Máte ve své sbírce titul mistra světa, vicemistra Evropy a teď i čerstvě titul mistra Evropy. Jak těžké bylo šampionát v ukrajinském Kyjevě vyhrát?
Na Ukrajinu jsme jeli, i když neradi, z pozice favorita. Všechny týmy se na vás chtějí vytáhnout, každý do těch zápasů dává sto dvacet procent, to je pro nás nesmírně těžké. Nejobtížnější je si vše srovnat v hlavách, nastavit se na šampionát a vytyčit si společný cíl. Ten pro nás musí být vždy nejvyšší a když se nám to bude dařit, tak věřím, že na těchto akcií budeme vždy úspěšní, ať už je tam jakákoliv sestava.

Věřil jste před turnajem, že to dopadne takhle skvěle a že z toho bude zase zlato?
Člověk musí věřit, když jede na takovýto turnaj, bez ambicí na vítězství nemá cenu, aby někam letěl. Věděl jsem, že to bude velmi těžké a po skupině, ze které jsme prolezli i s velkou dávkou štěstí, se nám nakonec povedlo šampionát vyhrát a proto si toho vážíme o tolik víc.

Který zápas byl z vašeho pohledu nejtěžší a proč?
Nejde asi vytyčit pouze jeden zápas. Utkání s Ázerbajdžánem jsme otáčeli až na konci zápasu ale nejtěžší a vlastně jeden z nejdůležitějších momentů, byla koncovka v posledním zápase skupiny s Maďarskem, kdy jsme potřebovali alespoň remízu, ale v nastaveném čase jsme ještě prohrávali. Myslím si, že po tomto zápase si vše sedlo jak mělo, semkli jsme se a došli jsme až na vrchol.

Vypadalo to, že se český vlak rozjížděl trochu pomaleji….
Máte pravdu, ve skupině jsme se hledali. Trenéři hledali správné rozestavení pětek a my se snažili sehrát. Oproti mistrovství světa v Tunisku bylo dost nováčků, a dost opor, na které jsme se spoléhali, v Kyjěvě chybělo. Ale pak, jak říkáte, ten vlak se rozjel až do finále.

Finále vám vyšlo parádně. Co bylo rozhodující pro vítězství nad celkem Rumunska?
Rozhodující byla naše soudržnost a to, že jsme tahali jeden za druhého. Rumuni mají skvělé individuality, které se ale chtějí vytáhnout na šampionátu jako jednotlivci a ne jako tým. Druhý aspekt byl, že jsme vstřelili brzy první gól a vlastně nám tam oproti skupině spadlo skoro vše do čeho jsme kopli.

Podporoval vás někdo přímo v dějišti mistrovství?
V pondělí za mnou přiletěla přítelkyně, nesmírně si toho vážím a jsem rád, že se odvážila přiletět na Ukrajinu. Byla mi velkou oporou na šampionátu.

František Hakl, 28 letBydliště: Čelákovice
Narozen: 20. 12. 1989
Pracuje: Manager projektu firma Vekra, Majitel sport baru
Znamení: Střelec
Další oblíbené sporty: Vše, nohejbal, volejbal, tenis, beach volejbal
Oblíbené jídlo: Sushi
Oblíbené pití: Plzeň 12
Oblíbený film: Příběh kmotra
Oblíbená hudba: Český Rock

Jaké byly oslavy? Stihli jste vůbec nějaké?
Oslavy byly poklidné a nebyl na ně žádný čas. Po zápase jsme měli hodinu na hotelu, než pro nás přijel autobus a odvezl nás na letiště. Přílet byl v šest hodin ráno do Prahy a to už nezbývalo moc sil na oslavy. Všichni doufáme, že se nějaká akce na oslavu vymyslí a najde se nějaký společný termín, abychom to mohli aspoň trochu zapít. Jsme přece jen amatéři.

Váš výčet úspěchů v malém fotbale je už dost velký. Kam řadíte právě získaný titul mistra Evropy?
Myslím si, že to ještě není tak obsáhlé (smích). Rumuni vyhráli mistrovství Evropy snad pětkrát za sebou, tak proč je nenapodobit. Nejde ho nikam řadit, já si nesmírně vážím každé trofeje, kterou jsme s tak skvělou partou lidí vyhráli, tudíž je na pozici jedna společně s dalším triumfy.

Jak byste porovnal loňské mistrovství světa a nedávno skončené mistrovství Evropy po fotbalové stránce?
MS v Tunisku bylo o dost jiné už jen kvůli tomu, že jsme byli v Africe a nedalo se moc využít volného času. Byli jsme v hotelovém komplexu a celý den jsme čekali na večerní zápas. Na Ukrajině to bylo jiné, dalo se kam jít, Kyjev je krásné a obrovské město, takže jsme mohli zajít do obchodu, kavárny a tak. Dalo se vypnout od nepodařeného zápasu a chvíli přepnout na jiné věci.

A co po stránce organizační?
Organizace na Ukrajině byla taková zmatečná. Nejhorší bylo se dopravovat na stadion. Jezdili jsme přes centrum Kyjeva čtyřicet pět minut a to nebylo v celkové náročnosti turnaje příjemné.

Už jste mistr světa i Evropy. Máte ještě nějakou motivaci v českém týmu pokračovat?
Motivace je vždy a hlavně kvůli těm skvělým lidem, kteří jsou v realizačním týmu, kteří dokáží vždy vybrat senzační partu, která si vždy sedne a táhne společně až k cíli. Reprezentovat ČR je vždy motivace do dalších let.