Z malajského Penangu, kde se mistrovství světa klubů dračích lodí konalo, se vrátili zatím jen čtyři členové posádky. A se třemi z nich jsme si o úspěšném šampionátu povídali – s Petrem Fiedlerem, Radkem Soukupem a Liborem Smolíkem juniorem.

Střevní potíže

Nymburská loď se prosadila v obrovské konkurenci. Na mistrovství bojovalo třiadvacet zemí a bylo zde na čtyři tisíce závodníků. Ovšem největším soupeřem nebyli nymburské posádce ani Kanaďané, ani Indonésané, ani jiný tým. „Největším naším soupeřem byly střevní potíže. Odneslo to devadesát procent posádky,“ uvedl s úsměvem na rtech Fiedler. „A taky vedro a vlhkost. V noci bylo šestatřicet stupňů,“ připojil Fiedler.

Závody trvaly sedm dní a jejich organizace byla podle účastníků na velmi vysoké úrovni. „Bylo to fakt perfektní. Pořádala to mezinárodní asociace. My jsme měli svůj autobus a všechno nám zařizovala delegátka,“ řekl Smolík.

Malajsie = exotika

Z Malajsie se vrátila jen čtveřice zlatých medailistů. „Ostatní se rozjeli po dovolených,“ uvedl Radek Soukup. „I Malajsie je ideální místo na exotickou dovolenou. Je to fakt nádhera,“ řekl Soukup a hned ho doplnil Fiedler: „Byli jsme se podívat v džungli, v motýlí farmě, po silnici běhají opice a Libor Smolík byl pořádně popálený od medůzy.“ Do toho vstoupil právě Smolík. „Jsem pořádně ožehaný,“ hlesl mladík, nejmladší člen týmu. Právě složení nymburské posádky je docela zajímavé. Nejmladšímu je osmnáct let, nejstaršímu třiapadesát. „Ale tykání je samozřejmostí,“ shodli se všichni.

Drahý špás

Ovšem takové mistrovství světa klubů není zrovna lacinou záležitostí. „Stálo nás to půl druhého milionu korun,“ řekl předseda Lokomotivy Nymburk Josef Fuksa. „Tři roky jsme na to vydělávali. Nebyli jsme na velkých závodech, pořádali jsme festivaly a půjčujeme lodě,“ řekl Fiedler a dodal taxu, kterou musel vyndat ze své kapsy. „Mě to stálo asi padesát tisíc.“

Bronz, stříbro, zlato

A jak vlastně vypadaly vlastní závody. V tom prvním získala nymburská posádka bronz. Bylo to na trati dva kilometry. „Startovali jsme po dvanácti vteřinách za sebou, jelo se na pětisetmetrové trati,“ vysvětlil Fiedler. Dragonům chybělo na zlato 2,8 vteřiny. „Na zlato nám chyběl fakt kousíček,“ řekl Soukup. Za nymburskou lodí pak byla velká propast, čtvrtý tým ztrácel dvaadvacet sekund.

„Tady si tito tři borci uvědomili, že při vyšší tréninkové píli celé posádky mohli získat zlatý hattrick,“ rýpl si do zlatých šampionů jejich „nadřízený“, předseda Lokomotivy Fuksa.

Druhý závod a stříbro. Trať 200 metrů. „Tam to bylo o startu. To je takový náhodný závod,“ hlesl Fiedler. „Tam vjede do cíle pět lodí skoro nastejno.“
A konečně zlato. Ve třetím startu na trati 500 metrů. „A to není pětistovka naší silnou zbraní,“ zdůraznil Fuksa. „Před závodem měl kapitán Petr Bubanec obrovský proslov a to nám hodně pomohlo. Někteří, včetně mě, se chytili za nos,“ sypal si popel na hlavu Fiedler. Ale bral to s úsměvem.

Nechyběla oslava

Po takovém triumfu nemohla chybět oslava. A také byla. „Byla normální… Prostě do rána,“ smál se Fiedler. „Koupil jsem si tam foťák a hned jsem ho rozbil,“ přiznal se.

Nechyběl ani závěrečný ceremoniál, který se konal v hokejové hale. Čtete dobře – v hokejové hale. „Taky mě hodně překvapilo, že tam je taková hala. To jsem koukal,“ překvapilo Smolíka. A na rautu získal Nymburk další prvenství. „Přinesli tam asi dvanáct bas piva a my jsme si jich deset vzali. Zase jsme byli nejrychlejší,“ řekl Fiedler a jen těžko skrýval úsměv.

Na vážnou notu ale přešel Radek Soukup, který nezapomněl na své sportovní začátky. „Největší podíl na tomhle úspěchu má pan Fuksa. Ten nás totiž naučil jako mladé pádlovat. A z toho jsme teď těžili. Spousta týmů měla sice velkou sílu, ale chyběla jim technika,“ uvedl Soukup.
Nymburská posádka je mistrem republiky, mistrem Evropy a čerstvě také mistrem světa. Může mít ještě další cíle? „Záleží na tom, zda budou dračí lodě olympijským sportem. Olympiáda, to by byl náš další cíl,“ dodal Fiedler.