Půvabná mladá učitelka zahraničních studentů na poděbradském zámku se rozhodla, že uspořádá koncert pro Ukrajinu. Což mě zaujalo, jelikož situaci na Ukrajině se zájmem taky sleduji
a chtěl jsme si s ní popovídat o jejích pohnutkách k takové akci. 
A také koncert trochu zpropagovat, to říkám na rovinu.

Po chvilce jsem zjistil, že slečna Zuzana to má v hlavě moc dobře srovnané. „Chceme, aby výtěžek pomohl ukrajinské občanské společnosti. Nechceme z koncertu dělat přímo politickou akci. Byli bychom rádi, kdyby si přijel částku vyzvednout někdo z Člověka v tísni," vysvětlovala mi nad voňavým dýmem ze stále horkého čaje.

Pak jsem se jí zeptal přímo, co si o dění v Kyjevě myslí. „Víte, já byla malá, když tady byla sametová revoluce. A za sebe mám pocit, že ti lidé na Ukrajině mají stejné ideály, jako tehdy my tady při revoluci. Ale tady to proběhlo v klidu," volila slova pomalu
 a jasně.

Došlo mi, že před ní mohu o svých názorech mluvit naprosto otevřeně. V podstatě jsme se jednomyslně shodli na tom, že bohužel současná složitá situace v Kyjevě nemá reálné, a tedy dobré řešení. Oba známe lidi, kteří v posledních měsících či týdnech na Majdanu byli a oba jsme s nimi mluvili. Ač oba víme, jak mizivá je šance na to, že to všechno dobře dopadne, je jasné, na které straně barikády máme své sympatizanty a srdíčko.

Vzpomněl jsem si na náš odpolední rozhovor v čajovém oparu ve chvíli, kdy jsem před půlnocí na ČT 24 sledoval speciál z hořícího kyjevského Majdanu a četl na obrazovce titulky o tom, že při střetech zemřelo 18 lidí a do centra se blíží obrněné vozy a vodní děla.

Bezmocí a vzteky mi vyskočila do pravého oka slza. A v tu chvíli mi bylo jasné, že na poděbradský Koncert pro Ukrajinu prostě jít chci.

miroslav.jilemnicky@denik.cz