Mistrovství světa je pokaždé čtrnáctidenní svátek, před nímž pesimisti jmenují stovky důvodů, proč nemůžeme a nebudeme hrát o medaile, realisti pozorně sledují pohyby v sestavách všech týmů a špekulují o nejvýhodnější souhře výsledků. Nejlépe tak, abychom do finále nemuseli nikoho silného porazit. No a optimismus, jak pravil už Milan Kundera, je opium lidstva, jímž se v našem případě uvádí do jiných dimenzí fanoušci dohadující se o tom, kdo z našich dá ve finále vítězný gól.
Osobně se ale letos těším ještě z jiného důvodu. V našem dresu, pokud dnešní informace nelžou a největší hvězda je skutečně v pořádku, nastoupí kultovní a všemi vyhlížená „osmašedesátka". Ano, Jaroušek nezklamal a opět pojede. Poosmé, tuším. Mně jde nejen o jeho výkon, ale i o to číslo 68 na dresu. Mistrovství se hraje v Minsku, v Bělorusku. Tedy v jedné z nejurputnějších diktatur na východ od nás. Ano, vím, Bělorusko není Rusko. Ale každého diktátora v zemích bývalého Sovětského svazu musí slušně píchnout u srdce jen při pohledu na číslo 68. To prostě JE pro tento region symbolem okupace, velkopanské agrese, bezpráví a útlaku.
Už jen proto věřím, že se Jágrovi bude právě na tomto místě neobyčejně dařit, bude co nejvíce a nejdéle ve světlech kamer, ať už na ledě, nebo jako osobnost i mimo něj. Protože Ukrajina je od Běloruska nedaleko a bezpochyby ani báťuška Putin si hokejové mistrovství světa po zpackané olympiádě nenechá ujít. Doufám, že právě on bude mít při každém pohledu na naši „osmašedesátku" takové píchání u srdce, až se mu bude chtít omdlít. Podobně jako mně z jeho politiky na Ukrajině.
miroslav.jilemnicky@denik.cz
