S pádem komunismu v roce 1989 už zůstal takový, jak ho známe dodnes. Na cihly a beton obnažená nestvůra, jako pomník zašlé slávy Beat Cupů, koncertů Big Bandu Bogana Sedlatého, Gradace, nebo maturitních plesů.

Hodně lidí v naší rubrice Stydím se / Chlubím se jmenuje jako ostudu města právě Nároďák. Zmínil se o něm například bojovník proti komunismu Viktor Boháč nebo náš sportovní dopisovatel Tomáš Laš. Jako ostudu to vnímám i já.

Starosta Ladislav Kutík jednou do telefonu přiznal, že si je vědom, že rekonstrukce Nároďáku je problém, který město nezvládlo. Pořád na něj totiž chybí peníze. Kdysi ho chtěla provozovat společnost Krátký film, ale vyžadovala parkoviště. To není. Město mělo v úmyslu údajně zbourat bytový dům v Husově ulici. Na posledním zastupitelstvu ale dům prodala. Parkoviště tedy nebude. A nebude zřejmě ani Nároďák.

Pamětníci mi vyprávěli, jak se tu konaly Beat Cupy, soutěže rockových skupin. Sám jsem tu zažil svůj maturitní ples a chodil do tanečních. Pamatuji koncerty Plavců, Žentouru a třeba Katapultu. V malé místnosti naproti šatně Luboš Lepka představoval i legendární skupinu Queen a pouštěl písně z jejich desek.

Zašel bych na nějaký ten Beat Cup nebo Rockotéku Pavla Zdražila na malém sále. Vy, kteří s tím můžete něco udělat, prosím, vraťte nám Nároďák. S první láskou odnaproti si půjdu sednout do první řady.