Předseda hnutí ANO Andrej Babiš o Jakubu Michálkovi tvrdí, že je psychopat, který je jím posedlý. Jak jsem já poznala šéfa poslaneckého pirátského klubu, je umanutý, nekompromisní a přesvědčený o své pravdě.

To v Babišově světě zřejmě znamená něco podivného, byť sám o sobě neváhá mluvit jako o „urputném hovadu“.

Podstatné je, čeho se ta sveřepost týká. Michálek je bojovník proti korupci, střetu zájmů, kumulaci funkcí a politickým trafikám. Kupodivu se mu to stalo osudným ve vlastní partaji, kde skoro o všem rozhoduje celostátní fórum neboli referendum.

Na podnět jednoho ze zakládajících členů Dalibora Záhory tentokrát Piráti hlasovali o setrvání Michálka v širším vedení, tedy Republikovém výboru. A vystavili mu stopku. Proto, že chtěl, aby se některé stranické pozice obsazovaly na základě konkurzu. Michálek po prohře nabídl rezignaci na post předsedy klubu.

Suma sumárum, Piráti se chtějí zbavit svého třetího nejviditelnějšího politika. Vkrádá se otázka, zda snad ti méně úspěšní netouží po flecích když ne ve státní správě, tak aspoň ve straně. Ovšem při vzpomínce na trapné vyústění pirátského plebiscitu o odvolání ministra spravedlnosti Pavla Blažka by to Michálek neměl brát až tak vážně. Pokud nejde o hlubší problém, identitu a budoucnost Pirátské strany.

Pnutí mezi liberálně levicovým členstvema funkcionáři, kteří dokonale splynuli s vládním mainstreamem, nemusí skončit idylicky.