Kdybych měl hodnotit basketbalový dojem, napsal bych na tabuli jedna mínus. V obou případech se jednalo o vyrovnané zápasy se slušnou atmosférou, které přidávalo spoustu emocí na palubovce. Pro nezaujatého basketbalového diváka fantasticky strávené podvečery.

To mínus si vysloužili čeští rozhodčí v nedělním duelu.

Souboje Nymburka v letošní Adriatické lize sleduji pozorně přímo v hale. Občas mě i mým kamarádům připadlo, že rozhodčí v této zahraniční mezinárodní lize rádi pomáhají „svým krajanům“, přeci jenom jsou také ze zemí bývalé Jugoslávie. Ale vždy si dokázali udržet vysoký standard.

„Nemyslím si, že by nás nějak cíleně poškozovali. Je však zvláštní, když si během utkání povídají s našimi soupeři svým jazykem. Já jsem čekal, že to bude horší, jsou celkem féroví,“ uvedl kapitán Nymburka Ladislav Sokolovský po polovině sezony v Adriatické lize.

Jejich rozhodování dávalo smysl a vždy nakonec dokázali přesměrovat diváky na výkony samotných hráčů, ne na ty své.

To bohužel neplatilo v neděli, kdy letos poprvé změřil Nymburk síly v rámci domácí soutěže. Přijeli čeští rozhodčí a ti po hříchu byli v dramatické koncovce nejviditelnějšími „hráči“ utkání. Nesmyslné fauly, nezvládnuté emoce, do očí bijící kompenzace. To jsou tři z mnoha prohřešků české trojice, která střetnutí řídila.

Přímo před zraky rozhodčího strká hostující Veikalas do Sokolovského, který je v tu dobu už dávno bez balónu. Následuje útok domácích a sudí píská prorážení snad ještě dříve, než se oba protivníci stačili dotknout.

Prostějov odehrál stejně jako Nymburk letos dvanáct zápasů v pohárové Evropě, takže i jeho pozoruhodné posuzování českých arbitrů přinejmenším zaskočilo.

Je škoda, že do takto vypjatých a krásných basketbalových zážitků se do hlavních rolí obsazují muži s píšťalkou v ústech. Takto se k soutěžím významnějšího rázu posouváme jen milimetrovými krůčky…

petr.krejcik@denik.cz