak jsme vymysleli, že se izolujeme od ostatních jako skupina. V podstatě se tedy nic nezměnilo, společně bydlíme a trénujeme, jen domů jsme se pár týdnu nepodívali. V tréninku jsme se zaměřili více na budování obecné vytrvalosti. A stále vyčkáváme, jak se bude situace se závody dále vyvíjet.

Musí být hodně psychicky náročné, když jenom trénujete a závody jsou v nedohlednu. Jak to zvládáte?

Náročné to je nejen psychicky, ale i fyzicky, jelikož jsou uzavřena všechna regenerační zařízení a při intenzivním tréninku bez náležité regenerace je tělo náchylnější ke zranění. Na to je třeba dávat pozor. I tak si myslím, že jsem byl na letošní sezonu dobře připraven a je ohromná škoda, že se nakonec žádný z vrcholů neuskuteční.

Co vás karanténa naučila?

Karanténa mě naučila, že se všechno může v okamžiku změnit a i když to nečekáme, musíme se na to zkrátka rychle a co nejlépe adaptovat. Makat za každých podmínek a zůstat silný.

Atletiku také provozuje váš bratr Ondřej. Trénovali jste spolu během karantény nebo jste tu možnost neměli?

Bohužel jsme ještě neměli možnost spolu během karantény trénovat, protože brácha stále doléčuje zranění.

Máte za sebou hned několik velkých úspěchů. Který je pro vás ten největší?

Za největší úspěch považuji jednoznačně osmé místo na mistrovství Evropy. Běžet finálový závod, před téměř vyprodaným berlínským stadionem, byl ohromný zážitek.

Jaké jsou vaše sportovní cíle? Čeho byste chtěl dosáhnout?

V příštím roce bych chtěl obhájit medaili na světové univerziádě a kvalifikovat se na odložené olympijské hry do Tokya. Dlouhodobějším cílem je překonat česky rekord na 800 metrů (1:44.84 – pozn. red.), ale od toho mě dělí ještě spousta práce.

VIZITKA

Chtělo se mi brečet, vzpomíná Petr Fuksa na nejtěžší závod v kariéře