Nejdřív to experti vyhodnotili jako normální úmrtí, lékař požadoval pitvu. K té však nedošlo. Nebýt toho, že se jeden z aktérů sesypal a vše vyklopil. Babičku udusili polštářem její vnuk spolu s kamarádem. Uf, oklepávám se, to je vážně silné kafe. Žádný cukr, žádná růžová.

Hned se mi vybavilo, jak spolužák mé dcery před lety zabil svou babičku pro důchod. Snad proto, že nepřišel včas.

Docela mě děsí, kolik takových případů z Růžové se mohlo odehrát bez toho, aby na to kriminalisté přišli. Kolik hajzlů chodí beztrestně po ulicích, kolik jich bydlí v anonymitě panelákových bytů.

Máme tu zase po roce takové malé nymburské Vánoce, a to posvícení. To je většinou bujaré, hravé, skotačivé. Také plné různých dobrot na talíři od kachny po koláčky, pivo ten čas protéká korytem Lidušky a Valů a děti vyškrabávají poslední drobné na řetízák a centrifugu.

Jenže v Růžové, ponejvíce pak kolem bytu, kde se vraždilo, zřejmě tak bujaře a skotačivě nebude. Ještě dlouho ne. Stín vraždy, téhle po čertech špinavé práce, se tu bude odrážet ještě hezkou chvíli.

lukas.trejbal@denik.cz