Ke sportu měli u Šapovalivů vždy blízko. Matyáše i jeho sestru Adélu, která je mimochodem také úspěšnou juniorskou hokejovou reprezentantkou, brali rodiče často na lyže, na kolo nebo plavat. Určitě se tehdy nepovažovali za hokejovou rodinu. To se ovšem s postupem let a hokejovými úspěchy obou dětí začalo měnit.

„Od malička jsme se s dětmi snažili sportovat, sotva začaly chodit. Určitě to nebylo tak, že bychom z nich chtěli nutně vychovat atlety, ale ke sportu jsme je vedli rádi,“ vzpomíná Matěj Šapovaliv.

Dres brankáře Landona Bowa se vyšplhal na částku šest tisíc korun.
Rytíři se rozloučili se sezonou a za dresy vybrali téměř 150 tisíc korun

K hokeji se Matyáš dostal, když ho rodiče vzali na rodinný výlet na utkání Extraligy do O2 Arény v Praze. V době, kdy byla multifukční hala relativně nově otevřená. „Šli jsme na zápas Kladna se Slávií, strávili jsme tam fajn čas a až po nějaké době Máťa přišel, že chce hrát hokej. V tu dobu ještě chodil do školky, a tak jsme jeho rozhodnutí nepřikládali velkou váhu. On ale pořád říkal, že tam chce,“ vypráví Dáša Šapovalivová.

Malého Matyáše tedy vzali v jeho pěti letech na zimní stadion do Berouna. Tam se ho ujali trenéři v čele s šéftrenérem mládeže Petrem Třineckým. Začínalo se prakticky od píky – naučit se bruslit, rovnováha, práce s hokejkou, pak trénink herního projevu. Nadšení syna pro hokej v rodině přirozeně vedlo k velké podpoře a celá rodina hokeji přizpůsobila svůj volný čas. „Ono to vlastně tak nějak vyplynulo a syna jsme prostě začali vozit na tréninky a na zápasy. Byl tam mimo jiné i výborný kolektiv rodičů, takže nás to hezky vtáhlo,“ říká tatínek.

U Šapovalivů byli od první chvíle připraveni se dětem věnovat, časté cesty na berounský zimák tak nebyly nepříjemnou povinností. „Je dobré si uvědomit, že to samozřejmě něco stojí. Hokej je nicméně daleko náročnější na čas než na peníze. Když obě děti hrály v Berouně, tak to ještě šlo. Ale jakmile si syna vytáhlo Kladno, už to bylo logisticky těžší. Pracuji jako hasič u hasičského záchranného sboru, takže díky volnu mezi směnami to šlo obvykle nějakým způsobem skloubit. Když jsem nemohl, musela zaskočit manželka,“ vysvětluje Matěj Šapovaliv.

Dřevorubec junior. Mistrovství České republiky v práci s motorovou pilou pro žáky lesnických škol, areál Střední lesnické školy a SOU Křivoklát.
OBRAZEM: Dřevorubec junior. Začala tradiční soutěž s mezinárodní účastí

„Jako vedoucí materiálně technického zabezpečení mám výbornou pracovní dobu od šesti do dvou. Takže jsem mohla to odpoledne vyřešit – Máťu vyzvednout ze školy a jet s ním na trénink na Kladno. Kdybych měla časově náročnější práci, tak by to jistě bylo mnohem těžší,“ dodává maminka.

Každý sport bezpochyby nějakým způsobem zatěžuje rodinnou kasu. U hokeje je zajímavé, že v porovnání s českými zkušenostmi mají mnohem vyšší náklady například rodiny ze severských států či Ameriky.

„Tak něco to stálo, hlavně když to synovi začalo jít a jezdili jsme po různých turnajích po Evropě, Švédsko, Švýcarsko, Německo. Šlo o mimoklubové aktivity, které byly v naší režii. Ale zase na druhou stranu, když jsme tři tatínkové jeli obytným autem do Švédska, to byl zážitek i pro nás. V této souvislosti musím dodat, přestože je stále co zlepšovat, že u nás je na klubové úrovní podpora výborná. Protože co jsem viděl a bavil se s rodiči ze Švédska či Finska, tam je to stojí daleko více peněz. Nemluvě o Americe, kde si hokej může dovolit prakticky jen vyšší střední vrstva. Všechno se tvrdě platí,“ vypráví tatínek.

Z prohlídky mláděte medvěda ušatého v Zoologické zahradě Chleby.
PODÍVEJTE SE: Medvídě Míša se představuje návštěvníkům chlebské Zoo

Manželé Šapovalivovi se shodují, že nejdůležitější je nechat zájem o sport na dětech a poskytnout jim pouze pohodové domácí zázemí a podporu. „U nás to tak vždy bylo, takže jsme o tom nějak zvlášť nepřemýšleli. Nemyslím si, že když děti do něčeho tlačíte, že by to přineslo něco pozitivního. Jakmile se to přehoupne do fáze, kdy už ten sport začne vyžadovat většinu volného času dětí, tak tu aktivitu musí mít především rádi. Náš Maty veškerý volný čas věnoval hokeji, protože ho to nesmírně bavilo a baví. Což nás velice těší,“ uzavírá Dáša Šapovalivová.