Nositel dvou Oskarů Kevin Spacey, znamenitý herec, byl v Londýně osvobozen. Mladé muže sexuálně neobtěžoval ani neznásilnil. U soudu přiznal, že žil promiskuitně a rád flirtuje. Když byl zproštěn viny, rozplakal se. Od roku 2017, když byl obviněn Anthonym Rappem, že ho jako čtrnáctiletého zdrogoval a obtěžoval už v roce 1986, přišel slavný a bohatý muž o všechno.

Známý je příběh Clementisovy čepice. Komunistický předák ji půjčil Gottwaldovi při jeho řeči o tom, že se právě vrátil z Hradu. Clementis upadl v nemilost režimu, z historické fotografie byl vyretušován a zůstala po něm jen ta beranice. Něco podobného se stalo Spaceymu. Z už dotočeného filmu byl vystřižen a jeho party zahrál kolega Christopher Plummer. Vyhozen byl i z proslulého seriálu Dům z karet, kde zářil v roli bezohledného politika. Produkční společnost po něm dokonce chtěla přes třicet milionů dolarů. Vrátí se teď Spacey k filmu? Dostane odškodné?

Jen před pár dny odložila policie případ televizního novináře Marka Wollnera. Toho obvinily podřízené ze šikanování a sexuálního obtěžování. Nyní se však dovídáme, že nejenže nespáchal trestný čin. Nespáchal ani přestupek. Po obvinění odešel z České televize, kde vedl pořad Reportéři. Nabídku k návratu ale zatím nedostal.

Spacey a Wollner jsou oběťmi hnutí Me Too. To vzniklo v souvislosti s obviněním mocného hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina ze sexuálního napadání a znásilňování. Úslovím Me Too, česky „já taky“ se známé i neznámé ženy na sociálních sítích přihlašovaly k tomu, že i ony byly zneužity nebo hrubě obtěžovány. O násilném a hrubém chování se začalo mluvit. V Americe přišlo o místo kolem dvou set manažerů. Zcela se změnila kultura na vysokých školách, kde se přísně hlídá nevhodné jednání. Spadají do něj i vědomé či náhodné výroky s lehkým lascivním podtextem. Hnutí bylo často kritizováno za přehánění nebo za to, že mnoho obvinění může být křivých.

Weinstein byl ovšem odsouzen a důkazy proti němu jsou nepochybné. Me Too se zasloužilo, byť možná přehnaně, aby muži přestali považovat týrání žen za chlapáctví. Podle amerického ministerstva spravedlnosti je křivých či zmatených obvinění méně než deset procent. Znásilnění je zločin, má být pronásledován a přísně trestán (přísněji než v našem právu).

Co však s lidmi, jako je Spacey a v menší míře Wollner? Kvůli nepodloženým obviněním možná vedeným pomstychtivostí nebo ziskuchtivostí přišli o dobré jméno, kariéru a příležitosti. Soudy vinit nelze, dokazování případů, kde stojí tvrzení proti tvrzení, je svízelné, důkazy často chybějí. Procesy se táhnou a život křivě nařčených je loupen, skoro jako by seděli ve vězení.

Je přirozené, když se vzdá funkcí politik jako Dominik Feri. Na jiné, byť třeba zámožné, mocné nebo slavné muže by měli jejich zaměstnavatelé hledět jako na nevinné, dokud soudy neskončí. Pokud se provinili, budou potrestáni. Pokud to ale nevíme, nemáme právo je trestat. Jestliže to zaměstnavatelé a veřejnost nechápou, měl by být navržen zákon, který šikanování lidí obviněných (bez jasných důkazů) ze sexuálních zločinů zakáže. To není neúcta k obětem útoků, jen náznak spravedlnosti pro ty, kteří jsou nevinní.